Stalking: Pomoc, někdo mě pronásleduje

V minulosti stalking znamenal pronásledování zvěře lovci. Teprve v 90. letech 20. století byl ve Spojených státech označen za trestný čin, při němž pachatel svou oběť pronásleduje a obtěžuje tím její život natolik, že daná osoba pociťuje strach a bojí se nejen o život svůj, ale také o životy svých blízkých.

Mezi charakteristické rysy stalkingu patří opakované a hlavně dlouhodobé navazování styku pachatele s obětí, ať už formou SMS, telefonátů, dopisů nebo přímým osobním kontaktem. Oběti je takové chování nepříjemné a negativně ovlivňuje kvalitu jejího života. Dárky nebo SMS zprávy mohou mít pro ni sice potěšující, v některých případech ovšem i děsivé vyznění.

Stalker (pachatel stalkingu) se snaží demonstrovat oběti svou moc a sílu. Pronásledování se postupně může změnit i v agresi pachatele a se stupňujícími se výhrůžkami se zhoršuje i psychický stav oběti. Ta je vystavena stejnému traumatu jako osoba, která dlouhodobě zažívala domácí násilí nebo má zkušenost se znásilněním. Následky, které stalking zanechává na psychice poškozeného, by tedy neměly být podceňovány ani jakkoli znevažovány. Zátěž je pro oběť tak fatální, že celý případ může skončit jejím fyzickým či psychickým onemocněním.

Čím se stalking vyznačuje

• Stalker se snaží opakovaně oběť kontaktovat prostřednictvím e-mailů, dopisů, telefonátů či SMS zpráv. Často jí zasílá dárky.
• Pronásleduje oběť cestou do práce, na nákup a vlastně kdekoli, kam se oběť vydá.
• Pachatel oběti vyhrožuje, což v ní probouzí obavy a strach o vlastní život.
• Stalker ničí majetek oběti. Zaznamenány jsou případy, kdy dochází k posprejování domu či auta, k propíchnutým pneumatikám nebo též k fyzické likvidaci domácího zvířete oběti.
• Pachatel rozšiřuje o oběti pomluvy a lži s cílem ji poškodit.

Stalker

Je pachatel stalkingu, a pronásledování či jakékoli ubližování druhému člověku díky vyhledávání nadměrného kontaktu s ním, mu přináší pocit uspokojení. Ve společnosti panuje všeobecně mylný názor, že stalkerem bývá pouze bývalý partner oběti. Není tomu tak. Rozlišujeme několik skupin stalkerů podle jejich motivace k činu.

1. Uctívač – pronásleduje velmi často známé osobnosti. Píše oběti dopisy, posílá jí dárky a obdivně k ní vzhlíží. Z počátku vše vypadá jako nevinné fandovství a uctívání své ikony, v případě, že je stalker obětí odmítnut, dochází k výhrůžkám a fyzickému nebo psychickému teroru.
2. Milovník – je do oběti zamilovaný. Stalker si vše, co jeho oběť udělá, vysvětluje jako její lásku k němu.
3. Bývalý partner – pokud se nedokáže vyrovnat s tím, že jeho vztah s obětí skončil, uchyluje se tento typ stalkera k jejímu pronásledování či trýznění. Kontakt může vyhledávat také z důvodu pomsty, protože on sám s rozchodem nesouhlasil a špatně se s takovou situací smiřuje. Snaží se tedy své oběti ublížit a poškodit ji nebo její pověst. Nemusí se vždy jednat o partnerství v pravém slova smyslu, případy stalkingu se objevují např. i u klientů psychologů či psychiatrů, kteří ke svému terapeutovi přilnuli více, než jejich profesionální vztah dovoluje.
4. Kyberstalker – kontaktuje oběť prostřednictvím počítače nebo mobilního telefonu a nechává jí vzkazy na nejrůznějších internetových stránkách a diskuzních fórech. Dlužno dodat, že každý ze stalkerů může k pronásledování využívat IT technologie. Pokud ovšem zůstává jen u tohoto typu kontaktu, nehrozí oběti fyzické násilí.
5. Nezkušený nápadník – je přesvědčený, že si oběť musela okamžitě všimnout jeho šarmu a kouzla osobnosti. Ve skutečnosti má tento typ stalkera problém s vnímáním reality, často trpí psychickými problémy a seznamování s protějškem mu činí nebývalé potíže.
6. Ublížený stalker – cítí oprávněnou či neoprávněnou křivdu vůči své osobě. Touží se za tento pocit oběti pomstít.
7. Sexuální násilník – touží po sexuálním kontaktu s obětí a po fyzickém uspokojení. Ohrožuje ji exhibicionismem, voyerstvím nebo telefonáty se sexuálním podtextem. Jak už vyplývá z názvu skupiny, do této kategorie spadají velmi často sexuální devianti. U nich bývá patrný nižší stupeň inteligence nebo asociální chování.

Mezi stalkery bychom našli i určité procento žen, a ačkoli jsou u stalkingu zastoupeny v daleko menším měřítku než muži, jejich počínání je promyšlenější a důkladnější než tomu bývá u stalkerů-mužů.

Opora v zákoně

Od 1. ledna 2010 je stalking trestným činem. Paragraf 354 trestního zákona stanovuje pro pachatele stalkingu trest odnětí svobody od 6 měsíců do 3 let, případně zákaz činnosti v závislosti na způsobu a stupni hrubosti, s jakým stalking provádí.

Jak se stalkingu bránit

Jste-li ohroženi stalkerem, pokuste se mu dát najevo, že nemáte zájem, aby vás nadále jakýmkoli způsobem kontaktoval. Telefonování, odepisování na SMS zprávy či dokonce souhlas s osobním setkáním se stalkerem není vhodným řešením situace, protože tak jen oběť svého pronásledovatele motivuje k dalším a dalším kontaktům.

Je třeba úplně změnit své zažité vzorce chování – chodit nakupovat do jiného obchodu, změnit si telefonní číslo a e-mailovou adresu, obměnit trasy, kudy oběť chodí z práce. Důkazní materiál v podobě e-mailů a SMS by si měla postižená osoba schovat, bude ještě zapotřebí v případě, že bude nutné do případu zapojit policii. Oběť se může stalkerovi bránit zákonnými prostředky (pepřový sprej) a pokud možno, venku by se měla pohybovat v doprovodu druhé osoby. Nezřídka bývá oběť okolnostmi donucena změnit zaměstnání i trvalé bydliště.

V nejhorším případě může stalking skončit i smrtí oběti.