Směšné lásky

Sedm příběhů komických i tragikomických, příběhů směšných a všechny na téma láska vydal Milan Kundera v roce 1970 v povídkovém souboru Směšné lásky. Jednotlivé povídky – Nikdo se nebude smát, Zlaté jablko věčné touhy, Falešný autostop, Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Doktor Havel po dvaceti letech a Eduard a Bůh – vyšly už v předchozích souborech.

O autorovi

Milan Kundera se narodil v roce 1929 v Brně, od 1975 ale žije a tvoří ve Francii. Je básníkem, dramatikem, prozaikem, esejistou a překladatelem.

V mládí hrál po vzoru svého otce klavíristy na klavír. Studoval nejprve literární vědu a estetiku, pokračoval na FAMU studiem režie a scénáristiky. Po studích začal sám na FAMU přednášet, nejprve byl odborným asistentem, od roku 1964 docentem.

V roce 1948 vstoupil do KSČ. O dva roky později bylo jeho členství zrušeno, v roce 1956 znovu obnoveno. Členem byl do roku 1970. Zpočátku politiku komunistické strany velmi obhajoval, postupně ale začal prosazoval uvolňující se tendence a liberalizaci kulturních poměrů. Na sjezdu spisovatelů v roce 1967 se zastal Věry Chytilové, jejíž dílo bylo zakázáno.

V roce 1975 emigroval do Francie a v roce 1979 mu bylo odebráno československé občanství. O dva roky později získal občanství francouzské.

Na Česko zanevřel, navštěvuje jen zřídka své přátele, cestuje inkognito. Svá díla tvoří ve francouzštině a překlady do češtiny v posledních letech nepovoluje.

Ve světě patří k neznámnějším a nejvíce překládaným autorům s českým původem.

Charakteristika díla

Směšné lásky jsou Kunderovou sbírkou povídek. Souhrnně byly vydány v roce 1970, už předtím ale povídky vycházely v kratších souborech Směšné lásky (1963), Druhý sešit směšných lásek (1965) a Třetí sešit směšných lásek (1968). Z celkových deseti povídek bylo vybráno sedm.

Jejich společným tématem je láska a věčné boje mezi mužem a ženou. Láska zobrazovaná Kunderou není jen vážná, ale může být i komická či tragikomická.

Autor v povídkách vyslovuje i ideu, že člověk je strůjcem svého osudu jen částečně, mnohé ovlivňuje doba a její konvence.

Většina povídek má otevřený konec.

Ústřední postavy knihy

V každé povídce vystupují nové postavy. Kundera představuje dva typy hrdinů. Prvními jsou muži, kteří touží po nějaké ženě a na cestě za úspěchem musí překonat řadu překážek. V závěru si ovšem nejsou jisti, zda se jejich snaha vlastně vyplatila. Druhým typem jsou páry, které berou vztahy lehkovážně, riskují v nich a neuvědomují si možné následky.

Jazykové prostředky a stylistika

Jazyk je spisovný. Výjimečně jsou použity hovorové výrazy a vulgarismy. Autor používá často, pro sebe typická, dlouhá souvětí. Vypravěčský styl je přesto srozumitelný.

V některých povídkách probíhá vyprávění v er-formě (např. Falešný autostop), jindy v ich-formě (např. Zlaté jablko věčné touhy). Postup vyprávění je chronologický.

Dějová linie

Nikdo se nebude smát

Hlavní postava je zároveň vypravěčem. Je to mladý muž, který přednáší na univerzitě a píše recenze interpretace dějin. Jednoho dne ho pan Záturecký požádá, aby kladně ohodnotil jeho stať o Mikuláši Alešovi, aby pak mohla být publikována. Jenže podle hlavního hrdiny je práce nekvalitní. Je ovšem zbabělý a místo toho, aby to panu Zátureckému řekl, schovává se před ním. Mění kvůli tomu i časy svých přednášek, čímž si způsobí nemalé problémy u vedení fakulty, které si myslí, že přednášky vůbec nepořádá. Pan Záturecký se ovšem jen tak lehce nevzdává a dokonce obtěžuje i hrdinovu milenku Kláru, za což je obviněn ze sexuálního obtěžování. Hrdina nakonec dosáhne svého – pana Zátureckého se zbaví. Jenže při tom ztratí jak přítelkyni, tak práci.

Zlaté jablko věčné touhy

Příběh sleduje osudy dvou přátel. Jeden z nich je vypravěčem, druhý je jeho kamarád Martin. Toho vypravěč považuje za úspěšného svůdníka žen, a tak ho rád doprovází na lovy žen doufajíc, že i on bude úspěšný. Martin ale velmi miluje svou manželku a toto vše je pro něj jen hra.

Falešný autostop

Mladý pár jede jednoho letního dne autem na dovolenou v Tatrách. Oba jsou velmi zamilovaní. Mladík na své partnerce obdivuje zejména její čistotu a nesmělost, přesto ho baví provokovat ji a uvádět do rozpaků.

Trošku překvapivě si cestou najdou rozptýlení. Když muž zastaví na benzínce, vydá se dívka napřed a pak přítele stopuje. Hrají si na lidi, kteří se právě potkali. Na řidiče a stopařku. Nejdříve se oba baví, pak ale začnou přemýšlet, jestli se takto chovají i jindy. Hra ale pokračuje. Dívka se chová suverénně a bezostyšně, partner se k ní chová jako k prostitutce.

Partneři změní i cestu a zamíří na noc do jiného hotelu. I večer se oba chovají jinak. Žena se chová necudně a partnerovi se tak hnusí. Proto stupňuje své hnusné chování k ní. Odvede ji do pokoje a ponižuje ji, dává jí i peníze. Když chce ona hru ukončit, on chce pokračovat. Vše vyvrcholí tím, jak se s ní vyspí, bez lásky a citu. Když pak leží vedle sebe, uvědomují si, že hra musí skončit. Mají před sebou ještě dlouhou dovolenou.

Symposion

Příběh se odehrává během noční služby v nemocnici. Doktor Havel, sestra Alžběta, primář, doktorka a medik Flajšman vedou filozofické debaty o lásce, erotice a popíjejí. Lehce ovíněnou Alžbětu to strhne k tomu, aby začala tančit jako při striptýzu. Ostatní se jí smějí, a tak sestra dotčeně odchází. Zbytek se dál baví na její účet. Později sestru najdou, jak leží nahá a přiotrávená plynem v jednom z pokojů. Zachrání ji. Pak spekulují nad jejím motivem. Zatímco doktorka mluví o nehodě, primář to považuje za demostraci Alžbětina pěkného těla, Havel je přesvědčen, že se opravdu chtěla zabít, a Flašman, že tak projevuje lásku k němu. Dále pak pokračují v diskuzi, tentokrát na téma života a smrti v ženském podání.

Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým

Vdova jede na hřbitov navšívit hrob manžela, zjistí ale, že už byl zrušen. Zapomněla totiž zaplatit jeho prodloužení. Po letech se setkává s bývalým milencem, navštěvuje ho doma. On si všimne, jak zestárla, přesto se s ní chce vyspat. Ona nejprve odmítá, ale nakonec souhlasí.

Doktor Havel po dvaceti letech

Doktor Havel, velký svůdník a záletník, se v lázních léčí se žlučníkem. Je ženatý s krásnou herečkou, která na něj velmi žárlí. Havel si uvědomuje, jak zestárl a že ženy už tak nepřitahuje jako dřív. Osloví ho mladý redaktor, který píše článek o jeho ženě. Je fascinován Havlovými zkušenostmi se ženami a požádá ho, aby ohodnotil jeho přítelkyni. Ten ji zkritizuje a doporučí redaktorovi jednu starší paní. A redaktor, který mu důvěřuje, tuto ženu skutečně svede.

Havla navštěvuje manželka, čímž si získá pozornost okolí. Když žena odjede, je Havel opět v centru ženské pozornosti.

Eduard a Bůh

Učitel Eduard chodí s dívkou Alicí, která s ním nechce spát, protože je velmi pobožná. Eduard si myslí, že ji snáze přesvědčí, když si bude hrát také na spořádaného katolíka. Vzhledem k politické situaci ale musí jako velký katolík řešit vážné problémy v práci. Riziku vyhození se vyhne tak, že svede svou nadřízenou. Když se Alice dozví o Eduardových problémech, které zavinilo katolictví, rozhodne se s ním vyspat. Eduard si pak ovšem uvědomí, že takto to nechtěl. Alice se mu přestává líbit a on se s ní rozchází. Katolíkem ovšem zůstává.

Další díla autora