Už na základní škole jsme se učili, že holky jsou mentálně pár let před klukama. Většinou jsou naše maminky mladší, než naši tatínkové. Je společensky přirozené, aby muž byl o pár let starší než žena. O pár let. Někdy to ovšem tu zdravou hranici ,,pár‘‘ let přesáhne a v ulicích potkáváme páry značně nevyrovnané. Mladičkou blondýnku si vede za ruku pán, který by mohl být často jejím ne tatínkem, ale i dědečkem.
Jak ale vůbec takový vztah vznikne? Naše společnost to vidí dost zjednodušeně a často si všichni řeknou jen ,,tý jde o peníze‘‘. Ale opravdu je to vždy o tom? Možná by bylo fajn se nad tím trochu zamyslet. Pojďme se vrátit na začátek.
Když holka dochodí základní školu a nastoupí na střední, začne mít pocit, že je dospělá. Že je fakt žena. Je toho na ní čím dál více nakládáno a jí to dělá dobře. Takovou už má žena ve společnosti úlohu. Taková holka začne většinou řešit nějaké společensky závažné téma, aby vypadala ještě líp. Ať už je to sponzorství zvířete v zoo, adopce na dálku, nebo ať už se z ní stane vegetariánka. Může to být cokoliv, ale dívka tím opravdu nabude pocit dospělosti a důležitosti. Často jí však schází podpora, ať už teď tím slovem myslím cokoli, protože rodiče vše, co udělá, berou jen jako mladický manýr.
Zároveň takováhle holka ‚,individualistka‘‘ často narazí ve vztahu s kluky. Upřímně: kterého kluka v šestnácti zajímají děti v Africe nebo kožichy v obchodech? Takovéhle holce často kluci připadají omezení a nemá si s nimi o čem povídat.
Ta holka celou dobu podvědomě hledá autoritu. A pak se někdy nějaká autorita objeví. Může to být kdokoliv. Učitel angličtiny, společný známý rodičů, muž, na kterého náhodou narazila na školní akci, nebo právě, když prodávala nějaké ty své dobročinné blbůstky. Většinou se jedná o muže kolem čtyřicítky, který také prožívá své určité období. V práci mu to klape, ale doma už moc ne, děti mu vyrostly a ne tak, jak si představoval, a jeho vztah se ženou už má také to nejlepší za sebou. Je vlastně v podobné situaci jako naše holka – pojďme jí říkat Adéla – také ho nikdo nechápe. Také hledá útočiště.
Když Adéla takového muže potká, často je jím okouzlená ani ne tak na první pohled, jako postupem času. On totiž nemusí být žádný krasavec, ale najednou jí někdo rozumí. Najednou ji někdo psychicky podporuje. A hlavně: s ním se Adéla konečně cítí dospělá! On se nepere s kamarádem, on poslouchá vážnou hudbu a je schopný jí poslouchat několik hodin v kuse. Říkejme mu Petr. Petr je také na rozdíl od kluků od Adély ze školy finančně zajištěný, což je jen další věc, která Adéle imponuje.
Adéla se postupně do Petra zamiluje. Zamiluje se do toho, že místo autobusem jezdí jeho Mercedesem, zamiluje se do toho, že místo do McDonalds s ním chodí do vyhlášené pizzerie. Zamiluje se do bot, na které jí přispěje, zamiluje se do jeho bytu, kde je víc soukromí, než v ‚,dětském‘‘ pokoji plném plakátů Green Day. A tak Adéla řeší ne, na co půjde do kina, ale v jakém tričku bude vypadat dospěleji.
Z posledního odstavce lze vyčíst to, že se Adéla v podstatě zamilovala do peněz. Ale to není pravda. Adéla se stává ženou, hledá oporu, autoritu. Adéla se zamilovala do takového způsobu života. Ve kterém se konečně řeší ta její zvířátka a opuštěné děti. A proto, že je Adéle teprve šestnáct let, vůbec jí nedochází, že do smrti ji už vlastně nečeká nic jiného. Řeší v šestnácti problémy třicetileté ženy a je logické, že jí to baví. Ale kde má mládí? Adéla si nikdy neužije zábavu se spolužáky, protože až oni budou večer venku, bude ona vařit u Petra v bytě večeři. Na kterou Petr možná nedorazí, protože ještě nevymyslel výmluvu před svou manželkou. Před manželkou, se kterou zůstane, protože ona mu vaří denně, ne jen když má romantickou náladu. Ona mu pere, žehlí, porodila mu děti a dokáže se o sebe postarat. Vždyť Adéla by bez Petrova Mercedesu a konta vlastně nebyla nic. Vždyť ještě nemá ani řidičák! Je holčička a i když si tak s Petrem nepřipadá, on jí tak bude vždycky vidět. Bude tu večeři vařit ráda a nebude jí docházet, že jí mládí pomalu, ale nezadržitelně utíká. To jí dojde, až když jí uteče. Až když jí bude třicet a bude vařit večeři. Pro muže, který s ní zůstane. Protože ona mu bude tu večeři vařit denně.
V podstatě tyhle holčičky, které potkáváme se starými muži, jen dospěly do určitého stádia života dřív. Ale dospěly do něj nepřipravené. Není to špatně? Jde o to, kdy to které z nich dojde. A tím pádem, jak rozsáhlé to bude mít důsledky.
Když je úspěšnému chlapovi kolem čtyřiceti, začne mít pocit, že něco dokázal a že ho nikdo nechápe. Žena mu vyčítá, že chodí domů pozdě z práce a když už přijde dřív, jen po něm něco chce. Přitom on by si někdy jen tak rád sedl ke krbu, nebo klidně k televizi a poslouchal ticho, nebo nějaké úplně nedůležité téma.
Často potom právě proto tenhle muž po práci nejede domů. Prostě už na to nemá. Má svou ženu rád. Ale mrská se v tom. Někdy se tomu říká, že chytá druhou mízu. Vyráží třeba do sport baru, nebo někam do centra. Nebo na tenis. Prostě jen někam, kde může konečně vypustit.
Ten muž – pojďme mu říkat Petr – povědomě hledá něco nezávazného. Něco, co ho bude jen těšit, nikdy ne obtěžovat. Něco, díky čemu přijde na jiné myšlenky. A zároveň chce být obdivován. Nechce po svém proslovu o tom, co tento měsíc ve firmě dokázal, slyšet, že není posekaná tráva na zahradě. Chce slyšet, že je nejlepší. A pak se přesně něco takového objeví. Objeví se holka, je mladá, je naivní. Věří, že právě ona spasí svět. Je nadšená, obdivuje ho. V jejím věku ji nikdo nechápe. Tak hledá útočiště.
Když Petr takovou holku potká, konečně má něco, co hledal. Ona je mladá, krásná, poslouchá ho několik hodin v kuse. Žádnou práci po něm nechce, stačí jí občas nějaké botičky, ve kterých se mu líbí ještě víc. A hlavně: s ní se Petr konečně cítí mladší a obdivovaný! Ona nechodí neupravená, unavená, ona je kus. Říkejme jí Adéla. Adéla je na rozdíl od žen v jeho věku nesvázaná a volná. A to je další věc, která ho baví.
Petr začne mít Adélu rád. Má rád, jak je nadšená z maličkostí, má rád, když obdivuje jeho auto. Když se do restaurace oblékne, že vypadá jako Miss. Zamiluje se do chvil, kdy jsou spolu u něj v bytě a je to, jako by mu bylo znovu dvacet. A tak Petr řeší ne jestli je posekaná tráva, ale v jakém tričku bude pro Adélu atraktivnější.
Petrovi je čtyřicet let a nedochází mu, že tohle vlastně nikam nevede. Řeší problémy dvacetiletého kluka, ale jemu už je přece víc. Má rodinu. Mezitím, co mu Adéla vaří v bytě večeři, kterou mu vaří jednou za měsíc, doma na něj čeká rodina. A tak by měl jet místo za Adélou domů. Za manželkou, se kterou chce zůstat, protože ona mu vaří denně, ne jen když má romantickou náladu. Ona mu pere, žehlí, porodila mu děti a dokáže se o sebe postarat. Adéla je jen taková jeho holčička. Bez něj, bez jeho konta by byla nic. Miluje svou rodinu. Ale to mu možná dojde, až když ji mít nebude.
V podstatě tihle pánové, které potkáváme s mladými holčičkami, se jen chtěli vrátit do určitého stádia života. Ale není to špatně? Vracet v čase se přece nejde. Jde o to, kdy to kterému z nich dojde. A tím pádem, jak rozsáhlé to bude mít důsledky.
