Chvíli jsem jen zaraženě seděla. Absolutně bez hnutí, před očima nohy houpající se nad zemí…
Ian Curtis se oženil ve věku, kdy jiní ještě ubohými školáckými pokusy svádějí na diskotékách polonahé opilkyně. V době, kdy si většina užívá plnými doušky studentských let a holduje krédu „Sex, drugs & rock’n’roll“ se jeho manželce začalo podezřele kulatit bříško. V době, kdy ostatní prožívají naplno možná nejkrásnější období své existence, upadl do stereotypního života, našel si milenku a začaly ho dusit pocity beznaděje z těžko uzavřitelného koloběhu. Po provazu sáhnul v pouhých třiadvaceti.
Podívala jsem se na svého pětadvacetiletého přítele. Šílené. Po filmu Control jsem věděla, že o Joy Division napíšu článek.
Píše se 15. červenec 1956. Na svět se poprvé podívaly psí oči Iana Curtise. Už v dětství se spřátelil s kytarou a hltal desky Davida Bowieho a Iggyho Popa. Krom toho vynikal básnickým talentem a neuvěřitelnou porcí arogance. Nijak moc si nelámal hlavu s nepsanými mravními pravidly – bez výčitek svedomí přebral kamarádovi holku a tak se v pouhých 18 oženil s Deborah Woodraf. V šťastném roce dvou sedmiček – 1977 – se přidal ke skupině Warsaw a rychle vymyslel nový název. Joy Division. Tak označovali němečtí nacisté za druhé světové války bordely, kam byly navlečeny židovské dívky. Iana vždycky fascinovalo utrpení.
Curtis doplnil sestavu Bernarda Sumnera, který to rozjížděl na své šestistrunné lásce, Petera Hooka, který hudbu obohacoval o nepostradatelný zvuk baskytary, a Terryho Masona, kterého brzy za bubny vystřídal Stephen Morris. Rozhodně ale nebyli okamžitě bombardováni použitými kalhotkami fanatických adorovatelek a oceňováni kritickými odborníky. K charakteristickému soundu se dopracovali po spouste dřiny v izolaci od okolí. Ovlivnila je punková vlna, která rozvířila hudební vody v sedmdesátých letech. Neřvali ale nenávistným vokálem, jak je kapitalismus na ****, ani netřískali hudebními nástroji o pódium. Jejich rytmický styl doplněný niternými osobními texty byl definován jako postpunk. Krom toho se stal známým i zpěvákuv výjimečný způsob “tance” sestávající z trhaných pohybů na místě, při kterém nepůsobí jako úplně zdravý jedinec. Texty vymýšlel labilní a nešťastný Ian a rozhodně si nelámal hlavu s přílišnou otevřeností a upřímností. Zřejmě to pro něho představovalo určitý druh terapie, stejně jako se opilý člověk vyzvrací a udělá se mu líp, on zvracel na papír… i když zřejmě se mu dostatečně neulevilo. Všude s sebou údajně tahal krabici s texty.
Výše uvedení členové ale neměli na konečný výsledek příliš velký vliv. Celé to tvořil melancholický nespokojený stále něco hledající frontman plný nejrůznějších emocí, nedůvěry, pocitů osamělosti a zmaru. Svůj podíl na novém žánru měl i jejich producent Martin Hanett.
Právě obzvláště rozporuplné postavě Iana Curtise se film Control věnuje, ostatní členové ustupují do pozadí. Přestože sebevědomě působící hejsek, který na zádech nosil nápis Hate a místo, aby se manželce věnoval, jí psal příliš otevřené a ne úplně romantické texty, mi zprvu lezl na nervy. Netrvalo dlouho a začal mě dojímat, jeho nezvládnutého života mi bylo líto. Celý život trpěl epilepsií a často dostával záchvaty přímo na pódiu. A moc se nesnažil , aby se situace zlepšila a žil hříšným životem tehdejších hudbeních hvězd, krabička cigaret a láhev alkoholu se s ním přátelily víc než bylo zdrávo a do toho všeho málo spal. Nemalý problém představovaly deprese a naplnění jeho slov “Love will tear us apart” (Láska nás od sebe rozdělí).
Právě tato skladba je jejich nejúspěšnější. Přestože melodie na mě působí docela pozitivně, text popisuje pocity, které Iana stíhaly kvůli brzkému upadnutí do koloběhu zodpovědnosti.
Joy Division stihli vydat pouze dvě alba – Unknown Pleasures a depresivní Closer přetékající motivy smrti. Na obal CD byla vybrána Marie sedící u mrtvého Krista a Closer je zkrátka poslední výkřik, zpověď před koncem. Předávkoval se, sám se pobodal nožem, ale naději na světlo na konci tunelu definitivně ztrácí18. 5. 1980 pomocí prádelní šňůry, na které se oběsí. Zanechává po sobě (překvapivě stále milující) manželku Deborah, roční dceru Natalii, milenku Annik a odkaz v podobě geniální hudby.
“Myslím, že sny vždycky končí, nestoupají, jen klesají. Ale už se tím netrápím, ztratil jsem vuli chtít víc. Nebojím se – vubec ne, jen se dívám, jak končí. Ale pamatuji se, když jsme byli ješte mladí.”
Zbylí členové založili skupinu New Order, která spojila taneční muziku a post punk, a uskutečnili i vzpomínkové koncerty v době třicetiletého výročí Ianovy smrti.
Přestože Joy Division znám ani ne dva měsíce, pohltili mne. Snídám s nimi, premýšlím s nimi, kreslím s nimi, učím se s nimi. Takže mám pro vás jasné doporučení: začít ihned po dočtení článku stahovat jejich CD. Zamilujete se. A já jen doufám, že v případě této hudební lásky věta “Love will tear us apart” k naplnění jentak nedojde.