Každý si představuje ideální dovolenou jinak. Většina z nás pravděpodobně jako cestu k moři. Ani já nejsem výjimkou. Věřte ale, že i pobyt ve větrném Skotsku se může stát cestou vašich snů. Já bohužel v Edinburghu strávila pouze 14 dní, ale i za tak krátkou dobu mi toto město stačilo učarovat. V Edinburghu si prostě každý přijde na své. Jeho krásy totiž nespočívají jen ve věcech ideálních, ale i těch zvláštních.
První zmatení
To, co pravděpodobně každého vyvede z rovnováhy jako první, je doprava. Každý pochopitelně ví, že v UK se jezdí nalevo. Můžete se na to ale připravovat sebevíc, stejně vám dá pořádnou práci si na to zvyknout. A to i přes to, že všude v centru jsou u přechodů na zemi nápisy „LOOK LEFT“ a „LOOK RIGHT“.
Mimo to se vám může zdát, že zde neplatí žádná dopravní omezení. Auta jezdí velmi rychle a nějaká přednost pro chodce na přechodech prostě neplatí. Tam, kde nejsou semafory, přecházejte, kdy můžete. Ovšem i tam, kde jsou, se může zdát přecházení velmi obtížné. Pokud totiž nezmáčknete všem dobře známý čudlík, který v Čechách slouží (pravděpodobně) k uspíšení zelené, v Edinburghu se zelené nedočkáte vůbec. A tak můžete stát na přechodu třeba půl hodiny, pokud ho nějaký dobrák nezmáčkne za vás. I tak vám ale doporučuji – přejděte, když máte příležitost. Dělá to tak každý.
Skotská pýcha
Aneb další věc hned po dopravě, na kterou byste si měli dát pozor. Skoti jsou totiž velmi pyšní na svou národnost. Opovažte se o nich mluvit jako o Angličanech, nebo říkat, že se vám u nich v Anglii moc líbí. Na to je každý Skot velmi háklivý. Kromě příležitostných nelichotivých narážek na Angličany, může jejich lásku ke Skotsku dokazovat i to, že vydávají své vlastní skotské libry. Na ty ale taky pozor, v Čechách vám je nepromění. Pokud si zpět domů vezete nějaké peníze, ujistěte se, že jsou anglické.
Jazyk
Možná se vám zdá divné, že zmiňuji jazyk. Ve Skotsku se přeci mluví anglicky, to je jasné. Ale i schopný, plynule mluvící člověk tu může narazit na obtíže. Skoti mají velmi silný přízvuk a mnoho rozdílných slov. Jak pravila moje anglická učitelka: „Jsem sice rodilý mluvčí, ale v Edinburghu jsem musela žít 7 měsíců, než jsem začala pořádně rozumět.“
Počasí
Česat se ve Skotsku nemá žádný smysl. Skotsko je velmi větrné a se silným větrem vám nepomůže ani sebesilnější lak na vlasy. A právě silný vítr má na svědomí nejen váš nový rozcuch, ale i proměnlivost počasí. Během jednoho dne můžete zažít všechna čtyři roční období. Počasí se mění prakticky každých 30 minut. To je možná moje jediná výtka, protože zimě a dešti, byť i mírným přeháňkám, zrovna neholduji. Výhoda to ale může být pro originální a nápadité lidi, protože vymyslet, co si vzít na sebe, není nikdy jednoduché.
Během deště navíc můžete rozeznat pravé obyvatele, nebo zkušené turisty od turistů nezkušených – zatímco lidé z jiných zemí se snaží s deštěm zápasit se svými malými deštníčky, Skoti jsou lépe připravení. Jejich obrovské deštníky s těžkou konstrukcí jsou sice nepřehlédnutelné, ale zato účinné.
Za zmínku určitě stojí i noci. Samozřejmě, že se dá očekávat, že jsou kratší než u nás. Skotsko leží severněji. I přesto mě ale překvapilo, jak krátké jsou. Stmívá se velmi pozdě, klidně i kolem 10 nebo 11 večer, a rozednívá se už kolem 4 ráno. Takže pokud vám dělá problémy spát za světla, rolety jsou dobrá investice.
Spojení přírody a civilizace
Ačkoli mnoho měst je upravených tak, abyste uprostřed civilizace narazili na nějakou tu zeleň, nikde mě prolínání přírody a města nezasáhlo tak, jako v Edinburghu. Procházíte se v centru města, na jedné straně obchody a na druhé straně park, nad kterým se tyčí holá skála a na ní hrad. Přechod mezi městem a přírodou působí na jednu stranu zvláštně, na druhou však zcela přirozeně. Navíc – co je lepšího než si po dlouhých nákupech sednout v parku, který máte doslova u nosu, a kochat se tak úžasným výhledem?
V Edinburghu prostě není nic divného, když se uprostřed města tyčí kopec s nějakou památkou, naprosto nedotčený lidmi. Když projíždíte okrajovými částmi, často byste ani nepoznali, že jste ještě ve městě. Husté lesíky, strmé kopce, na kterých se pasou ovce nebo krávy, to není nic neobvyklého. K tomu ještě přičtěte to, že nad Edinburghem jsou vždy mraky. Ne obyčejné, ale krásné a načechrané mraky. Většina z těchto výjevů vás prostě musí nadchnout.
Přímo v centru města se nachází i jeden uměle vytvořený kopec – The Mound. Ten spojuje Staré a Nové město. Sice vypadá dost pěkně, moje otázka ale zní – vážně je potřeba ve Skotsku vyrábět další kopce?
Architektura
Nebudu se rozepisovat o tom, v jakém slohu bylo v Edinburghu co postaveno. Myslím, že stačí říct, že prakticky každá budova v Edinburghu vypadá staře. Tím nemyslím jen domy a hotely v centru, ale i některé obytné budovy, u kterých je asi každému jasné, že tak staré nebudou. A i když nějaký dům nevypadá zrovna historicky, stejně se zdá, jako by ke svému okolí dokonale pasoval. Samozřejmě se hlavně v centru setkáte s výjimkami v podobě moderních prosklených budov.
Jediná stavba, která doslova vyčnívá (nejen výškou, ale i vzhledem), je Scottův monument. Památník patří Walteru Scottovi, který byl významným skotským spisovatelem. Monument je postaven v gotickém stylu, a alespoň podle mě mezi ostatními budovami bije do očí.
Kultura
V Edinburghu máte spoustu možností, jak se kulturně vyžít. V centru můžete narazit hned na několik kin a divadel (která jsou mimochodem dost drahá). Pro turisty zajímavější jsou pravděpodobně muzea. Mnoho muzeí je totiž zadarmo a navíc – všude se může fotit. Samozřejmě, fotky nejsou zas tak kvalitní, o to se postarají prosklené vitríny a osvětlení. Přesto mi tento fakt přišel zajímavý, protože v Čechách na takováto muzea narazíte asi dost zřídka. Navíc se vás snaží vzdělávat zábavnou formou – dotykové obrazovky nebo stavebnice jsou určitě lepší než suchá fakta na tabulích. Jako příklad muzeí bez vstupného mohu uvést Národní muzeum, nebo muzeum skotské banky.
Zdarma se můžete podívat i do národní galerie. Já osobně se o umění nezajímám nijak do hloubky, ale i přes to se mi návštěva galerie moc líbila. Navíc se mi díky aktuální výstavě poštěstilo vidět zblízka obrazy od malířů jako Da Vinci, Botticelli, Monet nebo Raphael.
Jako součást kultury bych mohla považovat i pouliční umělce. V mém městě se s ničím takovým nesetkáte, ale předpokládám, že ve velkých městech to zase tak neobvyklé není. I v Praze se setkáte s různými malíři nebo hudebníky. Nikdy jsem jich však neviděla tolik jako na Princess Street v Edinburghu. Pochopila bych muže hrající na dudy – jsme přece ve Skotsku. Kromě nich se ale na ulici setkáte i s indiánskými kapelami, s hudebními skupinami, které si s sebou přinesou i celou bicí sestavu (a dodávka nikde), dokonce i s mužem, který na zem kreslí křídou obrazy zvířat. To musí být dost náročné povolání, protože křídy nejsou voděodolné…
Autobusy
V Edinburghu je velmi dobře propracovaná síť autobusů. Typickými doubledeckery se dostanete všude, kam potřebujete. Jízdenky jsou relativně drahé, avšak pokud se zde chystáte strávit delší čas, můžete si pořídit bus pass, který vás vyjde velmi výhodně. Je zde dokonce i síť nočních autobusů, které jezdí mezi zhruba 12-5 hodinou. Dostat se domů v pozdních hodinách tedy není velký problém.
Zajímavé je možná to, že na autobus musíte mávnout, pokud chcete, aby zastavil. Jinak vám ujede před nosem. Každý řidič autobusu vám zastaví přímo na zastávce. Pokud je na ní zrovna jiný autobus, řidič počká, aby mohl zastavit přímo na místě. Nemá cenu se snažit ulehčit mu čekání a dojít k němu. Do autobusu vás stejně pustí až na zastávce.
Chování
Další překvapivá a zároveň velmi milá věc pro mě byla chování. Snad všichni obyvatelé Edinburghu jsou slušní. Když do někoho vrazíte na ulici tady, můžete se omlouvat sebevíc a stejně pravděpodobně vyslechnete nějakou nadávku na svůj účet. V Edinburghu vám s úsměvem odpoví, že se nic nestalo. A to dokonce i starší občané. Kdyby u nás upadla na ulici nějaká paní, pravděpodobně by si všichni pomysleli něco o opilství. V Edinburghu se kolem ní okamžitě seběhne hlouček lidí, kteří se jí snaží pomoct a ptají se, jestli je v pořádku.
Takové chování není typické jen pro řadové občany, „slušní“ jsou dokonce i bezdomovci! Nejen že vypadají jako z nějakého filmu – zabalení v dece, každý má psa, v ruce karton s nápisem „pomozte hladovému“ apod., žádný z nich na vás ani nepokřikuje a necítí se uražen, když mu žádné drobné nedáte.
Nakupování
Nakupování v Edinburghu může působit taky velmi zvláštně. Ceny se většině Čechů zdají přemrštěné a pravda je, že při přepočítávání na české koruny by vás mohl trefit šlak. Při současném kurzu 1 GBP = cca 30 Kč jsou 3GBP za kafe a v průměru 2,80-3,30GBP za pivo vážně trochu dost. S tím se ale musí počítat. Levněji naopak můžete pořídit oblečení, pečivo a například i květiny. Za 1,50GBP pořídíte obrovský pugét. U nás si za to kolikrát nepořídíte ani 2 růže.
Za zmínku stojí i chování prodavačů. Nejen že se vždy zeptají, jestli na nákup chcete igelitku (i když si kupujete třeba žvýkačky), ale vždy se rozloučí pozdravem „see you later“ (uvidíme se později).
Zajímavé také je, že alkohol můžete nakupovat jen mezi 10 hodinou ranní a 10 hodinou večerní.
Noční život
Asi nejzajímavější součástí života v Edinburghu (především toho studentského) je tzv. clubbing. Aneb noční život. Popravdě jsem nikde neviděla tolik opilých lidí pohromadě jako na ulicích Edinburghu. A je úplně jedno, jestli je víkend nebo všední den. Na tomto místě to prostě žije pořád. Hospody, restaurace, kluby i diskotéky bývají plné do pozdních nočních/časných ranních hodin.
Bohužel, nočního života si pravděpodobně moc neužijete, pokud vám nebylo 18. Nemluvím zde o nalévání alkoholu ale o samotném vstupu do hospody/baru. U vchodu – a to hlavně o víkendech – bývá security služba, která se poctivě ptá na ID.
Co mě nepřestalo udivovat je to, jak se lidé na party oblékají. O víkendech všude potkáváte divně oblečené lidi. A teď nemluvím o špatném vkusu, ale o kostýmech. Muži chodí převlečení za ženy, mimina, zvířata, prostě za všechno co si dokážete představit. Všechny ženy nosí neuvěřitelně vysoké podpatky, a je jedno, jestli na nich umí chodit, či jestli mají krásné nohy, které odhalují extra krátkými minisukněmi. A věřte mi – většina nemá. Je to smutné, ale někteří muži převlečení za ženy byli atraktivnější slečny, než ty skutečné. Další nezbytná součást šatníku je zřejmě paruka ve svítivých barvách (pokud máte další části oblečení v těchto barvách, tím líp pro vás).
O víkendech se navíc můžete domů nechat odvést speciálním „taxíkem“ na lidský pohon. Mladí lidé jezdí na kolech, která jsou zapřáhnutá do zvláštních povozů. Celkem dobrý nápad na přivýdělek.
Edinburgh je zkrátka trochu zvláštní město. Ale právě v jeho rozdílnosti je jeho krása. Je to ideální místo nejen pro hýření studentského života, ale i pro klidný život starších lidí. Záleží jen na tom, co hledáte právě vy.
