Ať už navštěvujete základní, střední, či jiné školní zařízení, v žádné z těchto institucí se nevyhnete hodnocení. Posuzování od učitelů a zaškatulkování žáků podle známek a výsledků ve škole je životní období, kterým si musí projít každý z nás. Už od první třídy děti dostávají místo známek do žákovské knížky razítka zvířátek. Tím si zvykají na známkování.
Mezi nejpoužívanější metody ohodnocení žáků patří písemný test a ústní zkoušení.
Zaměřme se tedy na zkoušení ústní. Jako vše ostatní, i ústní zkoušení je velmi diskutabilní téma, protože každý na něj má svůj subjektivní názor.
Pozitiva
- větší prostor k vysvětlení
- méně omezená doba, za kterou byste měli podat přesvědčivý výkon
- pomoc od učitele
Jako každému jde něco jiného, tak i každému vyhovuje jiný způsob ohodnocení ve škole, ve kterém může plně předvést své znalosti a dovednosti. Lidé, kteří preferují ústní zkoušení, jsou většinou více výřeční. Samotné „ústní“ rozvíjí vaše řečnické schopnosti a pomáhá vám k lepšímu vyjadřování. Také je dobře známo, že pokud dokážete danou látku vysvětlit například babičce nebo mladšímu sourozenci, je na vás vidět, že tomu opravdu rozumíte a nemáte to jenom „nadrcené“ ze sešitu či učebnice. Dalším hlediskem je, že oproti testům, kde je většinou stanovený čas na dobu napsání (známe „pětiminutovky“), zde můžete rozvinout danou otázku či myšlenku. Pokud učitel vidí, že máte co říct, dá vám prostor k odpovědi. Asi jako největší výhodu však vidím, že při ústním projevu je velká šance na „legální tahák“ ve formě pomoci od učitele. Kolikrát se stane, že otázku pochopíte úplně jinak nebo jednoduše nevíte, učitel se vám snaží poradit a podá „pomocnou ruku“. Je jen na Vás jestli už se chytnete nebo poplavete dál.
Negativa
- žádné opisování či taháky
- nervozita, tréma hovořit před třídou
- pokud neumíte, většinou máte smůlu
Ale každému není shůry dáno. Někteří jsou stydliví, jiní zas mají znalosti v hlavě, ale na jazyk jim samy nenaskočí. Potřebují například popohnat ve formě jasně cílených otázek, a bohužel toto mnoho učitelů vidí jako problém. Další důvod, proč mají studenti raději testy než ústní zkoušení, je nesnadnost opisování od souseda či výpomoc z taháku. Prostě když neumíte, vše je jen na náhodě. A co si budeme povídat, moc často se nestává, aby nenaučený student dostal z čista jasna jedničku.
Neutrální
- subjektivita učitele
A k závěru jsem si vybrala vskutku kontroverzní téma. Nadržování či nepřízeň učitelů. Je těžké hodnotit ústní projevy opravdu objektivně, protože nemůžete mít stejný metr na všechno a všechny. Rozhodně se dají výkony jednotlivých žáků porovnat, ale vždycky se najde nespokojenec, který bude svůj neúspěch chtít hodit na cokoliv jiného než na sebe. Učitel bývá první na ráně. Někdy je ale student v právu, s učitelem si nepadl do oka. V takovém případě je každá rada drahá. Neprovokovat? Nahlásit to jinému učiteli nebo si snad stěžovat doma?
Tipy a triky
Základem všeho je důvěra. Nemyslím však přehnaná sebejistota, kdy předem počítáme s tím, že to máme v kapse. Zato správná a zdravá sebedůvěra ve své schopnosti dodá vám i samotnému zkoušejícímu dojem větší jistoty ve vaše znalosti.
Pokud máte problém s ústním projevem, zkuste si to třeba před zrcadlem. Určitě vám dodá větší jistotu, když budete mluvit o něčem známém, co jste si předem vyzkoušeli.
A asi tak poslední rada. Je dobré o látce něco vědět. Připraveným štěstí přeje. Pokud tedy chcete dobrou známku, musíte pro to sami něco udělat.
Fotografii „Chalkboard“ sponzoruje česká fotobanka Pixmac.
