Fotbalisté mají FIFA, atleti olympiády, filmoví fanatici předávání Cen Akademie neboli světoznámých Oscarů. Ačkoliv jde jen o zlaté sošky s mečem, znovu donutily celý svět ani nedutat.
Letos už 84. ročník slavných Cen Akademie zas rozvířil vody. Slavná fráze „and the Oscar goes to…“ se stává čím dál tím víc očekávanější, pro mnohé jednou z nejdůležitějších vět roku. Přitom začátky té slávy byly skromné. Vstupenka na předávání stála 5 dolarů, celá ta sláva proběhla během čtvrt hodiny a bylo hotovo. To dnes jsou Oskaři zahaleni pravým mýtickým oparem.
Jak Oscar ke slávě přišel
K nálepce mezinárodní události filmová ocenění nepřišla jen tak přes noc. První ročník dokonce ani nebyl přenášen rádiem. Až v průběhu věků si získával věhlas a uznání. Dnes je věcí prestiže vůbec být na předávání přítomen, natož pak vyhrát zlatého Oscara. Ačkoliv jméno sošky teď vyvolává úctu a uznání, bylo jí přiděleno vlastně náhodou.
Podle legendy, která je vyprávěna každému malému obyvateli Hollywoodu, se kmotrou stala knihovnice Margaret Herricková, zrovna pracující na Akademii. „Ten vypadá přesně jako strýček Oscar,“ zvolala prý, když poprvé viděla návrh na budoucí udělované ocenění. A tak mu to jméno zůstalo. Nejprve jen mezi lidmi, později mu ale bylo přiklepnuto i jak se patří oficiálně.
Postupem času se vypilovaly způsoby, jak zvolit ty nejlepší. Aktuálně se na volbě podílí šest tisíc odborníků z různých oblastí filmu, kteří jsou rozděleni do 15 okruhů podle své odbornosti. Jejich jména jsou nezveřejněna, už se totiž obecně ví, že člověk nemá daleko k pěkně tučným šekům, jde-li o trochu uznání. Tito vyvolení pak pomocí hlasovacích lístků zvolí nominované do více než dvaceti kategorií, v každé se v závěru vybírá z pěti jmen. Pak už jim zbývá jen ještě jednou vzít do ruky tužku a papír a dát svůj hlas jednomu z nich. Zbytek už je jen na utajeném součtu.
Ačkoliv je Oscar cílem každého, kdo se pohybuje ve filmové branži, ukazuje se, že původní návrh, pojmenovaný knihovnicí Herrickovou, nebyl zrovna nejlepší. Mnoho hrdých oceněných přiznává, že se sochy bojí. „Nechci ho doma, straší mě,“ přiznává zdrženlivě Gwyneth Paltrow, která ho prý má raději na dně skříně. „Věším na něj klobouky,“ svěřil se praktičtější Jack Nicholson. Všestranná socha slouží hvězdám také jako stojan na Barbiiny oblečky, nebo zarážka do knihovny. Aneb jak si slavní váží toho, co je vrcholem jejich kariéry.
Kuriozity světa cen
Svět má ženu s nejdelšími nehty, největší ušitou botu a stejně tak i pár úctyhodných rekordů z oblasti kinematografie. Jako hrdí držitelé rekordu za nejvíce Oscarů se o první příčku dělí světoznámé filmy Titanic, Pán Prstenů: Návrat krále a skoro zapomenutý Ben-Hur. Přitom Pán Prstenů zároveň proměnil všechny ze svých nominací, tím se stává ještě pověstnějším.
Ceny Akademie ale mají i své černé ovce. Několikrát se stalo, že byla nominována neexistující osoba, nebo pseudonym. Dalton Trumbo, který měl zakázáno tvořit cokoliv pro Hollywood, to s falešným jménem dotáhl na vrchol dokonce dvakrát. Jak sám řekl, „lhaní je čistě praktická činnost.“ To on sám ví nejlépe.
Předávání provázely neblahé události, ale i takové, které si vynutí pousmání. Během slavnostního předávání roku 1974 přeběhl přes pódium muž jménem Robert Opal. Nahý a ukazující znamení míru. David Niven, který se zrovna chystal oznámit nejlepší snímek roku, poznamenal: „Jediné úsměvy, které ten člověk do smrti získá, budou díky svlékání… a odhalování svých nedostatků.“ Později se strhla debata podporující tohoto odvážlivce, která tvrdila, že prý skvěle poukázal na politické problémy. Kdo ví, třeba ano, ale naháč je stejně pořád naháč.
Letošní úspěchy
Teprve před pár dny jsme byli svědky neuvěřitelného boje skvělých snímků o mezinárodní prestiž. Mezi hlavní favority patřil old-schoolový snímek The Artist a trojrozměrný zázrak Hugo. Pozadu nezůstal ani remake švédského filmu Muži, kteří nenávidí ženy, nebo hvězdně obsazený Černobílý svět. A kdo nakonec vyhrál?
- Nejlepší film – The Artist
- Nejlepší mužský herecký výkon – Jean Dujardin (The Artist)
- Nejlepší ženský herecký výkon – Meryl Streep (Železná lady)
- Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli – Christopher Plummer (Začátky)
- Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli – Octavia Spencer (The Help)
- Nejlepší režie – Michel Hazanavicius (The Artist)
- Nejlepší původní scénář – Půlnoc v Paříži (Woody Allen)
- Nejlepší adaptovaný scénář – Děti moje (Alexander Payne, Nat Faxon, Jim Rash)
- Nejlepší kamera – Hugo a jeho velký objev (Robert Richardson)
- Nejlepší střih – Muži, kteří nenávidí ženy (Angus Wall, Kirk Baxter)
- Nejlepší výprava – Hugo a jeho velký objev (Dante Ferretti, Francesco Lo Schiavo)
- Nejlepší kostýmy – The Artist (Mark Bridges)
- Nejlepší hudba – The Artist (Ludovic Bource)
- Nejlepší píseň – Mupeti (Bret McKenzie, píseň „Man or Muppet“)
- Nejlepší zvuk – Hugo a jeho velký objev
- Nejlepší masky – Železná lady
- Nejlepší vizuální efekty – Hugo a jeho velký objev
- Nejlepší střih zvuku – Hugo a jeho velký objev
- Nejlepší animovaný film – Rango
- Nejlepší zahraniční film – Rozchod Nadera a Simin (Írán, Asghar Farhadi)
- Nejlepší dokumentární film – Undefeated
