3 tipy, jak se naučit říkat NE

Být k druhým laskavý a vstřícný je jistě fajn. Pokud ale opakovaně nedokážeme vyjádřit svůj jasný a pevný nesouhlas, sami si tvoříme problémy a neblahé pocity. Může se stát, že okolí začne naší dobroty zneužívat a zaděláváme si na úzkosti či deprese. V takových chvílích nerespektujeme sami sebe – své potřeby, touhy ani hranice. A slovo HRANICE je zde klíčové.

Představte si, že vás kamarádka požádá o schůzku, protože si nutně potřebuje vylít srdíčko. Vám se na ni ale vůbec nechce. Možná byste zrovna byli rádi sami nebo už máte jiný program. Jak se cítíte, když máte její prosbu odmítnout?

Ne každý z nás dokáže druhé odmítnout s klidným srdcem. Proč nám činí takové potíže říct někomu „promiň, nechci, nemůžu,“ když vnitřně jasně cítíme, že vyhovět mu je pro nás v danou chvíli nemožné? Proč upřednostňujeme přání druhého, přestože víme, že sami sobě ubíráme čas, energii a životní radost? Je zřejmé, že sami sobě tak jistě prokazujeme neúctu.

Jak si tedy můžete usnadnit komunikaci s druhými a přitom respektovat sami sebe?

Někdy můžeme nabýt dojmu, že je od nás neuctivé nebo sobecké splnit přání druhého. Uvědomme si ale prosím, že i my máme právo na SVŮJ život, SVŮJ odpočinek, SVŮJ klid. Mnohokrát jsme tu pro druhé, podporujeme je, nasloucháme jim, snažíme se pomoci. Důležité je však poskytnout toto i sobě samým. To, že někoho čas od času odmítneme, neubírá nic na naší hodnotě nebo síle pouta, které s druhým máme. Ve chvíli, kdy si sami vnitřně ukotvíme situace, kdy jsme někomu vyhověli, mnohem snáze se nám potom říká NE, když jej jednou za čas vyslovíme. Cítíme totiž, že odmítnutí nerovná se naše selhání, ale právě naopak – úctu k sobě i k druhému.

Stává se to běžně. Na ulici nás zastaví prodejce a cíleně a neodbytně nám nabízí „úžasný“ tarif, lepší podmínky a kdoví, co všechno. Ne každý z nás dokáže v takových situacích pohotově reagovat a říci jasné: Ne, nemám zájem! Necháváme se vmanipulovat do situací, které nám nejsou příjemné a pak nevíme, jak z toho ven a necítíme se dobře. V tuto chvíli je velmi žádoucí získat čas na svoji stranu. Můžeme říct například: „Nezlobte se, musím se o tom poradit s přítelem“ nebo „Promiň, nemám teď u sebe diář, zítra se ti ozvu.“

Všem je jistě jasné, že pokud oznamujeme druhé osobě svůj nesouhlas nebo odmítnutí jejího požadavku, je více než vhodné činit tak osobně, případně telefonickou domluvou než omezit se na pouhou textovou zprávu. Je to osobnější a férovější k oběma.

Přestože se v začátcích takové komunikace můžete cítit nejistě, věřte, že umět říkat NE, je stejně důležité jako říkat ano. A když se to naučíme, bude se nám žít mnohem lépe a snadněji.