Študáci a kantoři vyšli v roce 1937, ale od té doby nepřestávají bavit čtenáře všech generací. Autor zde totiž píše o věčném sváru mezi studenty a učiteli. Knihou byl inspirován i film Škola základ života od Martina Friče.
O autorovi
Jaroslav Žák se narodil 28. listopadu 1906 a svou spisovatelskou dráhu začal už po třinácti letech, kdy napsal svou první povídku. Po vystudování gymnázia a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se stal učitelem jazyků. Vyzkoušel si tedy boj na obou barikádách, protože byl jak učitelem, tak žákem (díky příjmení Žákem doživotním).
Právě o škole jsou jeho nejznámější knihy: Študáci a kantoři a Cesta do hlubin študákovy duše (k jejich filmovým zpracováním psal scénáře). Spolu s Vlastimilem Radou psal také parodie a sarkastické knihy. Nastupující komunistický režim ale moc smyslu pro jeho humor neměl, a tak byl Jaroslav Žák jedním ze zakázaných autorů. I v té době ale psal. Knihy z tohoto období ale vyšly až čtyřicet let od napsání a více než třicet let po smrti samotného Jaroslava Žáka. Ten zemřel 29. srpna 1960.
Charakteristika díla
Kniha je pojata jako vědecká příručka. Skládá se z mnoha fejetonů a vtipných příhod, jejichž nadpisy působí jako encyklopedická hesla.
Kniha je složená ze čtyř částí, které zahrnují jak definice studentů, učitelů a školníků také návod na úspěšné složení zkoušky.
Jaroslav Žák zde sice pojednává o prvorepublikovém školství, ale spor mezi žáky a učiteli je věčný, takže kniha si získává stále nové příznivce.
Jazykové prostředky a stylistika
Kniha je psaná archaistickým jazykem, který napodobuje vědeckou literaturu. Využívá se zde hojně tehdejšího studentského i profesorského slangu.
Dějová linie
Kniha nemá žádný ucelený děj. Jedná se spíše o sbírku příběhů a vtipných pojednáních o učitelích a žácích.
Švencíři
Krátká kapitola Švencíři pojednává o těžkostech studentů. Za příklad dává autor příběh Bořivoje Kadlečka, který si zařídil od přítele doktora potvrzení, že trpí těžkou chorobou a celý měsíc nesmí do školy. Kluk tedy chodil každý den do parku a celé dopoledne si v klidu pokuřoval nasbírané vajgly.
Jeho otec si ale po pár dnech přišel do školy ověřit, jestli se syn zlepšil ve fyzice. Učitel mu začal vyprávět o tom, že nervové choroby jsou opravdu vážné, ale dají se léčit, otec pochopil, která bije. Doma už na něj čekal a po jeho příchodu ho poslal k obědu. Když Bořivoj usedl, řekl: "To vám byla zas dnes ve škole legrace!" Po těchto slovech uchopil otec pásek, což způsobilo, že Bořivoj od té doby pilně navštěvoval všechny školní hodiny.
