Při svém brouzdání po internetu jsem zahlédla nabídku zúčastnit se natáčení OVM jako divák. Nejdříve jsem přemýšlela, jestli nebudu muset za účast v pořadu platit anebo také o tom, zda bych za své působení v hledišti náhodou nebyla placena. Nakonec ale vše bylo zadarmo, a tak jsem se rozhodla příležitost zažít něco nového využít.
Sraz pro veřejnost, tedy diváky byl naplánován mezi 11:00-11:30. Já jsem dorazila už dříve, a protože bylo dosti nepříznivé počasí, usadila jsem se uvnitř budovy České televize a z pohodlných sedaček s kávou z automatu se dívala na všechny čtyři obrazovky, na kterých běželo vysílání ČT. Živý přenos Otázek měl být odstartován úderem poledne a já jsem byla v mírném stresu, protože jsem nevěřila, že se všechna ta organizace a usazení diváků stihne za půl hodiny. Překvapilo mě, že i pan Moravec doslova přiběhl do budovy v 10:54.
Byla jsem zvědavá na všechno a vše jsem pečlivě sledovala. Po vstupu do výškové budovy ČT se před vámi objeví recepce, kde musíte nahlásit důvod své návštěvy. Kolem ní chodí hlídač, a když máte povolení vejít, musíte projít turniketem jako na letišti. K průchodu slouží čipová kartička. Jak jsem tak seděla a dívala se okolo sebe, začali se trousit další diváci a každý na recepci hlásil důvod návštěvy. Přišlo mi to docela komické, když každý člověk, který přišel, byl nervózní a říkal recepčním to samé. Přesně jako já.
Kolem půl dvanácté se nás – diváků již nashromáždilo kolem dvaceti a přišli i všichni hosté. Tématem bylo zemědělství, a tak do pořadu byli pozváni ministr zemědělství Petr Bendl, ústřední ředitel Státní zemědělské a hospodářské inspekce Jakub Šebesta, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Zdeněk Juračka, zástupce ředitele pro potravinářské výrobky Evropské komise Ladislav Miko, předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha a manažerka Pro-Bio Svazu ekologických zemědělců Kateřina Nesrstová. Jako perlička na úvod posloužil poslanec Vít Bárta, který přišel objasnit situaci týkající se soudu kvůli korupci. Proto jsem byla na úvodní část velmi zvědavá.
Na každého hosta, který přišel do ČT, čekal asistent s jednou hosteskou, která návštěvníka doprovodila do studia. Odtud jsou použity ilustrační záběry například do Událostí v České televizi. Když dorazili všichni, byli jsme přes turnikety propuštěni i my obyčejní lidé. Prošli jsme budovou nahoru do patra, kde jsme zase museli čekat, než nás vpustí do studia. Hosté i pan Moravec již byli uvnitř. Když kolem hloučku zvědavců procházel Vít Bárta velmi důrazně a hlasitě nás všechny pozdravil. Asi aby ukázal hrdost a sílu. U dveří stáli další dva muži z ochranky a čekali na povel otevřít dveře a zkontrolovat obsahy našich tašek.
Poté už jsme mohli projít do studia. Cesta vedla přes dřevěné kulisy a nebýt světla, které vycházelo z malé žárovky, byla by tam úplná tma. Studio bylo maličkaté a sedačky, do kterých jsme se usadili, byly malé a chatrné. Doufala jsem tedy, že vydržím dvě hodiny sedět bez bolesti zad. Byli jsme také upozorněni, abychom si vypnuli své mobilní telefony. Fotit či natáčet se nesmělo.
Poté nám byly dány instrukce, jak se máme chovat v průběhu natáčení, kdy máme tleskat a kdy bude krátká pauza na případnou toaletu. Diváci také dostali možnost položit své dotazy k tématu ve formě lístečků, které byly předávány panu Moravci. Ten se následně ujišťoval, zda si dobře pamatuje místa, kde sedí tázající, aby se společně s kamerami otočili na správné místo.
Z hostů byl prvním na řadě odsouzený poslanec Vít Bárta. Stál nejistě u stolečku a čekal na svou příležitost. Pan Moravec se choval velmi profesionálně a byl vůči panu Bártovi ochotný a vstřícný. Najednou studiem zazněla hlasitá znělka. Po ní jsem čekala, že pan Moravec začne mluvit, ale ne. Přesněji, pan Moravec sice mluvil, ale v rámci znělky, předtočen. To mě překvapilo. Když začal moderovat, díval se na čtecí zařízení a zvýšil hlas. Uvedl pana Bártu, který se snažil objasnit pozadí své korupční aféry.
Moderátor se tázal odlehčeným způsobem, někdy byl arogantní a chvílemi i docela drsný, ale jak jednat s poslancem, který sem přišel hájit korupci, jež chtěl ve volební kampani dočista vymýtit z českého politického prostředí. Diskuze mi připadala jako rozhovor mezi učitelem a studentem při zkoušce, kdy se žák snaží ze sebe vymáčknout alespoň nějaké znalosti na čtyřku. Párkrát jsem zaznamenala i posměch z publika. Zkrátka nebyla zde moc příjemná atmosféra, napětí se dalo krájet a mně bylo za pana Bártu trapně.
Atmosféra se zlepšila po přechodu k hlavnímu, původnímu tématu Otázek – pProč jezdíme za levnějšími nákupy do sousedních zemí? Hosté působili uvolněně a byli i vtipní. Diskuse byla dlouhá, prokládaná různými reportážemi, které se nám divákům dostaly vždy jen skrz audio nahrávku puštěnou nahlas ve studiu. V průběhu jedné delší reportáže nastala menší pauzička – asi 3 minuty – najednou na plac vtrhli dramaturgové s asistenty a začali rychle přestavovat stolečky ve studiu. I hosté se museli rychle přemístit a vytvořit jiné složení.
Nejdříve někteří seděli za námi v hledišti, později byli na place a nakonec zase na jiném místě před kamerami. Naproti moderátorovi byli vždycky ti, jež měli v danou chvíli hlavní slovo. V průběhu reportáží se účinkujícím dolévala voda a pan Moravec je ujišťoval, že je vše v pořádku a jejich projevy a mluva jsou dobré. My diváci jsme se nacházeli mimo kolotoč dění, všichni okolo nás kmitali, ale my jen seděli a koukali. Nicméně, kvůli tomu jsme tam vlastně byli.
Po celou dobu jsem si představovala, jak celý pořad vnímají diváci u televizních obrazovek. Na chatrném nepohodlném divadelním křesle se mi nesedělo zrovna dvakrát dobře, a tak už jsem přemýšlela nad tím, kam po natáčení zajdu na oběd a kdy pojedu domů. Musím přiznat, že diskuze o zemědělství mě moc nebavila, ač byli hosté chvilkami i zábavní.
Když se po 14. hodině Václav Moravec rozloučil s diváky doma u TV i s námi v publiku, najednou opadla všechna bezpečnostní opatření, nejprve odešli hosté a potom my. Pan Moravec zůstal u svého pultíku a otíral si čelo. Určitě si získal můj obdiv za tak stresující práci.
Já jsem vylezla oslepená na denní světlo, které se linulo z chodby a rozhlížela se po budově. Nedaleko studia byla jídelna pro zaměstnance a návštěvníky ČT, kterou jsem ráda využila. Během oběda jsem zahlédla asi tři známé osobnosti, a tak jsem měla další malé zážitky.
