5. narozeniny Ad Libitum – kopačky amatérismu, vstříc profesionalitě

Hráli po boku Vypsané Fixy, předskakovali Anně K., zúčastnili se BožkovFestu, vydali pět desek a sami si skládají texty i hudbu. Řeč je o melodic rock-metalové kapele Ad Libitum, která si získává fanoušky nejenom svými smysluplnými texty a kytarovými sóly, ale i atmosférou, kterou při hraní dokážou vytvořit. Nynější sestava, do které patří Jiří Kašík, Václav Kašík, Radim Baštinec a Petr Šebela, uspořádala koncert konaný k oslavě svých pátých narozenin. Pozvánka na něj slibovala mnohé, sobotní večer toho však přinesl více.

Akce se konala 21. 1. 2012 v divadelních prostorách kroměřížského Starého pivovaru. Lístky na koncert určené k předprodeji byly beznadějně vyprodané, musely do něj být přesunuty i ty určené k prodeji na místě. Počet návštěvníků byl totiž vyšší, než s jakým organizátoři počítali. „Bez 19 lidí vás bylo 300, což je na naši babču Kroměříž úžasné,“ uvedli na svém facebookovém profilu, kde byly už den po akci k dispozici amatérské i profesionální fotografie ze sobotní noci.

V ZÁKULISÍ VLÁDLA NERVOZITA

Dříve, než byly do divadelních prostor puštěni první návštěvníci, kterým bylo k dispozici i předsálí a bar, bylo potřeba zapojit všechny kabely a dráty, umístit kamery a světla, kapely se musely nazvučit. Se zvukovou zkouškou se začalo pozdě, až okolo 17. hodiny. Nebylo tak moc času na dělání zbytečných chyb. Při závěrečném přelepování kabelů lepící páskou Jiří Kašík za kapelu řekl: „Na dnešní koncert se těším hodně a jsem rád, že je o akci takový velký zájem. Počítám, že určitě přijdou tak dvě stovky lidí a bude to tady hodně narvané, ale vleze se to sem bez problémů.“ Zmínil se i o nervozitě: „Kapela určitě není tolik nervózní, jako spíš hlavní pořadatelé, tedy já. Hlavně, aby všechno dopadlo v pořádku, aby všechno bylo dobré a aby se to lidem líbilo.“

To už kolem něj chodili první příchozí, kterým byl vstup umožněn od 17:40. Po krátkém čekání na vyřešení malých technických problémů se šatními lístky většinou jejich první kroky vedly do baru s točeným pivem. „Nejvíc se těším na natáčení živého DVD,“ uvedla žena ve středním věku. „Já na celý večer, jsem zvědavá, co kapely předvedou,“ dodala přísedící. I muži se vyjádřili: „Jsem zvědavý na Dark Gambale,“ řekl zhruba 40letý tematicky oblečený rocker, který se o akci dozvěděl od kamarádů, z plakátů a internetu.  Jejich propracované pozvánky na akci tedy měly smysl.

Hlavně, aby se to líbilo lidem.

Mezi prvními návštěvníky byli hlavně ti, které osobně pozval jeden z členů kapely, „Pozval mě Jirka Kašík, tak jsem tady,“ řekl na vysvětlenou jeden z nich. Snad nejmladším návštěvníkům této akce bylo teprve 16 let a Ad Libitum tu slyšeli poprvé. Mezi posluchači byly skupinky 20letých i 40letých. Dva z nich dokonce přijeli až z Ostravy. „Jsme havíři“ přiznali. Nezanedbatelná menšina zvolila rockerské a metalové oblečení a doplňky. Někteří dokonce oblékli tričko s nápisem Ad Libitum, které bylo společně s plackami k zakoupení u vchodu.

ROZJELI TO NŠOČI

V šest hodin, kdy už se sál plnil lidmi, začali zkoušet NŠOČI. Mezitím se v zákulisí zkrášlovaly GOGO tanečnice, které se bály, aby ze stupínku, na kterém měly tančit, nespadly. Po zvukové zkoušce startující kapely se už jen čekalo na oficiální začátek akce, který byl naplánován na sedmou hodinu. Do té doby lidé posedávali na baru, pili pivo, potichu hrála hudba a akce tak připomínala spíše hospodskou sešlost starých známých.

To se ale razantně změnilo s prvním úderem do bicích v podání kapely NŠOČI, která zahájila celý koncert. Lidé se tak začali přesouvat do sálu, kde si všimli plátna umístěného nad hlavou zvukaře, přímo naproti pódiu. Bohužel na něj neviděli všichni, ale jen ti, kteří ukořistili místo v předních řadách. Během první skladby Periferie většina posluchačů postávala jen vzadu. Kapela své další písničky uvozovala slovy „Ať žije Ad Libitum“ a „Ad Libitum do Evropy“ a vše dokumentoval profesionální fotograf, jehož další zastávkou bylo focení Michala Davida. České texty rozhýbaly boky návštěvníků, kteří se začali posouvat blíže pódiu.

NŠOČI mezi sebe chtěli pozvat i hlavní pořadatele, ti však v tuto chvíli byli zaneprázdněni finálními úpravami svého vzhledu. Ze všech sil se však snažili všechny pobavit a nebáli se říct si o pivo zdarma. Jejich odchod z jeviště provázel velký aplaus a jejich poslední vyřčená slova: „A teď zlatý hřeb večera,“ uvedly kapelu Ad Libitum.

AD LIBITUM SI NADĚLILI PROFESIONALITU

Světla zhasla a sál potemněl. Tleskání ustalo. Očekávání sílilo. Spustila se dramatická hudba. Zraky všech padly na plátno, na kterém se promítal příchod členů kapely Ad Libitum. Stáli před Starým pivovarem. Zapálili si. Pomalým krokem vcházeli dovnitř a rozbalovali aparaturu. Rádio dramaticky ohlásilo jejich příchod. Odcházeli ze zákulisí směrem na jeviště. Video končí. V tu samou chvíli už členové vchází za zvuku kytar a bicích na jeviště. Světla blikala, podlaha duněla, fotoaparáty fotily. Čtyři spoře oděné gogo tanečnice zaujaly svá místa na stupíncích v přední a zadní části pódia. Nejedny oči zůstaly vytřeštěné a nejedna pusa zůstala otevřená. Příchod měli stylovější, než lecjaká profesionální kapela.

Příchod kapely Ad Libitum promítaný na plátně

Vsadili na známou píseň Uslyšíš, se kterou svůj výstup začali. Byla následována Mosty spálenými, pokračovali písní Patřím vším, před kterou odešly gogo tanečnice nabrat síly na další blok svého účinkování. Vystoupil i bývalý člen Olda, který si s kapelou střihl písně Celej svět a Co by si zas chtěla II a zasloužil si tak burácivý potlesk. Mezi ostatními zazněly i songy Z.K.O.B., Noční les, Zas a znova, Jména, nebo Kapky deště. O kontakt s publikem se kromě Jirky postaral i Vašek, který seděl za bicími.

Zlom nastal v okamžiku Oldova odchodu, kdy se kapela, sladěná do černé a bílé barvy, usadila na židle. Světla přestala blikat a rozburácená atmosféra se zklidnila. Do rukou vzali nenazvučený „pravý nefalšovaný africký bubínek z Číny“, tři kytary a na řadu přišly písně Na rovno a Sněhulák, který nikdy nebyl zahrán naživo, obě v unplugged verzi. Jednalo se o příjemnou akustickou změnu, kterou publikum uvítalo s nadšením a během níž nabralo síly na další hudební nářez.

Vedro, které ovládlo sál, nezabránilo Janě Šebestíkové v příchodu na pódium, kde zazpívala píseň Day by day, ve které byl potřeba ženský hlas. „Abyste neusli, tak to zase trochu rozjedem,“ uvedli ji. To už návštěvníci opět brali do rukou fotoaparáty, se kterými se nebáli fotit gogo tanečnice téměř tváří v tvář. Blesku nebyli ušetřeni ani členové kapely, kteří si na své image dali záležet. Jejich tvářím vévodila černá tužka na oči, která tvořila dominantní část jejich líčení. Kytarista Radim Baštinec dokonce zvolil čočky, které upoutaly pozornost nejedné slečny, a potetovaný rukáv. U této písně však nastaly drobné technické problémy,  a to když mikrofon na pár vteřin vypověděl službu.

Následoval blok dalších písniček, během kterých znovu ukázaly svůj taneční um přítomné gogo tanečnice. Za zvuku posledních tónu kytar písně Roj odešel zpěvák Jiří Kašík, aby se následně mohl vrátit a oznámit zahrání propagačního Pesimista. Poslední dvě písně Dilema a V oblacích si kapela viditelně užívala, ostatně jako všechny, které tento večer zazněly. Doprovázel je valící se hustý dým, problikávající barevná světla a řvoucí dav, který si celý koncert užíval a nasával maximum atmosféry, kterou se podařilo vytvořit.

Speciální host DJ Tommy Purpll se poprvé ukázal na jevišti už u písně Zas a znova, druhá a taky poslední píseň, která mu patřila, nese jméno V oblacích. Její uvedení bylo opět dramatické. DJ se postavil zády k lidem a kytary začaly znít až ve chvíli, kdy se otočili.

Ještě ani nedozněly poslední tóny kytar a publikum si začalo žádat přídavek. Po jejich odchodu začalo skandovat slova „Ještě jednu“ a zhruba po minutě čekání si tak vydobylo hudební přídavek. Kapela se za bujarého potlesku a hlasitých reakcí vrátila zpět tam, kam patří, a nadělila jim písně Voják a Proti systému. „My jsme měli naplánované, že odejdeme a necháme se vytleskat (smích). Ne, teď vážně. Byl to risk, který vyšel. Mohlo se taky stát, že se lidi sbalí a odejdou pryč, což by asi na těch kamerách nevypadalo tak pěkně. To bychom museli záběry dotáčet po koncertě (smích),“ objasnili později v zákulisí. Následně proběhlo představení celé kapely a poděkování všem hostům, včetně gogo tanečnic. Celý výstup Ad Libitum, který obohacovala neustálá přítomnost profesionálních fotografů a hbitě se pohybujících kameramanů po jevišti, byl tímto uzavřen. Koncert snímalo 5 kamer, z nich 4 byly statické a jednu měl ve svých rukou Ivo Consi, který má za sebou úspěch v podobě natáčení klipu pro El Nina a Roba Opatovského.

DORTY, PŘÁNÍ A NEZAPOMENUTELNÝ ZÁŽITEK

To ale nebylo vše. K překvapení všech se mikrofonu ujala jedna z gogo tanečnic, aby mohla kapele popřát vše nejlepší k pátým narozeninám. Na koncert 21. 1. 2012 asi hned tak nezapomenou nejenom samotní Ad Libitum, ale také neslyšící 23letý Jan Kotab, který svou přítomností obohatil řady návštěvníků. Byl pozván na pódium, kde mu bylo ve znakové řeči popřáno všechno nejlepší, jeho datum narozenin totiž bylo sladěno s konáním koncertu. „On tu hudbu slyší. Asi ne zvuky, ale spíš vibrace. Hýbe se do rytmu,“ řekla jeho kamarádka. Dojatému Honzovi mával celý sál a následně mu byl předán dárek v podobě fotoaparátu, ze kterého měl neskutečnou radost. Ad Libitum byli obdarování dortem a šampaňským.

Znavená kapela, které vyrazily čúrky potu na tvářích už u druhé písně, se potom odebrala do zákulisí. Tam ale dlouho nevydržela, protože vyrazila na autogramiádu, během které rozdala desítky podpisů nejenom na papíry a lístky, ale našli se i tací, kteří podpis žádali na své tělo.

Jakmile byly všechny podpisy rozdány a kapela se usadila v zákulisí, Jirka se rozpovídal o pocitech z právě odehrané koncertu: „Bylo to úžasný. Neskutečný. Nevím, jak to popsat. Bylo skvělé vidět ty lidi, kteří přišli a bavili se, skákali, zpívali s náma. Prostě jsme si to užili na maximum. Všechno vyšlo, myslím, lépe, než jsme čekali. Obrovské díky všem.“ Na otázku, zda už z nich opadla nervozita, která byla viditelná před jejich nástupem na pódium, odpověděli: „Myslím, že nervózní býváme před každým koncertem. Tohle bylo jedinečné tím natáčením a taky tím, že v programu jsme měli spoustu hostů.  Nervozita vyplývala spíše z toho.  Doufali jsme, že všechno bude v cajku, že všichni nastoupí tak, jak mají, apod. Jinak jsem nervózní nebyl (smích). Ale Radim jo. Viděl jsem mu to v pravém oku. Tikalo mu.“

PŘEKVAPILI I DARK GAMBALE

I Dark Gambale překvapili. V sále měli svoje skalní fanoušky a hraní si, stejně jako Ad Libitum, užívali. Předvedli solidní výkon. Během něj se někteří návštěvníci přemístili do baru, kde pivo teklo proudem. „Bylo to úžasné, kapela Ad Libitum je nejlepší!“ podělila se o své zážitky zhruba 30letá žena. „Líbilo se mi to, bylo to parádní. NŠOČI byli bezvadní,“ prozradil další. Ostatní na otázku co se jim nejvíc líbilo, odpovídali Ad Libitum, celková atmosféra, úplně všechno, světla, natáčení kamer, zazněli i Dark Gambale.

Vesměs všichni koncert chválili a měli z něj dobrý pocit. Potřebu vyjádřit se měla i žena, která si stěžovala na přítomnost gogo tanečnic, které po celou dobu byly oblečeny v upnutých sexy oblečcích: „Já si myslím, že kapela Ad Libitum nepotřebuje žádný maskoty. Hrají tak perfektně, že tam ty holky na pódiu nepotřebují. Gogo tanečnice jsou zbytečné. Nechápu, proč by se jim tam na pódiu měl někdo svíjet. Nelíbí se mi to. Vůbec tam nemusely být.“

Jediným mínusem této vydařené akce byl až příliš rychle utíkající čas. Snad žádný z posluchačů si nevšiml nefunkčnosti DJ aparatury, který díky tomu pouze otáčel knoflíky. Výsledný dojem příliš nezmenšili ani pokřikující havíři, kteří jančili přímo pod pódiem a v jejichž krvi kolovala notná dávka alkoholu. Všichni z akce odcházeli nabiti pozitivní energií a se spokojeným výrazem na tváři. Koncert se povedl, jednalo se o nevšední zážitek. Doufejme, že stejně dobrou show předvedou i na svých dalších koncertech.

PLÁNOVANÉ AKCE A KONCERTY

• 21. 4. 2012 – Kroměříž – křest živého DVD pořízeného na lednovém koncertě
• 27. 4. 2012 – Chropyně, klub Hell
• 5. 5. 2012 – Kroměříž, Majáles
• 18. 5. 2012 – Chropyně, Hanácké slavnosti
• 23. 6. 2012 – Bojanovice, Independent fest
• 29. 6. 2012 – Vrchoslavice, Rockový mlýn
• 30. 6. 2012 –  Spálené Poříčí, BASINFIREFEST – jedná se o největší akci, na které zatím Ad Libitum bude hrát

ROZHOVOR S KAPELOU AD LIBITUM

Zodpovídání otázek tohoto milého rozhovoru se ujal Jirka s Vaškem. Oba byli bezprostřední a ukázali i svůj smysl pro humor. Nechybělo ani bratrské pošťuchování.

Jak a kde se tu kapela Ad Libitum vzala a jaké byly její začátky?

Jirka: Kapela Ad Libitum vznikla v troskách kapely Aleush. Změnou byla akorát pozice bubeníka. V Aleush jsem hrál na bicí já, ale při zakládání Ad Libitum se toho ujal Vašek. Myslím, že dneska to bere celá kapela jako výhodu.

Vašek: Kdyby hrál na bicí on, tak jsem dneska slavnej a jezdím na skateboardu. (smích) V našich začátcích jsem byl vášnivý skateboardista. Díky za to, že mě vzali. Dneska to beru jako jeden ze zásadních zlomů v mém prozatimním životě.

Jirka: Začátky byly krušné. V podstatě od začátku jsme se věnovali vlastní tvorbě, ale někteří byli opravdu v začátcích, a tak to šlo pomalu. A vůbec tím nemyslím bráchu. (smích)

Vašek: On kecá. Snaží se zakrýt jeho mizerný um na kytaru.

Raději rychle přejděme k další otázce. Co znamená váš název v češtině a jak vznikl?

Jirka: Znamená to Dle libosti.

Vašek: Náš bývalý basák studoval konzervatoř a Ad Libitum je muzikantský pojem používaný pro označení rychlosti skladby. V podstatě to znamená: Hrej si tu písničku, jak rychle chceš (smích).

Jirka: Nakonec jsme ale stejně zjistili, že s metronomem to bude lepší (smích).

Není tajemstvím, že jeden z vás, v době vašich začátků, ještě ani neměl občanku. Nebyl to pro vás a pro rodiče problém?

Jirka: Hehe… To byl bratr, no. Měl jsem to těžké. Veškeré prů…švihy bych za něj musel řešit já. Naštěstí byl v začátcích hodnej. Ani pivo nepil. A po koncertech jsme ho vždycky poslali spát. Jinak s rodiči nikdy problém nebyl. Nebo jo?

Vašek: Naštěstí ne. V začátcích jsem opravdu chodil hned po příjezdu na zkušebnu spát. Vtipné bylo, že když jsem potom vstával, oni třeba ještě pořád seděli a zapíjeli koncert (smích). Ale tak to mi bylo třináct. V patnácti jsem si nechal narůst vlasy a bylo to v pohodě (smích).

Vzpomenete si na váš nejlepší a naopak nejhorší zážitek z koncertu?

Jirka: Myslím, že nejlepším zážitkem byla  jednoznačně naše oslava. Bylo to skvělé, takže jednoznačně za všechny oslava.

Vašek: No a nejhorším asi jeden koncert, kdy jsme měli hrát o půlnoci a nakonec jsme se začínali chystat kolem třetí ráno. Bylo to v létě a během našeho setu už krásně svítalo. Byl jsem opravdu nas…štvanej, když  jsme se pořád nedostávali na řadu.

A jedna otázka speciálně pro holky. Kluci, jste zadaní? A dokážete si vůbec představit, že byste se s někým z fanoušků dali dohromady?

Jirka: Každý někoho má, když zrovna není s tebou (smích).

Vašek: Ehm… Já ne (smích).  S někým z fanoušků, to je široký pojem. Například jeden můj kamarád je náš velký fanda a s ním bych se teda dohromady fakt nedal (smích).

Jste výrazní i díky vaší image. Malujete si oči, nosíte barevné kontaktní čočky, při vystupování slaďujete oblečení. Koho to napadlo a proč jste s tím přišli až teď?

Jirka: Vyplynulo to tak nějak časem. Čočky jsem měl první já, ale nevyhovovaly mi, tak jsem je odložil, ale v té době si je pořídil i Radim. Namalovaný oči? S tím přišel, myslím, bratr.

Vašek:  Už mě nebavilo být jedna z těch klasických řadových kapel bez tváře. Myslím, že tímto se odlišujeme od ostatních. Kostýmy, malování, čočky. Všechno to vyplynulo časem. Navíc myslím, že přemluvit dřívější členy k tomu, aby si namalovali oči, by byl nemožný úkol. S příchodem Radima a Joeyho jsme se tak nějak sešli a řekli si: takhle to chceme a tak to budeme dělat. Teda za Joeyho musel vždy rozhodnout Jura (smích).

Slavili jste páté narozeniny. Co jste za ty roky dokázali, na co jste nejvíc pyšní a co chcete dokázat v těch dalších pěti letech?

Vašek: Dokázali jsme se udržet a hrát. Ve fázi, v jaké jsme ještě nedávno byli, končí spousta kapel. Naštěstí přišel určitý zlom, který nás všechny přinutil se zlepšovat a jít dál. Jinak jsme vydali dvě oficiální CD, natočili tři videoklipy, byli ve finále soutěže RockMatch, v semifinále Skutečné ligy, zahráli jsme si na pár větších festivalech. To můžu považovat za úspěch, ne?

Jirka: V dalších pěti letech si přejeme hlavně vzestupnou tendenci kapely. Aby nás poslouchalo čím dál víc lidí, aby je naše hudba bavila. A kdo ví, co se stane dál?

Vraťme se ještě k dnešnímu koncertu, na kterém jste měli profesionální kamery a fotografy, gogo tanečnice a spoustu hostů. Všechno vypadalo perfektně nacvičené. Nic ale není zadarmo. Vrátilo se vám to z vybraného vstupného?

Jirka: Celá akce se nakonec docela zaplatila. Samosebou nás to něco stálo, ale čekali jsme horší propad. Brali jsme to tak, že kdybychom jeli natáčet další CD, tak nás to vyjde nastejno. Nakonec myslím, že nás to vyšlo i o něco levněji.

Váš příchod na pódium byl velmi originální. Jak ten nápad vznikl?

Jirka: Vyšlo to tak nějak samo. To intro jsme plánovali docela dlouho, ale finální příchod na pódium se ustanovil asi dvacet minut před začátkem koncertu (smích).

Vašek: Například já celou dobu myslel, že jdu sám jako první. Nakonec jsem vlezl za bicí a zjistil jsem, že mezitím, co jsem si zapojoval in-ear, už všichni vylezli a jsou nastoupení (smích).

Předskakovali jste Anně K. a hráli jste s Vypsanou Fixou. V čem se lišila atmosféra a jak jste se k tomu dostali?

Jirka: Psali jsme e-maily na festivaly a oni se ozvali zpět. Atmosféra na těchto akcích je vždy jiná. Lidé si užívají, i když tě neznají, poslouchají, baví se. A taky jich bývá podstatně víc (smích).

Vašek: Bylo to super. Jedny z nejlepších akcí roku 2011 (úsměv).

S kým dalším máte sen si zahrát?

Jirka: Tři sestry (smích).

Vašek: Spíše si přeju, aby nám dělaly některé kapely předskokana (smích).

Hráli jste si na BožkovFestu. Co byste doporučili dalším kapelám, které mají podobné ambice, aby jim to také vyšlo?

Vašek: Měli jsme za sebou nějaké úspěchy v hudebních soutěžích a psali jsme e-mail. Vzkaz pro všechny kapely: nesedět na prdeli a čekat, že se vám někdo ozve. Dneska pokud chce člověk hrát, musí psát maily a jezdit po klubech, ve kterých třeba i nikdo nebude. V podstatě jsme se k těmto akcím vyhráli. Bezmála 300 lidí na naší oslavě je toho důkazem (úsměv).

Jak je to s vašimi dalšími koncerty?

Jirka: Kvůli pracím na DVD teď máme dva měsíce koncertní pauzu, ale od dubna už zase budeme brouzdat českými luhy a háji. Například 27. 4. 2012 budeme hrát v Chropyni v klubu Hell. Vždycky to tam stojí za to! Dále potom jedeme v květnu do Liberce a rýsuje se nám vystoupení na letošním BasinFire Festivalu ve Spáleném Poříčí. Všechny akce jsou na našich stránkách.

Díky za rozhovor. Je tady něco, co chcete vzkázat těm, kteří vás poslouchají?

Vašek: Děkujeme, že jste. Díky vám máme sílu dál hrát. Myslím, že víc říkat nemusím.