John Fitzgerald Kennedy řekl: „Neptej se, co pro tebe může udělat tvá vlast. Ptej se, co pro svou vlast můžeš udělat ty.“ V dřívějších dobách museli lidé dělat pro vlast velké věci: bojovat ve válkách nebo v odboji, čelit všemožným tyranským režimům, tvrdě pracovat, aby obnovili zemi po různých pohromách: válkách, řádění živlů a podobně.
I my dnes můžeme udělat pro vlast velké věci: sloužit v armádě (nabízí se i služba v záloze, kterou nemáte jako hlavní zaměstnání), u policie, v záchranné zdravotnické službě (či jako zdravotník vůbec), za nevelké peníze vzdělávat mladou generaci. Takové věci jsou chvályhodné, nejsou morální povinností.
Morální povinností jsou však malé služby státu. A dnes to jako jindy znamená přispívat k rozvoji naší země v souladu s respektem k životnímu prostředí. Nemusíme hned chodit po chráněných oblastech a sbírat odpadky, od toho jsou lidé placení (samozřejmě pokud to chcete dělat, určitě ničemu neuškodíte). Všichni lidé by však měli mj. třídit odpad, omezovat produkci emisí (na kole místo autem atp.) a také (konečně k věci) kupovat převážně domácí výrobky.
Mnoho našich výrobců již bohužel nestačilo levné či masově známé konkurenci ze zahraničí a výrobu ukončili. Naše země je plná pomníků touhy po levném či naopak zdánlivě luxusním zboží z ciziny. Jsou to opuštěné továrny, zemědělské statky a podobné objekty. Tyto dávaly lidem u nás práci, zboží a daně státu.
Zvláště v diskontech je dnes mnoho zboží ze zahraničí. Jasně, že se musí dovážet banány. A není nic špatného ochutnat zahraniční specialitu, která se u nás nedělá. Ale k čemu jsou polská vejce, německé sladkosti a mléčné výrobky, jihoafrická jablka, novozélandská cibule, čínský česnek, turecké sušenky, pákistánská trička, indonéské nádobí – ne, nic z toho jsem si nevymyslel.
Nejen, že odmítáme dát práci lidem v Česku, nejen, že jdeme sami proti sobě, co se týče rozvoje místního i celostátního, ale ještě podporujeme nesmyslné převozy. Proč proboha produkovat tuny oxidu uhličitého na převoz česneku z Číny, když vždy rostl v Polabí?
Levné zboží z ciziny sotva stačí tomu českému kvalitou, naopak „značky“ jsou leckdy předražené.
Pokud už kupujeme z nějakého důvodu cizí zboží, kupujme ho prosím z Evropské unie. Evropské zboží se vyrobilo za evropských norem v Evropě, ne 10 000 kilometrů daleko. A rozvoj celé EU je v našem zájmu. Když si však koupíte třeba čínské boty, víte, koho podporujete? Jaká práva mají dělníci, kteří je vyrobili a v jakých podmínkách pracují?
Proto až budete příště nakupovat…vzpomeňte si na nezaměstnanost, na globální oteplování, na tyranské režimy, na značky, které kdysi znala půlka světa a dnes už neexistují… a sáhněte raději po domácím!
Fotografii „Zelenina ve vozíku“ sponzoruje česká fotobanka Pixmac.
