Humoristický román Karla Poláčka o pětici spolužáků a kamarádů z malého města dnes patří už k české literární klasice. K popularitě Bylo nás pět přispělo i povedené seriálové zpracování z 90. let. Román je plný laskavého humoru a melancholie, která se vybaví při vzpomínkách na dětství. Vypravěčem je hlavní hrdina knížky Péťa Bajza.
O autorovi
Karel Poláček byl český spisovatel a novinář v období mezi válkami. Autor humoristické a satirické prózy se narodil v roce 1892. Byl židovského původu.
Po studiích na gymnáziu pracoval jako úředník. Poté narukoval do 1. světové války, kde byl na srbské frontě zajat. Ze zajetí nakonec utekl.
Po válce začal s novinářskou profesí, byl jednou z nejvýznamnějších osobností kolem Lidových novin společně s jeho přáteli bratry Čapky a Ferdinandem Peroutkou. Byl také redaktorem Tribuny a Českého slova. Byl autorem zejména sloupků a soudniček.
Z Lidových novin byl kvůli židovskému původu v roce 1939 propuštěn a začal pracovat jako knihovník.
Podařilo se mu umožnit své dceři emigraci do Británie, sám ovšem skončil v koncentračním táboře v Terezíně a následně v Osvětimi. Není zcela jisté, kde a kdy zemřel, pravděpodobně se tak ale stalo v táboře Gleiwitz v lednu roku 1945.
Charakteristika díla
Bylo nás pět je humoristický román, který vyšel poprvé až po autorově smrti, a to v roce 1946. Poláček ho ovšem napsal už v roce 1943 těsně před odchodem do Terezína.
Kniha vypráví příhody pěti malých kluků, kamarádů, které zažívají na malém městě. Vše vypráví jeden z nich. Svět dospělých je nahlížen dětskou perpektivou. Na pozadí vyprávění se odehrávají události té doby, ty si ovšem malý chlapec neuvědomuje.
Román nese některé autobiografické rysy, Poláček vzpomíná na své dětství v Rychnově nad Kněžnou. Děj se odehrává v malém okresním městě za protektorátu.
Ústřední postavy knihy
Petr Bajza – Inteligentní kluk, veselý, energický rošťák. Má velkou fantazii a spoustu rozverných nápadů. Ty si často rozvíjí při četbě. Jeho tatínek má koloniál a nutí ho, aby se učil na housle. Má strašího bratra a později malou sestřičku.
Čeněk Jirsák – Je ministrantem, jeho rodina je věřící. Je ješitný a jeho koníčkem je sbírání hříchů, ze kterých se pak vyzpovídá. Jeho tatínek vyrábí čepice.
Tonda Bejval – Vymýšlí spoustu šílených „vynálezů“. Je trochu namyšlený a lakomý.
Zilvar z chudobince – Žije s tátou v chudobinci, často žebrají. Je z nich nejchudší a je nejvíc protřelý a zkušený.
Eda Kemlink – Poslední z party.
Evička Svobodová – Dcera z cukrárny. Péťova láska. Milá, roztomilá slečna.
Kristýna – Bajzovic služka. Hezká a milá holka. S Péťou se často škádlí. On jí říká Rampuperdo, protože pochází z vedlejší vesnice.
Pan Fajst – Místní mravokárce. Starý mládenec. Kluci ho svými kousky dovádí k nepříčetnosti.
Otakárek – Bohatý kluk při těle. Je to jedináček a často je osamělý. Proto hodně čte. Kluci si z něj někdy utahují, jindy ho přizvou ke svým dobrodružstvím.
Tatínek Bajza – Je laskavý, ale umí být i přísný. Snaží se být synovi vzorem. Je šetrný na peníze.
Maminka – Je hodná a laskavá, Péťu rozmazluje. Je rozumná a klidná, uklidňuje tatínka, když se rozlobí.
Jazykové prostředky a stylistika
Vyprávění probíhá v ich-formě. Vypravěčem je zároveň hlavní postava románu Petr Bajza. Snaží se vyjadřovat ve spisovné češtině, používá výrazy jako pročež, načež apod., často ale na špatném místě, některá slova nevědomky komolí (př. milistrant místo ministrant) a vše prokládá hovorovými výrazy. Dělá chyby v syntaxu a někdy použije špatný slovosled. To vše je dalším způsobem použití humoru.
Laskavý humor je Poláčkův nejčastější prostředek v této knize.
Vystupuje zde přímá řeč.
Dějová linie
Kniha vypráví jednotlivé příběhy ze životy party kamarádů, školáků, na malém městě. Hlavní hrdina Petr Bajza bydlí s rodiči, malou sestřičkou a služkou Kristýnou, jeho tatínek vlastní koloniál. Má ještě staršího bratra, který ovšem pracuje v Sudetech. Péťa hraje z donucení na housle a škádlí se s Kristýnou. Jednou jí třeba hodí do kufru myš, protože ví, že bude vyděšená. Trest ho samozřejmě nemine.
Péťa zažívá s kamarády řadu dobrodružství, ze kterých nejsou příliš nadšení jejich rodiče. Jednou třeba zapálí louku, když si hrají na hasiče, jindy se snaží dostat do kina tajně, aby nemuseli platit. I to se samozřejmě prozradí. Nepodaří se jim ani ochočit vosy. Jindy se jim ale i něco vydaří. Například jednou zachrání Zilvar při koupání v rybníku jiného chlapce.
Ve městě žije i starý mládenec pan Fajst, kterého klučičí rošťárny vytáčejí. Podle něj by však museli být úplně svatí. Kluky baví pana Fajsta provokovat.
Když přijede do města cirkus, je to málem konec jejich kamarádství, když se všichni zamilují do stejné akrobatky. Nakonec ale zjistí, že ženská jejich přátelství neohrozí.
V druhé části románu, krátce po návštěvě cirkusu, Petr onemocní spálou. Má horečky a blouzní. Další příběhy se tak odehrávají v jeho snech a fantazii. Vydává se na dobrodružství do Indie. S kamarády jdou s maharádžou na lov tygrů. Tatínek mu pořídí slona. Zilvar se ožení s princeznou. Svatba nakonec skončí příšernou bitvou, do které se zapojí i zvířata. Když se Petr probudí, zjistí, že se mu vše jen zdálo.
Další díla autora
