Tuto středu si připomeneme jeden z nejvýznamnějších dnů naší nepříliš vzdálené historie, 17. listopad roku 1989, den boje za svobodu a demokracii, jinými slovy také Sametovou revoluci nebo-li den studentstva. Každý si ho připomene po svém, jestli vůbec, ale oslava této události je dnes spíš oslavou naší naivity a možná taky schopnosti být jako národ “snadno ovladatelní.“
Mnozí z nás mají na tento den, a na tuto dobu vůbec, vzpomínky celkem mlhavé. Mě osobně bylo tehdy 10 let a dost málo mě zajímalo politické dění, jakkoli převratné a pro republiku osudové.
Dnes však já a všichni moji vrstevníci čelíme šokujícímu faktu, že dnešní “náctiletí“ o těchto událostech nejenže neví nic, ale jsou jim dokonce natolik vzdálené a tím nedůležité jako například události předcházející první světové válce. Vinit z toho ovšem lze jen samu společnost a její způsob výchovy. Díky zkresleným informacím, jaká dnes poskytují média a možná i zodpovědnější instituce, průměrný žák končící základní školu nejspíš dnes už nedělá rozdíl mezi komunistou a fašistou.
Útržkovité vzpomínky nás ostatních se zřejmě omezují na vidinu davů mladých lidí v centru a v ulicích Prahy, ale i v ostatních městech, stovky policistů (tehdejší VB), demonstranti vykřikující nám nesrozumitelná hesla a tušení houstnoucí atmosféry, která k nám pronikla i skrz televizní obrazovku.
A jak se to celé nakonec promítlo do našich dětských životů? Celkem pozvolna a nenápadně. Bylo nám řečeno, abychom přestali oslovovat učitele “soudruhu“ a brzy se v našem rozvrhu objevila angličtina, doposud téměř exotický jazyk.
Jaké nadšení a euforie ovládly tehdejší studenty, kteří se tam tenkrát sešli? Určitě dost velké na to, aby měli pocit, že bojují za dobrou věc a nám vybojují nesrovnatelně růžovější budoucnost. Jak to tu celé vypadá dnes politicky, ekonomicky, a jak si tu vůbec teď “ve jménu demokracie“ žijeme, to netřeba rozmazávat, na to si všichni můžeme sami odpovědět.
A ještě pro zajímavost – 17. listopad je zřejmě opravdu datum předurčené ke zlomovým událostem. Přesně před 50 lety, přesněji 17 listopadu 1939 je tu opět cosi spojeno se studenty a záznamy historiků. Praha je hlavním městem Protektorátu, jsou uzavřeny vysoké školy a připravuje se organizovaný odboj – válka na spadnutí. To už jsme ale někde jinde. Pouze Sametová revoluce z roku “89“ je důvodem, proč máme vlastně ve středu volno.
