Vlastním jménem Obaro Ejimiwe je hudebník pocházející z Velké Británie. Ačkoliv jde o zpěváka černé pleti, který se převážně věnuje rapu, překvapí nás především nevšedností jeho podoby tohoto hudebního stylu. Ghostpoet, jak si nechává říkat, neprožil mládí na ulici, nepoužívá v každé druhé větě kanálové výrazy a v jeho klipech se neobjevují žádné naleštěné sporťáky s vnadnými zadky třepajícími dívkami.
Pohodový rap, jak by se dala tato podoba nazvat, je často mixovaný s různými žánry a každá skladba se navzájem značně liší a často sklouzává až k popu či rocku. Co se však textů týče, zůstává Ghostpoet při tom samém. Nezpívá, ale vypráví, a to nejčastěji o tom, co ho štve nebo co se mu líbí. Popisuje události ve svém každodenním životě a to svým ryze typickým monotónním přednesem s jistou dávkou nesrozumitelnosti. Tím mám na mysli jeho charakteristický bezstarostný výzor ala „však ono to nějak dopadne“, který doplňuje příznačné huhlaní. Jakoby se vezl na té své vlně, co ho baví, a ostatní ať se přidají a užívají si to s ním nebo ať ho nechají plavat.
Skladby na jeho posledním albu Peanut Butter Blues and Melancholy Jam jsou všechny laděné spíše do toho oddechového tempa, což však neznamená, že by nudily. Stejně tak se nejedná o 10 singlů, u kterých nevíte, jestli hraje stále první nebo už to přeskočilo na ten druhý. Každý z nich je posazen do určité nálady a vy si tak vždy vyberete, co vám zrovna padne. Především lze ocenit nezávislost na nynější podobě rapu a osobitost s jakou se do vytváření celé desky Ghostpoet pustil.
