Záškoláctví je situace, kdy žák úmyslně zameškává školní vyučování. Jedná se o projev asociálního chování, kdy z nějakého důvodu dítě odmítá pobyt ve škole. Vždy je nutné pátrat po příčině záškoláctví žáka a informovat o něm jeho rodiče.
Záškoláctví řadíme mezi poruchy chování únikového typu. Záškolák se z vlastní vůle a většinou bez vědomí rodičů vyhýbá pobytu ve škole. K záškoláctví se velmi často (ale ne vždy) uchylují starší děti a postupem času se jejich chování prohlubuje. Důvodů, proč se děti škole vyhýbají, může být mnoho. Patří mezi ně školní neúspěšnost. Dítě na probíranou látku nestačí, dostává špatné známky, a to ho do budoucna ještě více demotivuje. Proto se snaží dalším neúspěchům vyhnout tím, že do školy zkrátka nepřijde.
Záškoláctví bývá buď impulzivní, dítě tedy předem neplánuje, že do školy nepůjde, nebo je účelově plánované a dítě už minimálně den předem ví, že buď školu vůbec nenavštíví nebo po několika hodinách z vyučování odejde pod nějakou záminkou.
Příčiny záškoláctví
- hodiny jsou pro žáky nudné
- práce ve škole je příliš náročná
- atmosféra ve škole je napjatá až přísná
- žák má pocit, že je ve škole odmítán nebo že se mu učitel dostatečně nevěnuje
- žák je obětí šikany
- dítě chce trávit čas s kamarády mimo školu nebo být samo
- žák nepřijal učební osnovy
Dítě s narušeným vztahem ke škole nemusí disponovat nízkými rozumovými schopnostmi. Někdy mezi záškoláky právě naopak najdeme děti mimořádně nadané, které učební látku znají a proto se při vyučování nudí a výklad je nezajímá.
Také v případech, kdy nastal nějaký konflikt mezi žákem a učitelem potom může dojít k záměrnému vynechávání školní docházky. Zejména v okamžiku, kdy má dítě strach z konkrétního předmětu, ze zkoušení v něm, z nespravedlivého ohodnocení učitelem nebo z trestu, který bude následovat, pokud nesplní požadavky, které učitel stanovil.
Škole se úmyslně snaží vyhýbat děti, které se ve školním prostředí setkaly se šikanováním ze strany spolužáků. Je proto velmi důležité, aby učitel nepodceňoval varovné signály – pokud je dítě zničehonic ustrašené, lekavé, unavené, má poničené školní pomůcky, roztrhané oblečení, straní se kolektivu spolužáků. Při těchto a dalších ukazatelích je na místě promluvit si o samotě s žákem a pokusit se zjistit, zda za jeho obavami skutečně stojí šikanující spolužáci či má dítě jiné problémy.
V žádném případě není vhodné situaci zlehčovat nebo ji dokonce přehlížet. Každý učitel potažmo ředitel školy se musí při známkách šikany na jeho pracovišti k situaci postavit čelem a snažit se ji řešit. Dítě, které se stalo terčem šikany trpí často depresemi nebo školní fóbií a k tomu, aby se těchto pocitů zbavilo, je někdy zapotřebí pomoci psychologa a samozřejmě přeřazení dítěte na jinou školu. Poté je relativně velká šance, že si žáček postupně opět vybuduje pozitivní vztah ke škole. Ale vše chce samozřejmě čas a nastolení takových podmínek, aby dítěti byla umožněna správná adaptace mezi nové spolužáky.
Také nemá-li dítě doma vhodné podmínky k přípravě do školy nebo vůbec podmínky, které by mu dovolovaly „udělat chybu“. Někteří rodiče nejeví zájem o dítě ani o jeho školní výsledky, jiní zase kladou na dítě vysoké nároky, jsou přísní nebo o něj pečují až příliš a jsou k jeho chování, prospěchu nebo samotnému záškoláctví naopak shovívaví.
Děti, které podlehly nekonstruktivnímu způsobu trávení volného času a nechaly se strhnout partou, školu velmi často vůbec neřeší. Pokud se dostaly do problémového prostředí, jejich hlavním záměrem bývá zábava, v tom horším případě zneužívání drog a obstarávání finančních prostředků na ně prostřednictvím prostituce nebo krádeží.
Dělení záškoláctví
Pravé záškoláctví – žák do školy nechodí, přestože jsou jeho rodiče přesvědčeni, že školu navštěvuje.
Záškoláctví s vědomím rodičů – žák do školy nechodí, ale rodiče jsou s tím srozuměni a stejně tak vědí, že k tomu dítě nemá žádný důvod (zůstává doma, když má narozeniny nebo pomáhá rodičům v práci v době, kdy mělo být být ve škole).
Záškoláctví s klamáním rodičů – dítě tak věrohodně simuluje nevolnost a zdravotní potíže, že i přesto, že je ve skutečnosti zdrávo, rodiče jeho argumenty přesvědčí, aby mu napsali omluvenku.
Útěky ze školy – jedná se o případy, kdy dítě ráno do školy přijde, nechají si zapsat, že byli přítomni a poté ze školy na pár hodin odejdou.
Odmítání školy – dítě odmítá školu, protože mu myšlenka na ni či přítomnost v ní činí psychické problémy. Dítě má pocit, že učení je pro ně náročné, trpí školní fóbií, má strach, že bude spolužáky šikanováno nebo dokonce z té představy trpí depresí. Má zkrátka strach školu navštěvovat a rodiče, byť se snaží sebevíc, nedokážou u dítěte tento strach eliminovat.
Ať už za záškoláctvím dítěte stojí jakákoli příčina, je nezbytné po ní pátrat. Učitelé ani rodiče by před problémem neměli zavírat oči, ale naopak by spolu měli začít spolupracovat a snažit se zjistit, proč dítě do školy chodit nechce. Jedině tehdy, když bude nastolena atmosféra důvěry a dítě uvidí, že při něm dospělí stojí a pomohou mu situací zvládnout, může dojít k účinnému řešení problémové situace.
