Kája (Kryštof Hádek) a Filip (Vojtěch Dyk) jsou dva podvodníci, kteří putují z vesnice do vesnice a důvěřivým občanům nabízejí možnost velkého zisku, a to peníze z nájmu pozemku, kde bude stát nový mobilní vysílač. Tím se samozřejmě mezi občany strhne boj o Kájovu a Filipovu přízeň a ti si na nedostatek jídla a žen nemohou stěžovat. Jenže vesnice, do které právě přijíždějí, je přece jen trošku jiná.
Vojta Dyk představuje toho „zlejšího“, který nutí Káju neustále pokračovat v podvodu. Bohužel chce pořád víc. Dyk charakterem své role nápadně připomíná prince z pohádky Micimutr. Také je to rádoby umělec, který navíc v tomto filmu dává na své zlato v hrdle úzkostlivý pozor (což vede k vtipným situacím), a ziskuchtivý až prospěchářský mladík. Budeme ho v roli padouchů vídat dále? Co si budeme nalhávat, právě tyto typy postav mu sedí, tak proč ne. Filipa hraje tak přesvědčivě, že bych málem uvěřila, že je takový i ve skutečnosti.
Kája v podání Kryštofa Hádka je ten, který chce podvádění a lhaní nechat a věnovat se studiu fyziky. Přesto není záporná ani kladná postava, takže záleží na divákovi, jaký postoj k němu zaujme. Hádek svoji roli zvládl celkem dobře, ale nijak nevyčnívá a jeho výkon by mohl být brzy zapomenut. Navíc jsem se neubránila dojmu, že pořád sleduji Honzu z Bobulí.
Jenže hlavním záporákem filmu není ani jeden z nich, ale zkažená morálka vesničanů, ve kterých se při vidině zisku probouzí jejich nejnižší pudy. Film celkem reálně zachycuje lidskou hloupost a maloměšťáctví. Chování těchto lidí však není tolik nepravděpodobné, jak se může na první pohled zdát, což nutí k zamyšlení nad lidskou morálkou obecně. Kromě toho, během sledování filmu v kině jsem pořád dumala nad tím, co příběhu prostě chybí. Pak mi to došlo: aspoň jeden kladný hrdina. Divák se nemá s kým ztotožnit a komu fandit.
Ve filmu najdeme několik zábavných momentů, ale právě ty tragické situace převládají. Jak už to tak u (nejen) českých filmů bývá, začátek je celkem roztahaný a úvodní „zábavné“ situace jsou nepřirozeně až násilně vyvolávány. Když přežijeme začátek, čeká nás zajímavý děj plný zvratů a nečekaných zápletek. Výborný byl Karel Roden jako bohatý psychopat a zaujal mě také Jiří Menzel, který se v netypické roli pěkně vybarvil.
Na své si přijdou i fanoušci skupiny Nightwork (pokud někdo náhodou neví – Vojta Dyk je jejím zpěvákem), protože některé jejich písně jsou zakomponované do děje, a to v upravené podobě. Však uvidíte/uslyšíte. Dokonce skupina složila jednu píseň přímo k filmu. Jmenuje se Čekám na signál a právě se hraje v českých rádiích.
Signál možná není adept na film roku, ale rozhodně nenudí a překvapivě v sobě obsahuje morální poselství. Během filmu jsem několikrát žasla, co všechno jsou lidé schopni udělat pro peníze a jak autenticky se to tvůrcům podařilo vystihnout. Tak pokud se chystáte do kina a nevíte na co, Signál by mohla být dobrá volba.