V minulém článku, ve kterém jsme vám vokální kapelu Flow of voices představili a zároveň vám přinesli reportáž z jejich brněnského koncertu, jsme slíbili exkluzivní rozhovor. Ten proběhl na setkání s fanoušky, které se konalo po skončení jejich brněnského vystoupení. Přinášíme vám tedy rozhovor s brněnskou acappellovou skupinou, jejímž členem je i bývalý účastník SuperStar Petr Ševčík. Mimo jiné jsme se zeptali, jak vznikl jejich název, proč ve svých písničkách často zpívají o Bohu a jestli jsou zadaní.
Jak jste se dali dohromady?
Jednou velkou náhodou. Já (Adam Zemek, pozn. red) jsem se s Danem a Džanym (Honza Polášek, pozn. red.) potkal v pěveckém sboru Kampanela. Zároveň jsem s Petrem chodil na gymnázium, kde jsme oba chodili do školního sboru. Pak mě napadlo, že by bylo fajn, kdyby Petr začal chodit k nám do sboru, do Kampanely. Začal tam chodit a pak jsme zjistili, že se dost často stává, že zpíváme sóla my čtyři, v různých sestavách – tak jsme si říkali, jestli by nestálo za to nacvičit něco spolu a zpívat to dohromady. První písnička, kterou jsme před dvěma roky nacvičili, byl Shrek, kterého upravil Peťa. Lidem se to líbilo, tak jsme si řekli, že by se spolupráce dala dál rozvinout a tohle z toho vzniklo. Nejdřív jsme začali zpívat čtyři, pak jsme přibrali další dva a takhle to dopadlo.
Jste česká skupina a jmenujete se anglicky – jak váš název vznikl?
Přemýšleli jsme, jaký budeme mít název a nejdřív padaly návrhy jako Voice of loosers a tak. Potom jsme přemýšleli nad nějakým úderným českým názvem, ale na nic jsme nepřišli, protože nás napadaly samý dlouhý věci. Pak jsme si řekli, že teď je strašně moderní ta angličtina, tak že uděláme nějakej anglickej název. A pak Peťu (Petr Ševčík, pozn. red) nebo Džanýho napadlo Flow, že by to mělo začínat na „F“, že je to takový pěkný, když se to napíše. Tak z toho vyšlo Flow. Říkali jsme si – Voice of loosers, Flow… Tak z toho nakonec vzniklo Flow of voices. Když jsme to řekli v Kampanele, tak se to části lidem nelíbilo, že je to dlouhý, že se jim to nelíbí, že se to blbě pamatuje. Pak se to ale uchytlo a už to tak zůstalo.
Válečná porada nad textem jedné z nových písní
Hodně lidí se o vás dozvědělo v souvislosti s účastí Petra Ševčíka v SuperStar, máte od té doby více fanoušků?
Je pravda, že nám Peťova SuperStar hodně pomohla. Spíš až ta druhá. Když se to tak vezme, tak náš první samostatný koncert, který jsme si pořádali sami – byli jsme tam čistě jen my a hosté, byl v únoru tohoto roku. Předtím jsme v podstatě vystupovali jen na různých vernisážích, výstavách, koncertech Kampanely, nebo jsme byli oslovováni na firemní akce, kam chtěli kulturní vložku. Naše vystoupení je fajn v tom, že můžeme přijít a v menším prostoru nepotřebujeme žádný ozvučení, nepotřebujeme ani ladit nástroje, jen přijdeme a zpíváme. Na takovéto akce je to jednodušší. Pokud má člověk firemní akci, tak tam většinou nechce kapelu, která tam bude mlátit do bicích, chtějí spíš něco decentního, co je moc nepobouří a nerozhází.
Většinou jsme tedy měli takováto vystoupení, až v únoru byl první samostatný koncert a pak se to rozjelo. Peťa šel do SuperStar, hodně lidí dávalo do Googlu jeho jméno, tak jim hnedka vyjela naše kapela. Hned po soutěži, v červnu, jsme v Brně uspořádali koncert. Ten byl okamžitě vyprodaný, měli jsme naplněný sál, lidem se to líbilo a už to jelo. Dali jsme videa na YouTube, lidi je mezi sebou sdíleli a stali se našimi fanoušky a už se průběžně dozvídali o dalších akcích. V průběhu prázdnin jsme měli pár dalších vystoupení, který jsme neorganizovali my. Byla to benefiční akce Léto plné hvězd v Praze, část lidí tam přišla aniž by věděla, co jsme zač. Takhle jsme tedy taky získali část fanoušků. Pak jsme měli koncert v Bratislavě, v Kunštátu, v Praze a tak se to rozjelo.
Na druhou stranu si myslím, že už se to pomalu přelívá, že většina lidí, která přijde na náš koncert, tam chodí opravdu na nás, na Flow of voices, nechodí na Petra Ševčíka. Samozřejmě je ale pro většinu lidí stále velmi zajímavý, když Peťa zpívá sólovou písničku, protože je to výborný zpěvák a dovede si poradit. Slyšel jsem od něj Nickelbacky, ty zpívá úplně výborně a i když to slyším já, tak si říkám „ty jo, to je fakt pecka“. Ale už vesměs chodí fanoušci i na nás. Abych to shrnul – určitě nám Peťa pomohl, ale myslím si, že bychom se k tomu asi dostali i bez toho, aby byl v SuperStar. I když by to trvalo déle, asi by k tomu došlo.
Jak si vysvětlujete, že vás poslouchají hlavně fanoušci ve středním věku?
Myslím si, že čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje kvalitu hudby. Myslím si, že naše hudba je velmi kvalitní a v podstatě nemáme konkurenci. Když se to tak vezme, tak v České republice to skoro nikdo jiný než my nezpívá. Zpívá to Korn, který ale moc nevystupuje. Lidi ho sice znají z televize s čtyřtetem, ale moc vidět není. Myslím si, že lidi to baví, prahnou po tom.
Dřív jste bývali čtyři, proč je vás nyní šest?
Bylo to kvůli tomu, že Peťa se rozhodl jít do SuperStar. My jsme měli nasmlouvaný další vystoupení a zjistili jsme, že ve třech bychom to nezvládli, že by to nebylo tak zajímavý. Tak jsme se porozhlídli okolo a oslovili jsme Toma, kterého jsme znali ze sboru, a Jirku, se kterým jsem chodil na gympl. Jednu dobu s námi zpíval i Filip, ale ten se odpojil. Jirka s Tomem už u nás zůstali a funguje to dál s nimi, protože jsme zjistili, že upravovat populární písničky pro čtyřhlas je mnohem těžší, než je upravovat pro šestihlas, protože v šestihlase jeden může dělat třeba beatbox a někdo tam může dělat jenom skřeky a celá písnička pak zní kompaktněji. Když je to ve čtyřech, tak všichni musí zpívat, aby to znělo plně a už není prostor pro srandičky. Proto už u nás určitě zůstanou. Když se to tak vezme, takovou naší sedmou členkou je Lucka Fildánová, protože pokud pořádáme náš koncert, tak tam vždy má Lucka jednu sólovou písničku a většinou jednu zpívá i s námi. Myslíme si, že je to pro ty lidi zajímavější. Když mají dvě hodiny pořád poslouchat ty stejné lidi, ještě k tomu samé borce, tak je to takový zpestření, když tam přijde pěkná holka, která výborně zpívá. A pak přijdeme my a zase je to změna. Pořád se na pódiu musí něco dít, aby to bylo zajímavý, aby lidi neusnuli.
Přichází Petr Ševčík, který odvádí Adama Zemka na společné focení. Sehnat všechny členy, kteří jsou v zajetí fanoušků není nic lehkého, proto nastává desetiminutová pauza, kterou jsme využili ke společné fotografii (redaktorka+fotografka). Následně rozhovor pokračuje.
Sehnat vás všechny dohromady a udělat vám skupinovou fotografii je těžké.
S těma fotkama je problém, protože my máme problém se zkoordinovat, když je náš šest. Na většině zkoušek je nás pět, nebo čtyři, nebo nedej bože tři. Je problém dostat šest lidí ve stejný čas na jedno místo, natož pak v nějakou dobu, ve které se dá fotit. Chodíme do školy, Tom pracuje a ještě k tomu chodí do školy, je spousta jiných věcí, je to složitý. Takže žádný profi focení jsme zatím neměli, ale plánujeme to. Ale to my plánujeme dalších tisíc věcí a jsme rádi, že aspoň občas něco stíháme udělat, protože je toho fakt moc. Už jenom zorganizovat koncert je strašně časově náročný – sehnat sál, aby tam bylo volno v ten čas, který my chceme, domluvit se s lidma, kolik za ten sál budeme platit, potom odhadnout, kolik může přijít lidí podle toho, v jakém je to městě, domluvit zvukaře tak, aby mohl domluvit šest bezdrátových mikráků, protože málo který zvukař má šest bezdrátových mikráků, vždycky řeknou „jó my máme jeden dva bezdrátový mikráky, no a víc jich prostě nemáme, protože nejsme zvyklí zvučit acappellu, jsme zvyklí zvučit kapely“ a těm stačí, když mají jeden bezdrátovej mikrák pro solistu a zbytek můžou být dráťáky, protože je to pro kytarista nebo pro klavíristu. K tomu ještě člověk musí zařídit propagaci, rozdistribuovat letáky, nechat je vytisknout, návrh plakátů…. je toho hodně. Ono se to nezdá, člověk si řekne, že z pohledu návštěvníka je to v pohodě – přijdu na koncert, odejdu a tím to pro mě skončí. Ale pro nás to tak není.
Na koncertu byly k mání podpisové kartičky Petra Ševčíka, ale ne vaše. Plánujete je vytvořit?
Společný fotky party máme, tady byl spíš problém v tom, že je nikdo nedal na pultík, kde se prodávaly vstupenky. Přece jenom Peťa je na to už zvyklý, že chtějí jeho podpis, ale my na to ještě moc zvyklí nejsme, takže je nám divný cpát lidem podpisy, když si sami nejsme úplně jistí, jestli je vůbec chtějí.
Nežárlíte na něj? Přece jenom je známější…
My jsme rádi, protože pro nás je to plus. Lidi na koncert přijdou a je už jedno, jestli kvůli Peťovi nebo kvůli nám – prostě přijdou a nám se zaplní sál. Bylo by jako špatný si myslet, že nějakým způsobem chceme soutěžit -ne, my jsme na jedné lodi a táhneme za jeden provaz. Myslím, že to funguje.
Za skupinu odpovídal Adam Zemek; Foto: Pavlína Pokorná
Dneska jste zpívali písničky, ve kterých se často objevovalo slovo Jesus. Jste věřící, nebo proč si takové písničky vybíráte a zpíváte? (Dotaz od fotografky Pavlíny Pokorné)
Tohle moc neřešíme, to je každého věc. Je to spíš tím, že Acappella, kterou se hodně inspirujeme, to tak v těch písničkách má. My to nepovažujeme za problém, spíš ty písničky řešíme z toho pohledu, jestli jsou pěkný, vyvážený, jestli jsou něčím zajímavý a moc neřešíme, jestli je to nábožensky zaměřený, nebo ne. To není problém. Je to spíš taková náhoda.
Co plánujete do budoucna?
Plánovali jsme natočit písničky, s tím souvisí vydání CD. Až natočíme písničky, tak teprve můžeme mít CD (smích). Ale určitě po tom, co odzpíváme prosincové koncerty, chceme mít koncert v Ostravě, další koncerty v Brně a Bratislavě. Podle toho, jak bude čas, natočíme i nějaký nový písničky, protože pořád nemůžeme zpívat to stejný. Na druhou stranu je problém se zavděčit všem, protože dělat koncert delší než dvě a půl hodiny už pro někoho může být problém. Těch písniček tam nemůže být padesát, musíme vybrat některý, který jsou svým způsobem populární, který lidi chtějí – ale tak, aby to bylo vyvážený. Nemůžeme mít celý koncert všechny písničky smutný, nebo všechny písničky veselý – musí to být pestrý, musí se pořád něco dít.
Otázka, která bude zajímat především dámskou část fanoušků – jste nezadaní?
(po chvilce přemýšlení) To si myslím, že se nehodí uvádět.
Je něco, co chcete vzkázat čtenářům?
Checkujte náš facebook page a dívejte se na videa na YouTubu, protože počítáme každé zhlédnutí.
Flow of voices v plné sestavě
Mezi čtyřma očima
Bylo to milé setkání. Adam Zemek si nepotrpěl na formálnosti a atmosféra hospůdky sváděla k přátelskému a uvolněnému povídání. Během celého rozhovoru, ze kterého měl radost, se usmíval a hýřil optimismem. Byl upovídaný a otevřený. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že přede mnou sedí člověk, pro kterého je dělání rozhovorů zcela všední věc. Při odchodu na společné focení se omlouval, což působilo sympaticky. Bylo to zajímavé setkání s někým, kdo ví, co chce, a jde si za tím.
