Poezie není věda, přesto pro mnoho lidí představuje těžký oříšek. Přitom zamilovat se do ní lze tak snadno. Vyznavači prózy, kteří se směle vrhnou na čtení Máchy, Baudelaira nebo Rimbauda, mohou být zpočátku velice zklamaní. A jednoduše řečeno ji zahodí s myšlenkou, že jí „nerozumí“.
Vzpomeňme si na časy, kdy jsme na střední škole četli ukázku z nějaké básně. Téměř nikdo nedokázal povědět, co básník chtěl vlastně říci. Všichni se krčili v lavicích, aby nás profesorka náhodou nevyvolala na interpretaci. Jediné, co jsme dokázali, bylo hledat různé básnické figury a tropy, čímž naše „styky“ s poezií byly pro daný den ukončeny. Na rozdíl od poezie nám próza dává větší smysl, nemusíme přemýšlet nad každým řádkem a obsah lze interpretovat poměrně snadno.
Pod čím, pod čím,
pod čím leží otčím?
Leží pod mou Fabií,
nepozornost zabíjí.Plíhal, Karel: Jako cool v plotě
„Verše, rýmy, básničky, koho to dnes zajímá?!“
Poezii čte pravidelně pouze jedno procento českého obyvatelstva. Přestože nám může být jen k užitku, obohatit nám slovní zásobu a vnést do nás určité pocity, je stále považována za druhořadou. Proč?
Poezii pravidelně čte pouze 1% obyvatel!
Mejlování s Kristem,
zaviruje systém…Plíhal, Karel: Jako cool v plotě
Při čtení poezie není na škodu uvědomit si, že by se mělo začínat s básněmi na pochopení jednoduššími, a až poté se pomaličkými krůčky přesměrovat k poezii těžší. Ne nadarmo se říká, že k chápání poezie se musí „dospět“. Když se zeptáte náruživých čtenářů básní, jak se s poezií seznámili, odpoví vám stejně. Zpočátku také mohli mít menší obtíže, ale stále je vábila snaha porozumět, až nastal ten pomyslný obrat.
JAK BUDE PO SMRTI? – TOBĚ DOST TĚŽCE…
není, co závidět; netěš se, – těš se!
ale ne, duše má, čeho ses lekla
– očistce, mučení, plamenů pekla?
to je moc humánní, mírné a všední…
Jak bude po smrti? Tak jako před níJ.H.Krchovský: Všechno je jako dřív
Takový Seifert je pro začátečníky, kteří s poezií koketují, volba číslo jedna, ovšem i tak záleží na výběru sbírky. Pokud čtenář nenatrefí na tu správnou, další čtení ho odradí. Pro milovníky smrti, sexu, černého humoru je bezesporu nejlepší varianta J. H. Krchovský, jehož sbírky Básně, nebo Noci, po nichž nepřichází ráno, okouzlí nejednoho čtenáře. Stejně tak je výborná i sbírka Dekadent dezert, kterou nám zprostředkoval Jan Kunze. Z opačného soudku si uveďme i poezii, která dokáže vyvolat velké emoce, jako například sbírka Blues od Václava Hraběte. Kdo by neznal jeho:
Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Náš život
hoří jako svíce
a mrtví
milovat nemohouVáclav Hrabě: Blues
Kratší, ale zase opravdu výstižná a vtipná je sbírka od Karla Plíhala: Jako cool v plotě. Další, které vás od čtení poezie rozhodně neodradí: František Gellner, Borovského Křest sv. Vladimíra (sbírka, která rozhodně není náboženského ražení, ba naopak), Kainarova Nejhorší láska, která nezlomí, Romance pro křídlovku od Hrubína, popř. sbírky Karla Kryla a Jarka Nohavici. Pokud vaším cílem není interpretovat těžkou poezii od Halase, měli byste se zprvu vrhnout na poezii, která vás bude bavit.
V průměru přečte český čtenář 17,5 knih za rok.
Čtenáři poezie a prózy ve statistikách
- 1 % obyvatel čte pravidelně poezii
- na 100 čtenářů knih připadá 85 čtenářů beletrie
- časopisy čte téměř 9 z 10 obyvatel
- 79 % obyvatel přečte za rok alespoň jednu knihu
- v průměru přečte český čtenář 17,3 knih
- čtení se v průměru věnujeme 38 minut denně
- nečtenářů (těch, kteří za rok nepřečetli ani jednu knihu) jsou v České republice 3/5
- nejčastěji čteme „současnou beletrii oddechovou“ (detektivky, špionážní romány, romance) a dále „literaturu faktu“
- 46 % obyvatel ČR nakoupilo za rok alespoň jednu knihu (v roce 2007 to bylo 71 %)
- v průměru jsme zakoupili 5 knih a utratili za ně 1 213 Kč
- průměrná cena knihy vychází na 243 Kč
Nejoblíbenější autoři: 1. Michal Viewegh, 2. Erich Maria Remarque, 3. Dick Francis, 4. Karel Čapek
Nejoblíbenější knihy: 1. Vejce a já, 2. Babička, 3. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, 4. Egypťan Sinuhet, 5. Bible
Celkové srovnání údajů z let 2007 a 2010 ukazuje, že česká čtenářská kultura mírně oslabila, ale stále platí, že patříme v rámci Evropy a západní civilizace k zemím s nejsilnější čtenářskou kulturou.
zdroj statistik:
Trávníček, Jiří: Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize. Brno: Host, 2008.
Trávníček, Jiří: Čtenáři a internauti. Obyvatelé české republiky a jejich vztah ke čtení (2010). Brno: Host, 2011.
