Sešla jsem se s přítelem a přišla o pár minut později, protože mi ujel vlak. Ikdyž jsem mu napsala omluvnou SMS už když jsem nasedala do zpožděného vlaku, přesto mě hned po pozdravu a zanedbané přivítací puse čekalo dost vyzvídacích otázek typu kde a s kým jsem byla, že jdu pozdě. Když jsem se se sklopeným pohledem, protože mě to opravdu mrzelo, znovu omluvila a popravdě odpověděla, že jsem po škole ještě musela dořešit něco s kamarádem, jako by celou větu přeslechl a slyšel jen to, že šlo o kamaráda.
Ne, nejde o nedůvěru, ale cítila jsem, jak žárlí na každý okamžik a na každého, kdo je se mnou, když nejsme spolu my dva. Žárlivost, o to jde. Můžeme se jen dohadovat, zda je „zdravá“, nebo ne. S přítelem jsem se za dva měsíce rozešla. Zdá se to jako relativní maličkost, ale každý den ta spousta bezdůvodných otázek? Už mi to začalo lézt na nervy. Bylo toho moc, to ale neznamená, že si myslím, že žárlit je (úplně) špatné.
Když vám na vztahu, ať přátelském nebo partnerském, záleží, tak je přece jasné, že vám je líto, když vaše drahá druhá polovička tráví čas radši s někým jiným, nebo se bojíte, že byste o ni mohli přijít. Myslím, že je to jen znak toho, že vám na tom někom opravdu záleží a není vám jen tak lhostejný. Ovšem, jako ve všem, je třeba znát míru.
Vyslýchat někoho kvůli maličkostem, nenamlouvejte si že vám by to nevadilo. Ovšem zájem o osobu nám blízkou to docela vyjadřuje. Kdybych přišla domů po dnu stráveném „někde s někým“ až docela pozdě večer a manžel by se ani nezeptal „Kde jsi byla?“, asi by mi to i bylo líto a snad bych si dokonce začala říkat „Ten se o mně ani nezajímá…“.
„Žárlivost (lat. Zelotypia) je jedna z lidských emocí, charakterizovaná nadměrným ulpíváním na určité osobě a zvýšenou obavou o její ztrátu. Jedná se o komplex negativních emocí, hněvu, pocitu méněcennosti či depresí. Zjednodušeně lze charakterizovat žárlivost jako pocit vlastní nedostatečnosti.“ takhle definují žárlivost na Wikipedii.
Negativní hněv? Nevidíte snad rozdíl mezi tou již zmíněnou „zdravou“ žárlivostí a tou „chorobnou“? Je něco jiného když důvod žárlit máte. Třeba pokud vám partner už někdy lhal nebo podobně. Ovšem pokud by měl vztah mít dále cenu, měl by si váš protějšek vaši důvěru získat zase zpět a k tomu mu musíte dát příležitost.
Já myslím, že bez žárlivosti by vztah cenu neměl, připadala bych si tomu druhému lhostejná. Takže je jen na vás jak to zvážíte a jaký si na věc uděláte názor. Pořád tady máme přísloví „Kdo nežárlí, ten nemiluje“.
