Jak si představujete satanistu? Jako vraha? Násilníka? Šílence? A napadlo vás zamyslet se nad skutečnou podstatou satanismu a nad tím, kde je vlastně pravda?
U většiny lidí přetrvává stereotypní představa o satanistovi jako o někom, kdo naprosto zešílel. Vidí satanistu jako člověka, který opustil veškeré dobro a zvolil si život podle ďábelského přikázání. Noviny a jiné sdělovací prostředky často přispívají k posilování představy o satanistech jako sadistických vrazích, kteří nemají žádné svědomí ani slitování, kteří provádějí hrůzné rituály. Tato utkvělá představa má však k pravdě o satanismu hodně daleko.
Co je to satanismus?
Poprvé se objevuje Satan již v samotné Bibli. Lucifer (později nazýván Satan) byl padlým andělem. Jeho jméno původně znamenalo „nést světlo“ či „přinést světlo“, spojovalo se s planetou Venuší a představovalo ranní hvězdu jitřenku. Dodnes však není známo, kdy, proč a jak došlo k tomu, že Lucifer začal být chápán jako negativní postava.
Satanismus je tedy označení pro kult „padlého anděla“ Satana, chápaného jako protiklad Boha. Stoupenci tohoto směru tedy uctívají samotného Satana. Protože pro křesťany je Bůh zdrojem veškerého dobra, je Satan naopak ztělesněním zla. Proto lze satanismus ve většině jeho forem chápat mimo jiné jako negaci tradičního křesťanství, touhu vymezit se proti němu a do značné míry i znechucení většinovou společností. Pro tento negativní charakter se satanismus obvykle nezařazuje mezi křesťanské směry, i když z křesťanské teologické tradice vychází a v řadě svých směrů je ideově na křesťanství závislý.
Mihály Zichy – Lucifer (1887)
Něco málo k historii
Počátek historického vývoje samotného satanismu nelze přesně datovat. Za satanismus mohl být považován jakýkoliv magický či čarodějný úkon, který křesťanství odsuzovalo. Přechod k satanismu jako takovému je tedy těžko popsatelný. Každopádně však satanistický protest proti křesťanství dosáhl vrcholu na přelomu 17. a 18. století a postupně se začal obracet stále více proti společnosti jako takové.
Roku 1749 byl v Anglii založen několika vysoce postavenými osobami „Klub Pekelného Ohně“ (Hellfire Club), jehož vedoucím byl sir Francis Dashwood. Členové klubu sloužili černé mše na tělech nahých dívek a scházeli se k satanistickým orgiím v rozvalinách cisterciáckého opatství. O náboženské funkci tohoto sdružení však nemohla být řeč.
Upalování čarodějnic
Sir Francis Dashwood
Na konci 19. století se dostal do módy okultismus. Spiritistická sezení s pohybujícími se stolky, práce s kyvadlem a vyptávání se duchů byly hrami, které naháněly husí kůži. Zjevení duchů, údajná sdělení mrtvých prostřednictvím médií a jiné tajemné jevy vyvolaly velký ohlas. Spolky, které se zabývaly těmito tajemnými silami, nacházely v této době velký počet příznivců.
Za zakladatele satanismu ve 20. století (tedy neosatanismu) je považován Brit Aleister Crowley. Už jako mladý začal rebelovat proti přísné katolické výchově a zaujal jej okultismus. Proto vstoupil do „Hermetického Řádu Zlatého úsvitu“ (Hermetic Order of the Golden Dawn). Brzy však spolek opustil a o několik let později vstoupil do „Ordo Templi Orientis“, jehož vedení v roce 1922 převzal. Členové řádu se praktikováním jak běžných tak i méně běžných sexuálních praktik, užíváním drog a magií dostávali blíže k Satanovi.
Vyvolávání duchů
Aleister Crowley
Současný satanismus ve světě a u nás
Současná podoba satanismu se odráží od myšlenek Antona Szandora LaVeye. LaVeyův satanismus je náboženství, respektive filozofie, která vznikla v šedesátých letech 20. století. Pramení ze „Satanské bible“, kterou LaVey sám napsal a na základě ní založil Církev Satanovu. LaVey však narozdíl od ostatních neuctívá bytost jménem Satan, ale používá toto jméno jako symbol pro niterné lidské touhy. Pro LaVeye a jeho stoupence není ďábel čertem s rohy, ocasem a vidlemi, zahalený do rudého hávu, ale spíše ztělesněním temných sil přírody, jejichž hlubiny lidé začínají teprve zkoumat. A zatímco jsou všechny ostatní církve založeny na uctívání ducha a popření těla a intelektu, Církev Satanova bere ohledy na lidskou touhu a radost smyslů.
Anton Szandor LaVey
Pro upřesnění cílů Církve Satanovy sepsal sám LaVey v rámci Satanské bible i Satanské devatero, které je jakýmsi protipólem křesťanského desatera:
1. Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání!
2. Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky!
3. Satan znamená neposkvrněnou moudrost, nikoli pokrytecký sebeklam!
4. Satan znamená laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoli lásku vyplýtvanou na nevděčníky!
5. Satan znamená pomstu, nikoli nastavení druhé tváře!
6. Satan znamená odpovědnost vůči odpovědným, nikoli péči o psychické upíry!
7. Satan znamená člověka jako pouhé zvíře, někdy lepšího, mnohem častěji však horšího než ti, co kráčejí po čtyřech, člověka, jenž se díky „božskému duchovnímu a intelektuálnímu vývoji“ stal nejzkaženějším zvířetem!
8. Satan znamená všechny takzvané hříchy, jelikož vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení!
9. Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat v chodu!
V průzkumu, kdy byly lidem předkládány jednotlivé body Devatera, většina dotazovaných se Satanským devaterem souhlasila a zamlouvalo se jim. Například se čtvrtým bodem Devatera, tedy se rčením „Satan znamená laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoli lásku vyplýtvanou na nevděčníky!“, souhlasilo 62% dotazovaných. S devátým bodem, tedy že Satan pomáhá udržovat církev v chodu, nesouhlasilo pouze 22% dotazovaných. Přesto na závěrečnou otázku, která se týkala celkového pohledu na satanismus, byla více jak polovina odpovědí negativní.
Satanská církev v současnosti funguje i v České republice. V roce 1991 se o to zasloužil Jiří Valter, zvaný Big Boss, kapelník blackmetalové kapely Root. Díky němu byla tedy vytvořena pobočka Církve Satanovy v Brně. Později vznikl i „První Česko-Slovenský Chrám Církve Satanovy“ a jejím nejvýznamnějším a mediálně činným představitelem je Pavel Brndiar.
Jiří Valter – zakladatel Církve Satanovy v ČR
Proč si představujeme krev a násilí?
Bohužel existují i satanisté, jejichž obřady a praktiky jsou odpudivé, plné krve a násilí. Tito „satanisté“ obvykle naplňují mylné představy lidí o tom, co vlastně satanismus je. Této naší konvenční vizi o uctívačích ďábla také přihrávají nejrůznější zvěsti a zprávy o satanských praktikách, které kolují mezi lidmi.
V televizi, v novinách či na internetu se lidé chtějí dozvědět, co hrozného se kde stalo. Kdo a kde zemřel, jak a proč. A nejlépe k tomu mít ještě spoustu obrázků, animací či přímo videí. Pak se tedy může stát, že skupinka mladíků zabije neznámou dívku a řeknou: „My jsme satanisté. Proto jsme to udělali!“ Člověku u televize se tudíž automaticky spojí krev a smrt s pojmem satanismus a ejhle, už máme představu o tom, co to satanismus je. Ve skutečnosti takovíto mladíci nemají o satanismu vůbec ponětí. Satanismus je filozofie odrážející se od potřeb lidského těla a ducha, ne zakládání sekt, které chtějí jenom vraždit.
Satanistických sekt, které se vyžívají v ubližování člověku, je velice málo. Díky médiím však víme jenom o nich. A od toho se pak odvozuje i naše celková představa o satanismu.
