ViralBrothers: Chceme do televize

Odpovědi  se vztahují ke stavu na začátku července, kdy tento rozhovor proběhl.

Kluci, trápí vás v teplém počasí kulohryz?

Erik: Moc ne. Je to jen strategie, nikdy v životě jsme kulohryz neměli. Jen jsme slyšeli, že všechny kluky trápí, tak jsme to podle toho udělali. My to máme všechno čisté a v pořádku.

Čeněk: Jenom jsme tím hráli na city, jak Raego. Nás tohle moc netrápí. Já jsem se v životě nepoškrábal.

Erik: Já taky ne. Třeba na loktu ano, ale dole nikdy ne.

Odkud se tohle slovo vzalo?

Čeněk: Je to známé slovo, používá se na Moravě. Aspoň u nás, na severní. Znám to odmalička.

Stejně je to i s hláškou „vyhudruj mi pelikána“?

Čeněk: To vymyslel kamarád. Tahle slova jsou od nás z Příbora.

Erik: Jsou z jejich skvadry. Čeněk to vždycky přitáhne do Prahy a tady to lidé považují za neologismy.

Natočili jste Debilní kecy pražáků, nevyvážíte pomyslnou rivalitu mezi Prahou a Brnem natočením Debilních keců moraváků?

Erik: To nejde, moraváci jsou v pohodě. U nich nemáme žádnou motivaci natáčet.

Čeněk: Moraváci nemají žádné debilní kecy.

Video Shit Girls Say vidělo přes 18 milionů lidí a dočkalo se i pokračování.

Na YouTube je k vidění video Shit Girls Say, které bylo vydané dříve než vaše. Znáte ho?

Erik: No jasně, na internetu je celá série takových videí.

Některé scénky se shodovaly s těmi vašimi.

Čeněk: Jaké třeba?

Erik:  Že tam byla holka s parukou? To máš pravdu. A ještě, že jsme to pak sestříhali. I barevné jsme to měli.

Čeněk: A také to, že to byly různé scénky. To byl koncept.

Kupříkladu pojídání brambůrků (1:02). Jde nejen o stejnou hlášku, ale zasadili jste ji do podobného prostředí a natáčeli z podobného úhlu.

Erik: Jedení brambůrků, to je stejné. Ale jde o stereotyp, který existuje, a je jedno, kdo to natočí první. Ty ses podívala na jedno video a teď mně třeba řekneš, že jsme to odtamtud zkopírovali, ale před tím videem bylo dalších deset tisíc videí, kde tohle bylo. A teď proklamuješ tohle video. Tohle je prostě stereotyp, který se nedá vymyslet. Nic na tom nevidím.

Nejedná se jen o pojídání brambůrků. Namátkou třeba i o scénu o vypnutí televize (0:14) a vítání se s kamarádkami (0:43). Pod vaším zveřejněným videem se objevily komentáře, které prohlašují, že kopírujete. Víte o nich?

Erik: Objevilo se jich dvanáct. A potom se objevilo asi dvacet tisíc pozitivních.

Čeněk: Inspirovali jsme se. Koncept je převzatý.

Erik: Samozřejmě, že jsme se inspirovali. Psali jsme to. Máme napsané i na webu, že už to tak bylo i u keců pražáků. Bereme to, je to úplně normální věc.

Čeněk: To je stejné, jako kdyby Krause obviňovali, že převzal Lettermanovu talkshow z Ameriky.

Erik: Kraus tady měl nejúspěšnější talkshow, a když to začal dělat, všichni ho samozřejmě žrali. Ale úplně vzal Lettermanovy blbosti z Ameriky. A tak je to s jakýmkoli pořadem, i se Superstar a s Talenty.

UDĚLÁME MASAKR SAMI

Jak jste se k natáčení komerčních videí dostali?

Čeněk: Skoro odjakživa jsme dělali komerční věci. Dříve jsme točili blbosti, ale postupně jsme měli malé zakázky třeba za pět tisíc korun.

Erik: Točili jsme videa i do různých soutěží.

Kdy jste se poprvé viděli?

Čeněk: Poprvé jsme se ale potkali na párty Stream párty, která byla pro uživatele, kteří tam tenkrát točili videa.

Erik: Party byla tak čtyři a půl roku zpátky. Pak byl MTV casting, hledali moderátory akcí přes videa. Tam jsme každý dělali video a dostali jsme se až do finále. Když jsme dělali kamerové zkoušky na Novu, potkali jsme se podruhé. Byli jsme v situaci, kdy jsme se vůbec necítili, že to máme šanci dát, a řekli jsme si: „Hele, víš co, když nás tady nevezmou, tak začneme točit spolu a uděláme masakr sami.“ A tak jsme začali točit.

Čeněk: Ne, řekli jsme si, že si uděláme pořad.

Erik: Jo, že si uděláme pořad, protože v televizi je to stejně nanic. Pak jsme začali točit pořad na Stream a rok jsme dělali pi*oviny. Ale pokud si tím neprojdeš, tak na to nepřijdeš.

Dopracovali jste se až k Debilním kecům. Sledovanost překonala milion zhlédnutí. Čekali jste, že se to tak rozjede?

Erik: Tohle jo.

Čeněk: To byla jenom otázka času. Spíš si myslíme, že to ještě není moc rozjeté.

Pojďme se bavit o vaší další tvorbě, o videích s pomstami. Je to nahrané, nebo je to realita?

Erik: Všechno, co natáčíme, je realita.

Prostor pro větší spekulace vznikl po zveřejnění Erikových snědených jedovatých houbách. I to je realita?

Erik: Houby neobhajujeme, že jsou realita. Tam to bylo úplně jinak, ale to nikdo neví a ani jsme to neříkali.

Jak to tedy bylo?

Erik: Chcete to exkluzivně?

Čeněk: Ne! To snad ani není třeba říkat.

Byla nahraná i  pomsta, kdy Lenka Kučavíková podvedla Čeňka?

Erik: Ne, to byla realita až do konce. Čeněk se potom se mnou ještě týden nebavil. A ještě dneska mi vyčítá, respektive mi nevěří, že jsme si to fakt točili kvůli videu – pomstě, a podezřívá mě, že jsme si točili porno. (Čeněk se začne smát) Teď se tomu směje, ale kdybyste ho viděli před dvěma měsíci!

Čeněk: Protože Erik říkal: „Ježiši, točíme jenom video,“ tak jsem myslel, že točí porno.

Erik: Vysvětlovalo se to blbě, pak jsem si to taky uvědomil. Myslel jsem, že když mu pak řeknu, že to natáčíme a děláme video, že Čeněk pochopí, že je to sranda. Ale na druhou stranu je tam ještě scénář, že ty jakože s někým jsi, dupeš a ještě navíc si to točíš jakože pro sebe, což byl druhý scénář, který je kvůli rámci našeho přátelství špatně.

Čeněk: Prohledával jsem pak všechny kazety. Projel jsem je a bylo to jenom soft, takže v pohodě.

Ve vašich videích se objevilo jméno Lenky Kučavíkové, Čeňkovy přítelkyně. Na Facebooku si zřídila FanPage, protože nechtěla přijímat žádosti o přátelství na soukromém profilu. Co na takové zviditelnění říká?

Čeněk: To bych se jí měl zeptat. Ona nechce být slavná, bere to spíš jako srandu.

Erik: Kecá. Točili jsme Debilní kecy, byla tam scéna s Kučavíkovou a říkala: „Jé, tam vypadám pěkně.“ Říkal jsem, že se mi ta scéna nelíbí, že ji vyškrtnu a ona: „Musíš ji tam nechat, Čeňku!“ a říkala, ať to tam přidám zpátky.

Čeňku, ty jsi svou slečnu ve videích ukázal, ale o Erikovi se toho v tomto směru moc neví. Pod vaší tvorbou se objevilo několik komentářů s dotazem, jestli Erik není gay, vzhledem k tomu, jak se ve videích projevuje.

Erik: Na to odpovím, že ne. Nejsem.

Čeněk: Mohl jsi udělat svůj comming out.

Erik: Čeněk je vždycky rád, když ze sebe dělám buzeranta na videích já. To je vždycky: „Eriku, Eriku, uděláme nějaké video, kde si zase vezmeš tu svoji šálu, a bude to hit, jaký jsi buzerant.“

Eriku, proč tato role padla právě na tebe?

(ke stolu se přitočí fotograf a řekne: Protože Čeněk má přítelkyni.)

Erik: Já mám taky, ale Čeněk ji prezentuje. Dobře, chovám se jako gay. Ale to je kvůli tomu, že s Čeňkem trávím moc času, asi jsem od něj ovlivněný.

Jak to vypadá, když dostanete zakázku na vytvoření virální reklamy,  má klient specifické požadavky, které musíte splnit, anebo vám dá zcela volnou ruku?

Čeněk: Nejradši bychom byli, aby nám řekl: „Chceme po vás virální reklamu, tady máte půl milionu a udělejte si, co chcete,“ ale je toho hrozně málo. Ale většinou se to tak neděje. Musíme procházet složitým schvalovacím procesem. Někdo chce nějaký nápad, něco si vymyslíme a pak proběhne domluva. U nás to ale takhle fungovat nemůže, protože právě ten nápad je na tom celém to nejsložitější. Je to klient od klienta.

Erik: Menší firmy se snažíme nebrat. Střední firma ti třeba i dá volnou ruku, moc se nebojí. Když jde o produkt, který nemůže poškodit negativní reklama, tak se nemají čeho bát a nebojí se kontroverze. Dají nám třeba i úplně volnou ruku a řeknou, ať je to pohoda, ať to má grády a šlape to. Když jsme dělali lakovnu, zadavatel nám říkal: „Ať tam jsou kozy, ať je to hustý, ať tam jsou noví lidi, mně je to jedno.“ I když je to negativní reklama, nemůže mu to uškodit. Ale když je to velká firma, třeba Douwe Egberts, tak ti nám hned ze začátku řekli, že to nesmí být kontroverzní a nesmí tam být žádný náznak toho, že by to lidi přijali špatně. Takto už nás omezovali. Ale až na tento jediný požadavek nám dali úplně volnou ruku.

Cílem reklamy bylo zvýšení povědomí, branding, web traffic a prodej. Cílová skupina: Muži 18+

Reklamou pro Douwe Egberts byly právě Debilní kecy holek. Přitom je tam jen na konci videa odkaz na jejich webové stránky. To jim stačilo?

Erik: Debilní kecy holek byly dělaný jenom na traffic (pozn. red.: traffic obecně znamená návštěvnost webu),  na jejich projekt pro studenty. Nechtěli brand Douwe Egberts a nic podobného, proto to tam ani není a není to ani vidět, a proto ani devadesát procent  lidí neví, že to bylo pro Douwe Egberts.  Když uděláš proklik na odkaz na webovou stránku do jakéhokoliv videa, průměrně takových pět až deset procent lidí se tam proklikne. A právě kvůli tomuto to bylo dělané, aby video udělalo masakrovou sledovanost cílové skupině, kterou ten web potřebuje. To jsou holky patnáct až dvacet pět let, čili debilní kecy holek tomu odpovídají.

JE MI SMUTNO

U natáčení takových videí musí vzniknout spousta veselých historek. Vybavíte si nějakou?

Erik: Ani se u toho moc nebavíme. Vždyť je to práce. Na nic si nevzpomenu, ale vždycky se smějeme. I věcem, které nejsou vůbec vtipné.

Čeněk: Když se na to zpětně díváme, tak vidíme, že se tam vždycky smějeme nějakým blbostem, které vůbec nejsou vtipné.

Eriku, máš na Facebooku 5 000 přátel, Čeňku, ty jsi měl dlouhou dobu méně. Pociťujete, že by jeden z vás byl známější a oblíbenější, než ten druhý?

Erik: Čeněk to špatně bere, tak to neříkej nahlas. Proto mě pak taky shazuje, že jsem gay.

Čeněk: Erik si hodně přátel dokupoval. To na internetu jde. A pak machruje. Ne, Facebook jsem nikdy nepoužíval a Erik se tam už deset let snaží zvýšit počet fanoušků. Dokupuje si je.

Erik: Měli jsme jich stejně, taky jsem jich neměl tolik. To mám až teď, protože jsme do posledního videa dali můj Facebook a o tom to celé je. Ve videu jsem na svůj Facebook psal: „Je mi smutno, Erik Meldik,“ a fanoušci si mě pak přidali jenom kvůli tomu, že jsem to měl v popisce a v odkazu. Čeněk to špatně bere a pak se snaží vtipkovat a shodit mě. Pak přijde domů a začne si tam zase shánět lidi, třeba moje kamarády. On jim třeba napíše: „Přidej si mě taky, jsem ten Čeněk, který hraje s Erikem.“

Čeněk: Pak sedím, refreshuju to a nic nepřibývá, jsem z toho hrozně špatný.

Je nějaké video, se kterým nejste spokojeni a za které se se zpětně stydíte?

Čeněk: To, za co se stydíme, je už dávno smazané.

Erik: Nedávno jsme se nostalgicky dívali na naši dřívější tvorbu, na Desatera na Streamu, a připadá nám to fakt hrozné. Dívali jsme se na to, zastavili jsme se a řekli jsme si, že jsme si tím asi museli projít. Ale mazat to nebudeme. Vždyť je sranda podívat se, co jsi dělal před deseti lety. A jestli se na to podívá někdo jiný a řekne si, že jsem byl debil, tak co? Chci to tam mít a chci vidět, co jsem dělal za blbosti.

Od té doby jste se hodně posunuli. Všechny zkušenosti jste nasbírali sami?

Erik: To je právě ono, když 4 nebo 5 let děláš blbosti a začínáš tím, že si postavíš v obýváku kameru a komentuješ aktuální události nebo otevíráš pusu na písničky.

Erik: „První video je Levandulová. To, myslím, na internetu ani není. To byly moje začátky. Byl to asi druhý měsíc, co jsem měl kameru.“

Jaké máš ke svým starším videím ohlasy?

Erik:  V poslední době, jak mi přibyli moji věrní kamarádi na Facebooku, už mi je na Zeď pomalu začínají házet. Přemýšlím, jestli to tam nechat. Hází mi to tam s komentářem: „Že bys to byl ty?“ Hrozné.

„To je další věc, co bych vymazal. Ale nevymažeš to. Samozřejmě, že jsem nepostoupil. Měl jsem asi 36 křížků, Jaro Slávik mi jich dal 33.

Eriku, vystupoval jsi s kamarádem v pořadu ČeskoSlovensko má talent. Co na vaše vystoupení Jaro Slávik řekl?

Erik: Prý ať táhnu. Škoda, že jsem v tu dobu nevěděl, že je to gay a dupe králíky. Mohl jsem toho využít.

Ano, veřejně se k tomu přiznal.

Čeněk: (významně se podívá směrem k Erikovi) Vidíš?

Erik: Ty jsi vůl.

Nebyla to jediná soutěž, které ses zúčastnil. S čím jsi do nich šel a čeho jsi chtěl dosáhnout?

Erik: Děláme to i dneska – když vypustíme video, testujeme. Díky tomu získáváš zkušenosti a jsi lepší. Čili jsem šel hrát na neviditelnou kytaru proto, že jsem testoval.  Šel jsem ze sebe dělat debila do Talentu, abych viděl, jak to vypadá. Když netestuješ, nic nemáš.

Erik: „To je taky hrozné, všechno je špatné.“

Čeňku, na své Facebookové fanpage uvádíš, že jsi moderátor. Co moderuješ?

Erik: On by chtěl moderovat, ale oni ho nechtějí. Všude se píše.

Uvedl ses tam i jako herec. Je to myšlené jen na vaše videa, nebo jsi hrál i v něčem jiném?

Čeněk: No jasně, hrál jsem v Debilních kecech. V žádném filmu ne, jen v našich videích. Ale studoval jsem herectví v Torontu a učil mě stejný učitel, který učil Jimma Carreyho. Ale moc se mu nepodařilo mi něco předat.

Erik: S tebou se mu to, Čeňku, nepovedlo. O mně jsi nevyčetla, že jsem herec? Hrál jsem v olomouckém divadle Tramtárie roli Terminátora. Byl bych tam do teď, kdybych nebyl v Praze.

Eriku, o tobě jsem se dočetla, že jsi studoval matematiku a ekonomiku. Proč zrovna to, když máš blízký vztah k videu a hraní?

Erik: Už to nestuduji. Když se podíváš na moje první video, tak zjistíš, že jsem ho natočil po prvním semestru na vysoké škole.

Zvažoval jsi přechod na mediální studia nebo něco podobného?

Erik: Když chceš být herec nebo moderátor, tak nemusíš studovat mediální komunikace nebo hereckou školu. V tu dobu jsem to nějak neřešil, byly to jenom blbosti, které jsem točil pro pobavení asi dvaceti spolužáků.

GULÁŠ A DVA CHLEBY

Jak často moderujete?

Erik: Čeněk moderuje pořád, on to má přece na webu.

Čeněk: Mám toho hodně, právě proto nestíhám videa. Teď jsem moderoval jednu svatbu.

Erik: Moderoval ve tři ráno. A ještě za to musel zaplatit.

Čeněk: Jinak by mě asi moderovat nenechali. Už tam skoro nikdo nebyl, jenom tam spali svatebčané. Nebylo co pokazit a byl jsem i méně nervózní.

Erik: Popravdě, Čeněk teď nemá žádný nabídky, všechno je to zase přese mě. Oni chtějí mě a já jim řeknu: „No ale já moderuju i s tím druhým, znáte ho? On se mnou taky hrává ve videích.“  „Počkej, který, koho myslíš?“ Takhle ho tam vždycky dotáhnu a on mi to pak vrací tak, že se mi směje na rozhovorech. On je zlý. Ne, vážně, máme nabídky až teď, když jsme udělali poslední video. Nikdy jsme nedávali znát, že chceme moderovat. Až při posledním videu jsme si řekli, že budeme moderovat, protože pro komerční videa je okurková sezóna.

Berete všechny nabídky, nebo si vybíráte?

Erik: Bereme všechny, chceme se to naučit. Nemůžeme si teď dovolit někomu říct, ať jde do p*dele. Bereme i menší akce. Na jednu akci jedeme i za guláš. Nedávno nám někdo jen tak ze srandy napsal: „Kluci, přijeďte na Slovensko, dáme vám guláš a dva chleby.“ Jednalo se o moderování soutěže o nejlepší guláš. Ale napsali jsme mu, že to bereme. Byl překvapený a napsal: „Děláte si p*del? Musím se zeptat. Nepočítal jsem s tím, dělal jsem si p*del.“

Vaším cílem je tedy moderovat, nebo chcete ještě něco jiného?

Čeněk: Teď hlavně chceme do televize a mít svůj pořad.

O čem by měl být?

Čeněk: Máme připravených několik konceptů a už máme i nějaké nabídky. Nemůžeme to ale říct, co když to někdo vybalí před námi.

Erik: Dá se říct, že jsme mluvili už se všemi. Byli jsme i na Nově a na Óčku. O tom ale nemůžeme tolik mluvit, protože jsme v konkurenčním prostředí. Na Óčku jsou naštvaní, že jsme byli na Nově a na Nově s námi nechtějí mluvit a jsou na náš naštvaní proto, že jsme byli na Óčku. Takže to bychom nechtěli řešit.

Při zakládání ViralBrothers potřebovali dát na web reference. Protože nic společného zatím neměli, dali na web i to, co dělal každý zvlášť. Video Zabij bábu má na kontě Čeněk s Jankem Rubešem.

Čeňku, o tobě se toho na internetu moc najít nedá.

Čeněk: Byl jsem hodně v ústraní. Předtím jsem rozhovory odmítal, protože jsem nechtěl být moc vidět. Měl jsem důležitou práci a nechtěl jsem po sobě zanechat internetovou stopu. Dělal jsem stevarda v letecké firmě se soukromými tryskáči, ve kterých jsme vozili celebrity po světě.

Stevarda? Není tam nutnost splňovat podmínku o tělesné výšce?

Čeněk: To byly soukromé tryskáče, ty jsou trošičku menší.

Jaké celebrity s tebou cestovaly?

Čeněk: To nemůžu říct, mám podepsanou smlouvu o mlčenlivosti. Létal jsem se všemi celebritami, které si dokážeš z amerických filmů a z americké hudby představit. Úplně se všemi, které jsou tady známé a které byly v Praze. Je to úplně jiný svět než ten náš. S českými celebritami se to ani nedá srovnávat.

Eriku, měl jsi také zajímavou práci?

Erik: Moc ne, klikal jsem na myšku. Dělal jsem PC specialistu v H1. Je to internetový marketing – reklamy na internetu, paperclick (pozn. red.: platba za kliknutí). Vytváříš kampaně, které spravuješ. Pro mě to asi moc není, přišlo mi to stereotypní, když už jsem se to naučil. On je problém v tom, že když se něco naučím, tak mě to potom nebaví, je to pořád to stejné. Někoho to baví, ale mě ne, takže jsem rád, že dneska děláme pi*oviny.

Máte v plánu ve vašich videích i do budoucna hrát sami, nebo chcete točit i s někým dalším?

Erik: Chceš říct know-how? Je úplně jedno, jestli celebritu ve videu máte, nebo nemáte. Celou dobu jde jenom o obsah. Když s někým točit budeme, tak to nebude proto, aby zvýšila sledovanost.

Je někdo, s kým byste točit chtěli?

Erik: S Jirkou Čočkou, to je náš idol. To je ten katolík z pořadu Farmář hledá ženu. Je to borec největší. Takový ťula. Je to asi nejhodnější člověk na světě, ale když se dá do kontrastu s tím, jak žiješ ty sám, tak úplně čumíš. Ten týpek je úplně mimo svět. On třeba nevěděl co je třeba mixér, toustovač, automatický otvírák na víno. Koukal, kde se to na tom světě vzalo.

KONSTRUKTIVNÍ NEGATIVISMUS

Jak se na vaše videa dívají rodiče?

Čeněk: Musím říct, že našim se to docela líbí. Když tam použijeme něco drsnějšího, tak mi mamka občas říká, že nebudeme moct vylézt ani ven. Ale drtivé většině videí se zasmějí.

Erik: Mám to asi podle kvality, protože dřív mi říkali, ať to nedělám a že bych je měl radši poslouchat, ale poslední dobou se na ně dívají hodně a těší se na další. Otec si dokonce pořád čte všechny komentáře. Třeba na to poslední video mi napsal: „Tak jsem si přečetl všechny komentáře a asi jsem tam nenarazil na negativní, všechny byly pozitivní, tak ať ti to nestoupne do hlavy. Gratuluji.“

Máte zjištěno, u kterých se nachází nejvíc negativních komentářů?

Erik: Právě, že ne. Když jsme dělali na Streamu, tak jsme byli v komunitě. Tam jsme točili desetiminutové blbosti a všichni mi napsali, že je to strašně super. V komunitě ti nikdo nic negativního nenapíše a ty si myslíš, že je to super. A když se na to podíváš zpětně, tak zjistíš, že je všechno špatně. Ale tak to nefunguje na YouTube, když už to vysíláš do širšího spektra lidí, protože tam už máš pořádný feedback. Čteme si komentáře na cizích webech, protože tam nejsou naši fanoušci a naši známí a vidíme to, co si o tom ostatní reálně myslí.

Berete si z toho něco?

Erik: Samozřejmě, je to to nejlepší, co můžeš udělat. Ten, kdo říká, že ti, co píšou negativní komentáře, jsou hateři – to říká Raego, ne? –  tak je to blbost. Možná jich milipromile je, ale ostatní napíší to, co si opravdu v hlavě myslí. Zvlášť, když je na cizím webu. Proč by tě hateovali někde, když ví, že si to možná ani nepřečteš?  Teď už ví, že si to přečtu, ale je to největší chyba, když se tím nezabýváš. Je pravda, že musíš poznat konstruktivní negativismus. Samozřejmě existují zakomplexovaní lidé, kteří to hateujou všechno, ale když to rozeznáš, tak jsi na správné cestě. Je spousta těch negativních feedbacků, které tě posunují dál.

Věnujete se i komunikaci s fanoušky?

Erik: Snažíme se. Je to důležité. Napište, že nemáme rádi otázku: „Ahoj, jak se máš.“ Chodí mi i od kluků.

Čeněk: Ta mě docela baví.

Erik: Protože ty tam máš jen 3 za měsíc.

Jak to snáší Lenka Kučavíková, nežárlí na tebe, Čeňku?

Čeněk: Ona mi říkala, že mám něco říct, ale už nevím, co to bylo.

Napadla vás nějaká pomsta, která byla až moc krutá na to, abyste ji zrealizovali?

Erik: Mě napadají jenom samé slabé. Kdyby mě napadla hodně drsná, tak ji udělám hned, protože jsem na něj ještě trošku naštvaný za to, že mi byl schopný dát prášek do pití a říkat, že to bylo projímadlo. Beztak to projímadlo bylo, jen to nefungovalo. Je to kokoška, jen mi nalomil zdraví.

Čeněk: Nechápu, že nemáš smysl pro srandu.

Erik: Tak mi třeba usekni ruku a natočíme to.

Máte čím dál tím víc fanoušků. Myslíte, že zvládnete zůstat stejní a nedovolíte, aby vám to stouplo do hlavy?

Erik: Mám to filosoficky zaobalit, nebo ne? Nebo radši necháme mluvit Čeňka.

Čeněk: Jestli z toho nezblbneme? Myslím, že ne. Já ne.

Erik: Že bychom zblbli a byli jak Kazma?

Jaký s ním máte vztah, vnímáte ho jako konkurenci?

Čeněk: Konkurenci? On dělá něco jiného, nedělá virální videa.

Erik: Ale je to konkurence…

Čeněk: V tom případě jsou všichni konkurence.

Erik: Chceš moderovat pořad v televizi. Co myslíš, že chce on? To stejné.

Čeněk: Dobře, ale Kazma není konkurence, prosím tě. Většinou chtějí rovnou nás.

Erik: On je vždycky naštvaný, když vypustíme něco dobrého, ale přátelsky, jsme kamarádi. Nedávno, když jsme vypustili nové Kecy, mi Kamil (Kazmovo jméno, pozn. red.) volal asi půl hodiny a brečel do telefonu, ať už přestaneme točit. Bereme se normálně, před pěti lety jsme spolu točili.

MUSÍME SE DRŽET

Kdy vám naposledy přišlo, že máte debilní kecy?

Erik: Asi teď, když jsem celou dobu slyšel Čeňka.

Zvládli byste každý vyrábět svá virální videa, nebo je u vás důležitá spolupráce?

Erik: Sám bych to zvládl, ale co Čeněk, teď se jenom veze, chytl se rozjetého vlaku, když jsem vytestoval Talenty.

Čeněk: Pravda je taková, že Erik by beze mě v podstatě žádné virální video neudělal.

Erik: Udělal jsem jich víc jak ty. Stačí si spočítat moji sledovanost a tvoji. Jsem naštvaný, už s ním nebudu na rozhovory chodit. A to ho živím a šatím. Jsem ten, který přijde s nápadem a on mi ho vždycky zničí.

Máte i stálou práci, nebo vás uživí točení?

Čeněk: Děláme sami na sebe. Dali jsme výpověď.

Erik: Čeněk dělá na mě.

Jaké jsou vaše průměrné zisky z jednoho videa?

Čeněk: Někdy video hodí třeba dvě stě tisíc, takže  z toho můžeme žít dva měsíce. Já měsíc, Erik je trošku skromnější.

Erik: Zatím nám ještě žádné nehodilo dvě stě tisíc korun. Potenciál je určitě větší, zatím to není žádná hitparáda, ale žijeme.

Čeněk: Tak to bylo sto padesát tisíc korun.

Kolik času spolu strávíte?

Erik: Je to hodně, když nemáš žádné jiné zaměstnance a musíš být jen s tím jedním. Musíme se držet.

Čeněk: O víkendech se nevídáme, ale přes týden spolu pracujeme, máme pracovní dobu.

Erik: Dřív jsme se viděli každý den, ale teď, když už nejsme každý v jiné práci, jsme si konečně po dvou letech mohli dát volné víkendy. Řekli jsme si, že bude lepší, když se nebudeme vídat. Ale pak spolu stejně jdeme v sobotu kalit. Mám rád třeba Retro. (přitočí se fotograf: Tam aspoň nechodí třináctileté dívky. Čeněk se nadechne a chce něco říct, ale nakonec si to rozmyslí) Čeněk teď chtěl mít poznámku, že třináct je ideální věk.

Čeněk: Erik má jedno přísloví, zní: „Nikdy není pozdě dupat patnáctky.“

Erik: To není moje, ale Čeňkovo přísloví.

Čím jste chtěli být, než jste začali točit videa? 

Čeněk: Chtěl jsem být hokejista. Dlouho jsem hrával hokej závodně, ale pak jsem nevyrostl, tak jsem si musel najít jinou hvězdnou kariéru. Nikdy jsem videa točit nechtěl a nikdy do dvaceti pěti let mě to ani nenapadlo. Tři čtyři roky jsem žil v zahraničí, až když jsem přijel do Prahy, tak jsem se rozhodoval, co bych vlastně mohl dělat.

Jak trávíš volný čas ty, Eriku?

Erik: Můj největší zájem je volný čas bez Čeňka.  Ať je to cokoliv. A hodně čtu. Jsem opravdu vzdělaný. Základ úspěchu je četba, opravdu, to si nedělám legraci.

Čeněk: Je třeba vzkázat, že školy tady v tomhle nejsou vůbec důležité. Tarantino taky nemá žádnou školu.

Erik: Jsou důležité. Stejně jako práce, protože když jsme byli v práci, nebo ve škole, tak jsme makali. Makals na tom, co jsi chtěl dělat a makals na 300 procent. Když teď děláš tohle, tak jen chodíš na rozhovory, tam mě sejmeš a pak, když máme druhý den něco dělat, tak neděláš. Takže je to k něčemu.

Všechno okolo natáčení si obstaráváte sami. Baví vás všechna práce, od příprav až po postprodukci?

Erik: Děláme všechno sami, protože co si neuděláš sám, to nemáš. A právě to je jeden z důvodů, proč chceme do televize. Nebaví nás to celé obstarávat.  Chceme mít tým, který bude schopný, se kterým budeme moct komunikovat a budeme ho jen řídit. Teď jsme ve scéně a zároveň si to i sami točíme. Točit si to je nejhorší. Střih nás taky hrozně nebaví, to je nuda. Natáčení už je sranda, ale ty přípravy ne. Když už to děláš vícekrát, přestane tě bavit. Ale to asi přeháním. Už to vidíme tak, že bychom chtěli mít víc. Snažíme se zjistit, co udělat jinak, abychom byli ještě šťastnější. Kdysi jsme chtěli někoho sehnat na střih, ale to nejde. On nevidí, jak to chceme a stejně u toho musíme být, takže to vlastně žádný čas nezachrání.

Čeňku, v pomstě, která se natáčela u tebe doma, je kužel. Kde se u tebe vzal?

Čeněk: Jednou jsme spolu šli z pařby, byly čtyři ráno, byla tma  a byli jsme úplně na šrot. Po cestě byl rozkopaný příkop, kolem něj byly kužely a Erik říká: „To musíme vzít, to bude super do videí.“ Dal si to na hlavu a mně se to strašně líbilo, tak říkám: „Tak jo, tak to bereme.“

Jak vidíte vaši spolupráci za pár let?

Čeněk: No, do budoucna vidím po dnešku takový menší problém.

Chcete se touto cestou živit i do budoucna, nebo si natáčení videí chcete ponechat jako koníček a nastoupit do práce?

Erik: Berem to tak, že jsme teď šťastní a že děláme to, co nás baví. Čeněk po třiceti letech, já po dvaceti šesti. Nepřemýšlíme do budoucna.

Čeněk: Hodně se zabýváme minulostí.

Erik: Je důležité ponaučit se z minulosti a nekoukat do budoucnosti.