Pražský hudební klub Ambrózie se stal v pondělí 14. května útočištěm pro literárně bluesovou tvorbu. Odstartoval tak pondělky, které věnuje výhradně amatérským kapelám, filmařům či autorskému čtení. Společně se snahou podpořit talentované začínající umělce nabízí prostor k prezentaci s veškerou hudební aparaturou, a to zcela zdarma s možností přivýdělku.
Music restaurant Ambrózie na pomezí pražských Vinohrad a Vršovic má za sebou dlouhou a úspěšnou historii. V jeho prostorách se již představilo velké množství profesionálních, ale i začínajících umělců. Mezi největší hvězdy patří např. bluesový kytarista Brad Huff, hudebník amerického původu, který se doprovází na akustickou kytaru a harmoniku. Hraje a zpívá rock, folk, pop, blues, Cajun, funk a jazz. Právě on je pravidelným hostem klubu každé úterý.
„Přestože v Hudebním klubu Ambrózie vystupují převážně profesionální umělci, stále věříme v nadané mladé lidi, nabízíme jim prostor v našem klubu, kde se mohou prezentovat. Víme také, že umění je řehole, proto nabízíme i finanční pomoc, a to v podobě peněz ze vstupného,“ říká majitel klubu František Krejdl.
Klub se však snaží zachovat si širší nabídku žánrů, proto mimo jiné pořádá jazzovo-soulové večery, které probíhají každý čtvrtek.
Podle majitele pana Krejdla návštěvnost hudebních klubů oproti minulosti zaostává, a to hlavně ve všední dny. Jak sám říká: „Lidi zkrátka chodí za hudbou až o víkendech. Taková je bohužel nynější situace u nás“. Stále však nepolevuje v úsilí s touto situací něco dělat a pondělky pro začínající umělce považuje za krok dopředu, a zároveň také jako velkou příležitost pro kapely, které mají co předvést, ale nemohou si dovolit pronájem prostor, kde by mohly vystoupit.
„Já sama z vlastní zkušenosti vím, že sehnat prostor není jednoduché, jelikož jsem sama působila na divadelní scéně. O to víc potom sehnat ho zdarma. Často právě začínající kapely ty peníze, které mají, investují ze svého a těch není většinou mnoho. Na vystupujících je poté, zda si budou přát vybírat vstupné či nikoli, přejí-li si nechat vystoupení zdarma přístupné širšímu publiku, jejich přání je respektováno“ vysvětlila PR manažerka klubu Mgr. Tereza Melišová.
Zachytit pohled z druhé strany, a sice vyzpovídat literáta Jana Hocka se mi podařilo ještě těsně před začátkem jeho vystoupení, které se konalo tentýž večer právě v Hudebním klubu Ambrózie.
Na tabuli zvenku stojí: „Autorský večer Jana Hocka“, na co bych se měl přesně připravit?
No půjde hlavně o autorské čtení. O autorské čtení, které má právě hodně společného s muzikou. Za prvé budou se číst básně, které jsou v bluesovém rytmu. A potom přijde ukázka z prózy, která teda už bude bez doprovodu. V podstatě půjde o bluesovou improvizaci.
Bluesová improvizace a do toho autorské čtení, abych se přiznal, tak tohle slyším prvně. Co si pod tím mohu představit?
Bluesová improvizace v tomto případě znamená dokreslování toho mého čtení. Kluci – kytaristi Tomáš Hromek a Pavel Šulc budou vlastně součástí toho pásma, takže budou tvořit takovou hudební kulisu mluvenému slovu.
Když mluvíte o improvizaci – znamená to, že sám dopředu nevíte úplně přesně, co se bude dít?
Tak já mám už dopředu vybraná díla, co budu prezentovat, ale co se týká doprovodu nebo nějakého nácviku s klukama, tak to se jedná o stoprocentní improvizaci. Ono tohle to existovalo už u amerických beatníků, ti v podstatě recitovali a u toho je doprovázeli jazzmani, věhlasní jazzmani. Já si ovšem nemůžu jako amatérský recitátor dovolit mít světový jazzmany za zády. (smích) Ale jako ono to je běžný, úplně neznámý to není.
Kolik vlastně věnujete nácviku takového díla?
No, tak já to zase nějak úplně extra nepřipravuji. A ono taky hodně záleží na momentálním rozpoložení. Ta poezie sama o sobě může být viděna různě, může měnit i nálady a to je to, co je na ní asi krásnýho. Řeknu vám, že kdybych teď začal hned číst tady z fleku a poslouchal by mě alespoň jeden jedinej člověk, tak jsem úplně a naprosto v rauši.
Vystupujete i v jiných klubech?
Tak já s těmahle lidma tady už obrážím nějakej čas jazzové akce, ovšem vždy s něčím jiným. Jedná se třeba o Mezinárodní jazzové dny v Dubí, kde už jsme vystupovali snad třikrát. A jednou jsme taky vystupovali v sázavským kostele. Někdy se věnuji pouze próze, někdy pouze poezii. No a dnes to tak nějak spojím vše dohromady. Jinak co se týká těch klubů, tak jsem měl zkušenost pouze s takovým klubem, ale to bylo ještě v daleké době a to existovala v Polské ulici tady v Praze taková hospoda, kde měli svou místnost nějaký přátelé sci-fi. No a tam se děly ilegálně večery poezie a hudby a to se všechno dělo dost utajeně. Šlo o 60. – 70. léta, což nebylo zas tak lehký. Tenkrát nebyly ještě mobily, ale lidi si navzájem dávali vědět a bylo vždycky narváno. Fungovalo to jako takový tamtamy. Pamatuju si, že se tam sedělo na zemi, lidi se museli zouvat a sedělo se na zemi, topilo se v kamnech a tam se četlo fakt úžasně.
Pojďme se teď trochu vrátit k dnešnímu vystoupení. Jak jste vůbec navázal spolupráci s Hudebním klubem Ambrózie?
Já jsem se k tomu dostal vlastně přes kamarádku literátku, která mi doporučila, abych se zeptal na možnost těchhle pondělků. Potom jsem zkontaktoval právě manažerku klubu Terezu Melšovou a to bylo vše. Podle toho, co vím, tak tohle je hudební klub, ale ty pondělky jsou mimo jiné také věnovány literatuře, tak jsme to prostě zkusili. Všechno probíhalo přes Facebook, stejně tak jsou pozvání i lidi na tuhle událost. On je to fenomén tohle a konec konců oni se přes facebook dělaj i revoluce, že jo. Takže proč by se takhle nedělaly literární večery? (smích)
Více informací o klubu Ambrózie na oficiálních stránkách a Facebooku.
