Po vánoční premiéře v Londýně se dočkali také diváci v ČR. Ti, kteří tuto premiéru ovšem očekávali nejvíce, nebyli pouze pravidelní návštěvníci kina, ale především nadšenci a fanoušci tohoto muzikálu.
Filmová adaptace v režii Toma Hoopera (držitele Oscara za Královu řeč) byla do českých a slovenských kin uvedena 3. ledna. Příběh galejníka Jeana Valjeana plný silných emocí vás svým zpracováním naprosto ohromí a děj i atmosféra strhnou.
Již samotný začátek se záběrem na ponořenou francouzskou vlajku, a následná vodní bouře, silný déšť a první výstup Javerta s Valjeanem je naprosto bezchybný nápad, který bych oproti divadlu nečekala (jelikož jsem nečetla knihu).
Film navíc dokáže využívat jakékoliv prostředky k tomu správnému nastolení atmosféry a pocitu, který chceme u diváka vyvolat. Na rozdíl od divadla si tak nemusíme nic představovat, naše fantazie tudíž nepracuje na plné obrátky.
Tvůrci filmu vsadili na mnohem větší dynamiku, než je tomu u londýnského (potažmo našeho) divadelního zpracování, a také si mohli dovolit zacházet do mnohem větších detailů. Nebyli omezeni nutnými divadelními škrty. A tak zde například uvidíte scénu, kdy jede Valjean s malou Cosettou domů, nebo když musí Cosetta s Valjeanem nečekaně opustit město kvůli Javertovi. Je zde zkrátka mnohem větší prostor pro detail, prostřihy z různých míst a davové scény, což divák rozhodně ocení.
Skvělá je také scéna na barikádách, kdy letí oknem vše, co měl kdo v domácnosti, a to včetně židlí i samotného piána. Rozpadlé na třísky to uprostřed „placu“ tvoří onu barikádu. Nebo když se Javert s Valjeanem potkají ve stoce plné špíny, bahna a výkalů… No nebudu prozrazovat více!
BOJ, SEN, NADĚJE, LÁSKA, ale i MINULOST, OSUD, SEN O NOVÉM ZÍTŘKU
Neskutečná podívaná, která rozhodně neměla snahu, kopírovat slavný muzikál a ponechala si pouze jeho písně v textové úpravě. Celkem zde zazní 20 notoricky známých skladeb, tedy přesněji 19, protože jednou je ještě přidaná píseň Suddenly.
Ta mezi ostatní bez sebemenších problémů zapadla (čehož se myslím mnozí divadelní znalci obávali) a krásně podtrhla momentální situaci ve filmu, kdy Valjean odjíždí s malou Cosettou k sobě domů.
Hudba je rázná a dynamická již od prvního taktu. Co se sboru (v divadle tzv. company) týče, je zde obsazeno velké množství osob, které v žádném případě netvoří pouze nutné „křoví“.
Hugh Jackman se role Jeana Valjeana zhostil skvěle. Pěvecky byl sice průměrný, ale zachránil to patřičným prožitkem a svojí proměnou z ošklivého ve velmi pohledného.
Zpěv Anna Hathaway byl pro mě něčím neskutečným a o to více jsem ráda, že roli nakonec vzala. Myslela si totiž, že na ni pěvecky nemá.
Při jejím I dreamed a dream (Knížka snů) mi šel mráz po zádech, chtělo se mi brečet, a suveréně by strčila svým prožitkem do kapsy všechny divadelní herečky, alespoň ty, které jsem měla možnost vidět.
Kdo mě velmi mile překvapil, byl Russell Crowe. V roli inspektora Javerta je suveréní, přísný, a dokonce ji i patřičně ba dokonce přímo excelentně zazpívá. Stars (Tam ve hvězdách) budou rozhodně patřit k nejsilnějším pěveckým zážitkům z celého filmu. Navíc se budete bát, že při chůzi po tenké hraně každou chvíli spadne dolů a u jeho Sebevraždy (Javert´s suicide) se vám bude tajit dech až do samotného konce.
Kdo mi ale velmi (alespoň na první zhlédnutí) hodně pěvecky vadil byl v roli Mariuse Eddie Redmayne, který se na Maria nehodil jak svojí vizáží, tak poté (což ještě potvrdil v duetu In my life – A heart full of love) svým operním rejstříkem a celkovým zpěvem.
Oproti němu Amanda Seyfried (kterou můžete znát asi nejlépe z filmu Mamma Mia) se role Cosetty zhostila skvěle. I přes to, jak malý prostor v tomto titulu postava Cosetty má, patří duet s Mariem mezi ty, které tvoří vrchol romantiky. Amanda má krásný hlas, a její Cosetta byla krásně rozpačitá a rovněž působila něžně, jako křehká panenka.
Eponina (Samantha Barks) a její On my own, z toho mě mrazí i v divadle, ať to zpívá kdokoliv! A když se k tomu přidá skvělý hlas, dynamika, emoce a hlavně déšť, výsledek v podobě slz je více než zaručený a jistý.
Helena Bonham Carter a Sacha Baraon Cohen zase ztvárnili excelentně Thenardiérovi a při každém jejich výstupu se rozhodně pořádně od plic zasmějete.
A na samotný závěr hodnocení u mě nesmí chybět také představitelé dětských rolí. Isabelle Allen je jako malá Cosetta rozkošná a malý Gavroche Daniel Huttlestone zase drzý. Přesně tak, jak by podle mě měli tito dva představitelé vypadat.
V Epilogu je opět změna oproti divadlu. K Valjeanovi přichází před jeho smrtí pouze Fantina a následuje závěr s patřičným dynamickým vyvrcholením a gradací.
Na závěr bych ještě chtěla dodat: od filmového zpracování pokud možno nic nečekejte a prostě se do kina vypravte. Pro úplné neznalce přikládám obsah.
Pro mě je důležitá jakási síla příběhu, emoce… a tudíž pro mě nemusí herec zpívat jako hudební nástroj a mileráda jim odpustím jakékoliv pěvecké chyby. Vždyť to jsou přeci filmoví herci, ne vystudované muzikálové hvězdy.
Celkově si Bídníci zachovali svůj glanc a divadelní pompu. A ba naopak bych dokonce řekla, že filmoví Bídníci dali Les Miserábles nový rozměr. Jako divadelník, pro nějž se Bídníci stali srdeční záležitostí mohu film jen a jen doporučit a rozhodně v mém případě nebylo 1x naposledy!
