Cervantesův dvoudílný román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha patří ke klenotům světové beletrie. I po čtyři sta letech patří příběh snílka, který si nepříliš úspěšně hraje na rytíře, k nadčasové literatuře a vůbec nejoblíbenějším knihám. Některá spojení z románu se stala běžnou součástí jazyka – např. bojovat s větrnými mlýny.
O autorovi
Cervantesův dvoudílný román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha patří ke klenotům světové beletrie. I po čtyři sta letech patří příběh snílka, který si nepříliš úspěšně hraje na rytíře, k nadčasové literatuře a vůbec nejoblíbenějším knihám. Některá spojení z románu se stala běžnou součástí jazyka – např. bojovat s větrnými mlýny.
O AUTOROVI
Miguel de Cervantes byl španělský renesanční básník a spisovatel a voják. Narodil se v roce 1547.
Působil jako voják na moři, v námořní bitvě u Lepanta přitom ztratil levou ruku a později strávil pět let v alžírském zajetí. Po návratu do Španělska vystřídal neúspěšně řadu zaměstnání a žil na hranici chudoby. Kvůli dluhům a podezření z vraždy byl vyloučen z církve. Zemřel v roce 1616.
CHARAKTERISTIKA DÍLA
Dvoudílný román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha je Cervantesovým nejslavnějším dílem. První část vyšla v roce 1605, druhá o deset let později.
Děj se odehrává na přelomu 16. a 17. století a je parodií na rytířské romány. Pod povrchem ale také odhaluje nedostatky rozvrácené soudobé španělské společnosti. Na postavě Dona Quijota zobrazuje pravé lidské hodnoty. V románu se prolíná realita s fantazií a fikcí. Obě protichůdné strany stojí v konfliktu.
Dílo patří k nejlepším beletristickým dílům historie a je druhou nejpřekládanější knihou světa (hned po Bibli).
ÚSTŘEDNÍ POSTAVY
Don Quijote (Alonso Quijano) – Zchudlý šlechtic. Snílek. Je poblázněný rytířskými příběhy, pod jejichž vlivem se chce stát rytířem. Pokouší se o ale nemožné. Na rozdíl od svého okolí má čistou duši a zdobí ho skutečné rytířské ctnosti: je šlechetný, dobromyslný, galantní a cudný. Je ale i naivní a snílek. Společností je nepochopený.
Sanza Panza – Jeho soused a následně oddaný panoš na oslu. Pravý opak Dona Quiota. Hloupý, přízemní, vychytralý prospěchářský.
JAZYKOVÉ PROSTŘEDY A STYLISTIKA
Jazyk je spisovný. Častá je přímá řeč. Vyprávění je prokládáno odboččkami od děje – úvahami o lásce, penězích atd.
Častým prostředkem je komika.
Postava vypravěče – autora – je vševědoucí, do děje nezasahuje. Studuje postavy, ale drží si od nich odstup.
DĚJOVÁ LINIE
Zchudlý španělský šlechtic Alonso Quijano je fascinovaný rytířskými příběhy. Jejich četba mu ale zcela zatemní mysl. Obdivuje tyto statečné muže, a tak si zvolí rytířské jméno Don Quijote de la Mancha, svého starého, nemohoucího koně přejmenuje vznešeně na Rocinantu, vezme staré kopí, štít a vyrobí helmici.
Ve svém sousedu jménem Sanza Panza a jeho starém oslu najde vhodný doprovod. Za jeho zbrojnošské služby mu slíbí nějaký ostrov či vladařství.
Jako správnému rytíři mu chybí už jen žena, které by se mohl obdivovat. A tak dá prosté venkovské dívce, do které byl kdysi zamilovaný, jméno Dulcinea z Tobosa a ta se pro něj stane rázem tou nejkrásnější ženou pod sluncem. Konečně je připraven vyrazit do světa vykonávat rytířské řemeslo. Chce chránit vdovy a sirotky i mladé slečny.
Sousedé, farář a hlavně jeho neteř v něm vidí blázna a z jeho výprav ho zrazují. Kolikrát i Sanza Panza pochybuje o Quijotově zdravém rozumu. Několikrát „rytíře“ přivedou zpátky domů, on ale neúnavně vyráží na další výpravy do světa.
Na svých dobrodružstvích bojuje např. s větrnými mlýny, které považuje za obry, se stádem ovcí, ve kterém vidí nepřátelské vojsko, či s měchy vína. Všechny výpravy ale končí jeho zesměšněním.
Nakonec Don Quijote slíbil, že se skutečně vrátí domů, to je pro něj ovšem konec. Ztratí tak smysl života, ztratí ideály. Zjistí, že je pro svět příliš dobrý, dostane horečku a nakonec zemře.
