27. května 1942 se Jozef Gabčik a Jan Kubiš zapsali do české i světové historie. Po pěti měsících příprav a plánování se odhodlali k činu a zaútočili na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ten však atentát přežil a za parašutisty dokončila jejich práci až zákeřná infekce.
Reinhard Heydrich se v září roku 1941 stal zastupujícím říšským protektorem Protektorátu Čechy a Morava. „Blonďatá bestie“, jak byl Heydrich přezdíván, se netajila svým plánem zlikvidovat české obyvatelstvo. Zbytku Evropy dával najevo, jak si Čechy a jejich zemi podrobil a jak jsou Češi s německou nadvládou vlastně spokojení.
Londýn to tak nenechá
Československý zahraniční odboj, představovaný hlavně prezidentem Edvardem Benešem v Londýně, věděl, že situace je neudržitelná. Pokud by si Spojenci mysleli, že Češi se smířili s německou okupací, hrozilo, že po válce by se již nepovedlo Československo politicky obnovit.
Bylo proto rozhodnuto, že český odboj musí udělat nějakou velmi výraznou akci, po které už nebude nikdo pochybovat, že jsou Čechoslováci se situací v Protektorátu nespokojení. Vznikla Operace Anthropoid, výsadek organizovaný zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany. Ten měl za úkol jediné – zlikvidovat K. H. Franka, kolaboranta Emanuela Moravce, či Reinharda Heydricha. A jak víme, parašutisté si vybrali právě toho posledního.
Původně měl do Protektorátu letět Jozef Gabčík s Karlem Svobodou. Ten se však zranil a proto nemohlo k akci dojít již v říjnu 1941, jak bylo původně plánováno. Jozef Gabčík se svým novým parťákem Janem Kubišem byli po náročném výcviku vysazeni 29. prosince 1941.
Přípravy akce
Gabčík s Kubišem se v Protektorátu mohli spolehnout na několik rodin vlastenců, příslušníků Sokola či obyčejných lidí, kteří se nebáli postavit se Němcům. Dvojice parašutistů trávila měsíce na nepřátelském území plánováním atentátu, poletováním kolem děvčat, sháněním informací a také účastí na spojeneckém náletu na plzeňskou Škodovku.
Ač měl být cíl atentátníků přísně tajný, představitelé domácího odboje si brzy domysleli, že půjde právě o Heydricha. Byly jim však jasné i tvrdé následky, které přijdou po akci, ať už bude úspěšná či nikoliv. Londýn ani Gabčíka s Kubišem však nepřesvědčil, a tak plánování akce pokračovalo.
Zatracený Sten
Den „D“ nastal 27. května 1942. Gabčík s Kubišem si nakonec k provedení útoku vybrali zatáčku v ulici V Holešovičkách, kde musel vůz s Heydrichem, jedoucím na Pražský hrad, velmi zpomalit. Do atentátu se zapojil také parašutista Adolf Opálka, který měl dát zbylým dvěma znamení, až se bude blížit Heydrichův vůz.
Ten se však opozdil. Nečekaná věc u jinak přesného muže. Po půl jedenácté dopoledne se však objevilo Opálkovo znamení. To znamenalo jediné, Heydrich už jede – a jede bez eskorty. Atentát se mohl uskutečnit. Jakmile vjel vůz do zatáčky a zpomalil, vystoupil Jozef Gabčík a chtěl střílet. Samopal Sten ale selhal a nic se nestalo.
Heydrich Gabčíka zpozoroval a bylo mu jasné, kolik uhodilo. Neporučil však svému řidiči, aby z místa okamžitě ujel, naopak. Vůz zastavil, Heydrich se v autě postavil a chtěl Gabčíka zastřelit. To však byla osudová chyba, protože v ten moment vrhl Jan Kubiš připravený granát. Ten explodoval u zadní pneumatiky vozu. Hedrich měl následkem výbuchu zlomené žebro, byl otřesen, ale žil.
Následky atentátu
Jan Kubiš z místa činu ujel na kole, ač byl sám po výbuchu granátu zraněn. Jozefa Gabčíka však pronásledoval řidič Johaness Klein. Strhla se střelba, Gabčík se chtěl schovat v řeznictví, prozradil ho však jeho majitel. Gabčík poté postřelil Kleina do nohy a zmizel v uličkách.
Heydricha mezitím ošetřovali cestující z tramvaje (možná právě kvůli nim Gabčík nestřílel, ne kvůli vadě samopalu) a převezli ho na korbě dodávky do nemocnice Na Bulovce. Zastupující protektor měl zlomené žebro, protrženou bránici a poškozenou slezinu. Ač nejprve trval na příjezdu doktora z Berlína, nechal se později přesvědčit, že je nutné operovat ihned. Ve 12 hodin už byl o atentátu na Heydricha informován jak Hitler, tak K. H. Frank.
Kubiš i Gabčík, zklamaní, že jejich cíl útok přežil, věděli, že teď přijde tvrdá odplata. Spolu s dalšími pěti parašutisty, kteří byli v té době v Praze, se ukryli v kryptě pravoslavného kostela Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.
Ještě 27. května večer byl vyhlášen výjimečný stav v celém Protektorátu a bylo vyhlášeno, že:
Kdo osoby, které měly účast na spáchání atentátu, přechovává anebo jim poskytuje pomoc, anebo maje vědomost o jejich osobě anebo o jejich pobytu, neučiní žádné oznámení, bude zastřelen se svou rodinou.
Začalo noční zatýkání, popravy, na parašutisty byla vypsána odměna milión říšských marek, teror Němců ještě zesílil…
Zrada Karla Čurdy
3. června upadl Reinhard Heydrich do kómatu a 4. 6. 1942 zemřel na celkovou sepsi organismu. Dostala ho infekce, rozšířená z rány na zádech, kam se mu zřejmě dostal materiál z vycpávky sedadla v autě.
Gestapo dlouho nemělo žádnou opravdovou stopu ani důkaz, kdo by za atentátem mohl stát. Bylo jim jasné, že šlo o akci parašutistů, kteří prošli výcvikem v Británii, ale netušili, kde by je měli hledat. Popravy i zatýkání pokračovalo, každý den se v rozhlase několikrát četla jména zastřelených, ale potřebné udání stále nepřicházelo.
Po vyhlazení Lidic 9. června 1942, které bylo odůvodněno tím, že místní obyvatelstvo spolupracovalo s parašutisty a atentátníky, se Češi ještě více zatvrdili proti německému nátlaku. Úřady již nevěděly co dělat, a proto učinily poslední krok – slíbily, že kdo přinese informace o atentátnících, nebude popraven. Naopak, jemu ani jeho rodině se nic nestane.
Zde přichází na scénu Karel Čurda, parašutista ze skupiny Out Distance, jejímž velitelem byl právě Adolf Opálka, který se skrýval s Gabčíkem a Kubišem v kryptě. Karel Čurda se po atentátu skrýval u své matky v Nové Hlíně v jižních Čechách. Už dlouho ho trápily seznamy popravených a po vyhlazení Lidic jeho obavy o život jeho rodiny ještě vzrostly.
Po slíbené beztrestnosti podal 13. června udání na četnické stanici v Berouně, nic se však nedělo. O tři dny později již přichází na gestapo a poskytuje informace o českých odbojářích, parašutistech a rodinách, které jim pomáhaly. S těmito informacemi pro gestapo není problém spustit velké zatýkání. Bylo jen otázkou času, kdo ze zatčených promluví o úkrytu parašutistů.
Boj v kostele
18. června ve 4 hodiny ráno začali Němci obkličovat kostel v Resslově ulici. Nejdříve vstoupili do bytu kostelníka, pak vnikli do vnitřku kostela. Na kůru však hlídali Adolf Opálka, Jan Kubiš a další parašutista Josef Bublík. Začala přestřelka, při níž parašutisté bránili kostel do chvíle, než jim došly náboje. Opálka s Bublíkem si nechali poslední kulky pro sebe, Jan Kubiš zemřel na vykrvácení z četných zranění.
Čtyři zbylí parašutisté, Jozef Gabčík, Josef Valčík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc, v kryptě kostela moc dobře slyšeli, co se nad nimi děje. Pokoušeli se prorazit únikovou cestu, tento pokus však brzy selhal. Když gestapo objevilo vchod do krypty, snažili se nejdřív vyjednávat. Odpověď však byla jasná:
Nevzdáme se. Nikdy! Jsme Češi.
Jediný použitelný vstup do krypty tak bylo malé větrací okénko, které vedlo do Resslovy ulice. Tudy začalo gestapo házet granáty se slzným plynem, parašutisté je však vyhazovali ven. Byli tedy povoláni hasiči, kteří měli za úkol kryptu vyplavit. Parašutisté se však stále nevzdávali, hadice vyhazovali žebříkem ven a stříleli po vojácích i hasičích. Nakonec jeden z hasičů žebřík chytil a vytáhl, zaplavení krypty tak nic nebránilo…
Když Němci prorazili další vchod do krypty, parašutisté se stále bránili, ale věděli, že konec se blíží. Docházela jim munice. Boj tak skončil stejně, jako v kostele. Zazněly čtyři výstřely. Parašutisté si nechali poslední náboje pro sebe.
Připomínkové akce
Letos je 70. výročí největšího činu domácího odboje. Po celé České republice se v neděli budou konat vzpomínkové akce. Například od 23. 5. – 19.6. stojí na Karlově náměstí v Praze obří kulisy koncentračního tábora, o víkendu 26. a 27. května se bude v Thomayerových sadech konat rekonstrukce výcvikového tábora ve Velké Británii a rekonstrukce průběhu atentátu.
Celou sobotu a v neděli dopoledne také poběží speciál věnovaný atentátu na ČT 24.
Přímo v neděli 27. května se uskuteční vzpomínka na 70. výročí atentátu na Václavském náměstí.
