Kontroverzní Julian Schnabel nemá ve svém filmovém almanachu přílišné množství filmů, zato se jeho díla těší úspěchům i mezi kritiky. Pojďme si představit poutavý film založený na skutečné události – Skafandr a motýl.
Jean Dominiques Baubya (Mathieu Almaric) je kvůli mozkové mrtvici nehybně upoután na lůžko a stává se tak vězněm vlastního těla. Je ochrnutý na celé tělo kromě jednoho oka, kterým pohybovat může. Je tak odkázán na komunikaci pomocí mrkání, kdy určitý počet mrknutí znamená „ano“ a „ne“. Díky této schopnosti napíše ještě před svou smrtí knihu.
Julian Schnabel nám představuje svět, který není limitován hranicemi a poněkud kýčovitě nám nabízí obraz lidskosti. Hybným momentem celého filmu je uvěznění ve vlastním těle, to se ale nenápadně přesouvá do pozadí a na povrch vystupuje hrdinova fantazie, které se meze nekladou.
Skafandr a motýl je přehlídkou myšlenek, pocitů a pohybování se ve fantazii. Divák má již na začátku pocit, že se ve filmu nic zajímavého neodehraje, ve skutečnosti má tak trochu pravdu. Jedná se spíše o zachycení světa viděného jedním okem, zdlouhavé záběry nebo rychlé střihy na formující se kry, motýlí křídla apod. To vše se odehrává v hlavě Jeana Baubya, a film se tak stává monologem jednoho člověka.
Film má jednoduchý, ale nesmíme opomenout, že skutečný příběh. Hlavní je zejména situace vyprávěna obrazem. Schnabelovo estetické cítění přichází vhod. Kdyby byl film v rukou jiného režiséra, získal by tak jiný ráz a mohl ztratit svou podstatu.