Pokud patříte mezi již vzácné knihomoly, kteří hrdinně odolávají svádění virtuálního světa počítačových her a kteří dávají přednost své fantazii před ztvárněním příběhu na filmovém plátně, pak by právě ve vaší knihovně neměla chybět dvoukilová publikace obsahující seznam knih, které zkrátka musíte přečíst, ještě než zemřete. Pokud čtete tempem 1 kniha za měsíc a není vám přibližně 7 let, nejspíš by bylo lepší najít si jiný životní cíl. Ale pokud onu obsáhlou knihu skutečně berete jako výzvu a máte dostatek času na přečtení průměrně jedné knihy za týden, měl by být váš cíl splněn za pouhých 20 let.
Jestliže na vás tato kniha působí jako selekce kvalitních knih od literárních braků, jste na omylu. Cílem není podat vyčerpávající přehled beletrie. Jde především o seznam, který vznikl mezi nekonečností a neúplností. Toto tvrzení vyplývá z názvu, který by mohl být jakousi alegorií úvodního příběhu, kterým se sám editor Peter Boxall nechal inspirovat. Kniha tisíce a jedné noci. Literární kousek všem známý; autor neznámý. Právě tisíc jedna vyprávění krásné Šeherezády, která se jimi noc co noc snaží oddálit moment smrti blížící se kvůli královu rozmaru, symbolizuje odkaz na 1001 knih. Naznačuje nekonečný počet (stejně jako by neměl být konečným chápán výběr románů a povídek), zároveň však toto číslo ponechává určitou smrtelnou naléhavost spojenou se Šeherezádiným tragickým údělem a nutností předat zapálenému čtenáři odkaz mezinárodního románového dědictví, jenž bylo po staletí tvořeno pery světoznámých i téměř zapomenutých literátů.
Autoři nám v knize nabízejí ochutnávky z uvedených uměleckých děl. Záměrem je probuzení touhy ve čtenáři přečíst si právě ten který román, jenž je krátkým heslem představen v oprávněně jedinečném světle. Anotace nesuplují recenze. Mají za úkol poskytnout správný důvod, který přivede čtenáře k myšlence, že ten či onen titul nelze nepřečíst.
Pokud nahlédnete do seznamu děl na předních stránkách, jistě se sami dokážete zařadit do jedné ze čtyř následujících kategorií lidí. Mnozí jsou potěšeni, že se v publikaci objevily jejich oblíbené knihy. Další jsou vděční za seznámení s kvalitními romány. Jiní jsou rozhořčeni a dotazují se na důvod zařazení určité knihy do seznamu, jelikož dle jejich názoru tam nemá kniha co dělat. A ti zbývající rozhazují rukama nad mezerou ve výčtu, kterou by mělo zaplnit právě jejich nejmilejší literární dílo.
Tak či onak tato publikace s dlouhým a špatně skloňovatelným názvem stojí za povšimnutí. Už jen proto, že ačkoli se o ni zasloužili především lidé z Nového světa, našlo se také místo pro tvorbu českou. Díky Karlu Čapkovi, Jaroslavu Haškovi, Milanu Kunderovi a dalším postoupila česká literatura zase o krůček výše po světovém uměleckém žebříčku.
Pevně doufám, že lidé s výběrem v této knize nebudou souhlasit – a dají to vášnivě a hlasitě najevo. Právě spory o to, co vytváří naše mezinárodní románové dědictví, tyto kritické a naléhavé debaty o knihách, které nás nepřestávají formovat, ty jsou novou budoucností románu.
Peter Boxall, editor
