Dnes ráno zemřel ve věku 72 let český grafik a akademický malíř Oldřich Kulhánek. Jako autor českých bankovekpo sobě zanechal významné dílo zahrnující především grafiky, kresby a ilustrace. Jeho práce je zastoupena v mnoha světových galeriích – nyní plní sbírky i funkci památky.
Akademický malíř, grafik a autor českých bankovek zemřel 28. ledna 2013 ve věku 72 let. Za měsíc by se dožil 73. narozenin.
Tento významný člověk se narodil 26. února roku 1940 v Praze.
„V mém díle naleznete torza lidských tváří, ruce prosící, ruce surové. Pro mě je symbol způsob, jak vyjádřit dobu, kterou žiji, místo, kde žiji. Tím symbolem je pro mě lidská tvář. Lidská tvář se zalepenými ústy, lidská tvář ztrácející se v cárech papíru.“
Kulhánek začal svá studia na Výtvarné škole v Praze. Od roku 1958 pak studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením Karla Svolinského, českého malíře, grafika a ilustrátora. Studium ukončil roku 1964. Roky strávené pod vedením tohoto profesora se staly základem jeho umělecké kariéry.
Svou profesionální dráhu započal v 60. letech 20. století a jeho pozoruhodná díla přitahovala pozornost již na začátku jeho kariéry.
Roku 1971 byl zatčen StB a obviněn z hanobení představitele komunistických zemí (tím byla míněna tvář Stalina v některých jeho grafikách z let 1968–1971).
Stejné obvinění tehdy postihlo i jeho přítele a kolegu, akademického malíře Jana Krejčího. Kulhánek byl po měsíčním věznění propuštěn a následně vyslýchán každé dva týdny v průběhu následujících dvou let. Jeho i Krejčího grafiky byly tehdy odsouzeny k likvidaci spálením. Od jednoho z přísedících však později vyšlo najevo, že grafiky byly likvidace ušetřeny a rozebrány samotnými soudci. Oldřich Kulhánek se vyjádřil slovy: „Tehdy jsem pochopil, že životní situace, byť tragická, nikdy nepostrádá špetku humoru, pravda, většinou velice černého“.
Podílel se na ilustracích, za které získal roku 1982 stříbrnou medaili na knižním veletrhu v Lipsku (Knihy o Faustovi).
Další z jím využívaných technik pak byly koláže a práce s fotografií.
V letech 1982–1983 vytvořil symbolický cyklus s názvem Tváře. 1984–1985 to byl cyklus Ruce.
V sedmdesátých letech byla Kulhánkovi zakázána účast na výstavách, spolupráce s nakladatelstvími a další publicita. Ani v této době však neztrácel kontakt s výtvarnou scénou Evropy a to díky přátelům v Belgii, Německu, Holandsku, U. S. A. a dalších zemích.
V letech 1992–1993 se věnoval návrhům českých bankovek. Kromě nich navrhl i mnoho poštovních známek, např. s portrétem bývalého prezidenta Václava Klause.
Význam jeho práce je zdůrazněn mnoha oceněními, jež mu byla udělena na mezinárodních výstavách a biennale. Např: Europahaus, Vienna, Biennale Frechen, Biennale Ljubljana, The Grand Diploma for Graphic Art, Tuzla, 1st Prize 4. Biennale of Prints in Wakayama a další.
Jeho díla jsou dnes zastoupena v mnoha světových sbírkách. Namátkově je to např. Centre Georges Pompidou v Paříži, The Albertina v Rakousku, Folkwang Museum v Německu či Bibliothèque Royale v Bruselu.
„Můj názor, mé přesvědčení je, že umělec by měl ve své práci podat zprávu o sobě, o čase a místě, kde žije. Umělec by měl odkrývat přetvářku (či lež) establishmentu, odhalovat, co se děje s člověkem, manipulaci a dehumanizaci člověka. Umělec by měl podat zprávu o duši současníka.“
