Snaha chránit se před nechtěným početím je stará jako lidstvo samo. Jakmile lidé zjistili, že sexuální styk má přímou spojitost s těhotenstvím, hledali způsoby, jak se mu vyhnout. Přitom některé praktiky nám dnes připadají podivné, někdy dokonce až směšné.
Už z pravěku se uchovaly informace o tom, jak se tehdy lidé snažili těhotenství zabránit. Šlo např. o zaříkávání, pohanské rituály nebo dary bohům. A lidé věřili, že to opravdu zabírá.
Starověk
Starověcí Egypťané pochopili, že modlení jim v zabránění těhotenství nijak nepomůže, a vynalezli jiný způsob. Např. vykuřování pochvy kadidlem nebo poševní zátky z krokodýlího trusu či vosku. Egypťanky byly v tomto směru velmi vynalézavé. Z jader granátových jablek si vytvářely antikoncepční čípky. Používaly tampony z nejrůznějších rostlin, které měly ve vagíně zajistit zabíjení spermií. Archeologové v Egyptě objevili malé kamínky, které se staly jistými předchůdci dnešního nitroděložního tělíska.
Řekové tvrdili, že se těhotenství žena ubrání tím, když během své menstruace plivne třikrát žábě do tlamy. Tato ochrana měla potom fungovat celý rok.
Bible
O jednom způsobu antikoncepce se hovoří dokonce i v Bibli. Je jím přerušovaná soulož. Ve Starém zákoně se nachází zmínka o dvou bratrech. Jeden z nich, Onan, měl s manželkou svého zemřelého bratra zplodit potomka, aby nedošlo k vymření jejich rodu. Onan však neuposlechl nařízení rodiny a ačkoli se se svou švagrovou intimním hrátkám skutečně oddával, své semeno vypouštěl na zem.
Nutno dodat, že přerušovaná soulož není spolehlivou metodou antikoncepce. Ne všichni muži dokážou ovládnout své vyvrcholení mimo tělo partnerky. Statistiky uvádějí, že muži, kteří praktikují se ženou přerušovanou soulož, jí zplodí potomka dříve, než jednou za pět let.
Středověk
Teprve ve středověku se objevily první zmínky také o mužské antikoncepci. Prezervativy si muži vyráběli z močových měchýřů různých zvířat nebo z jejich střívek. Číňané věřili, že jim pomohou speciální schránky na penis, které napouštěli olejem. Návlek na penis původně sloužil jako ochrana před nemocí, kterou dnes známe pod pojmem syfilis. Svou chloubu také muži těsně před pohlavním aktem namáčeli do octa či solného roztoku.
Dámy se ve středověku těhotenství snažily zabránit pitím kravské moče, roztoku z nastrouhaných jeleních parohů nebo z vody, v níž kovář chladil své kleště.
20. léta minulého století
Ve 2o. letech 20. století začaly vznikat první antikoncepční poradny (v Anglii už v roce 1921 a o dva roky později také ve Spojených státech). U nás se první taková poradna otevřela ve 30. letech v dnešní porodnici U Apolináře. Antikoncepční poradny měly k dispozici kondomy, pesar, vaginální pěnové prostředky, poševní tampony či houbičky, a dokonce nabízely i dočasnou sterilizaci pomocí záření.
V roce 1920 vynalezl německý gynekolog Gräfenberg nitroděložní tělísko. V té době se ale setkal převážně s odsouzením, a to zejména kvůli existujícímu riziku zánětlivých komplikací po užívání takového tělíska. V tomto období si ženy uvědomily, že si mohou spočítat své plodné dny a tenkrát to pro ně byla jedna z nejúčinnějších metod antikoncepce.
50. a 60. léta 20. století
Nejdůležitějším obdobím pro rozvoj moderní antikoncepce byla doba po 2. světové válce. Tehdy poptávka po účinném způsobu antikoncepce vzrostla hlavně u tzv. zlaté americké mládeže. Zdravotní sestra Margaret Sangerová získala peníze na výzkum. První klinické zkoušky antikoncepce proběhly v Portoriku asi v roce 1956 a o tři roky později byl přípravek definitivně schválen jako kontraceptivum. Za otce hormonální antikoncepce je považován Gregory Pincus, který dokázal pomocí hormonů u žen zablokovat ovulaci.
U nás se první takovýto přípravek jmenoval Antigest a na trhu se objevil v roce 1965.
Zavedení antikoncepčních pilulek pro ženy znamenalo doslova revoluci. Už je nemusely trápit obavy z nechtěného těhotenství a svou plodnost si od této chvíle mohly řídit samy. Reprodukční fungování svého těla držely pevně ve svých rukou. A také tím dávaly mužům tak trochu najevo, že jsou samostatně fungující bytosti.
Krize antikoncepce
Na přelomu 70. a 80. let se objevily první zprávy o tom, že u žen, kterým bylo zavedeno nitroděložní tělísko, existuje zvýšené riziko vzniku ženských zánětů. Velká publicita tohoto objevu zapříčinila, že tento způsob ochrany byl tehdy ve Spojených státech zcela zlikvidován. Z pozdějších výzkumů ale vyplynulo, že poplach byl planý a při původním výzkumu došlo k metodologickým chybám.
Ani antikoncepční pilulky se nevyhnuly pochybnostem odborníků. Ti zjistili, že u jejich uživatelek dochází k častějšímu výskytu infarktů a nádorů prsu nebo jater. Další testy ukázaly, že antikoncepce prý výskyt nádorů neovlivňuje a naopak, před některými jejich typy podstatně chrání. Záporné zprávy z tisku zapříčinily, že se mnoho žen přiklonilo spíše k bariérovým metodám antikoncepce a vzrostl i počet interrupcí.
Lidé si později uvědomili, že potřeba antikoncepce je pro ně mnohem důležitější než katastrofické předpovědi z tisku, a tak došlo k opětovnému vzestupu užívání hormonálních přípravků. Na užívání hormonální antikoncepce měly vliv další dvě důležité zprávy. Výskyt viru HIV a tromboembolické nemoci. Došlo tedy opět k propadu užívání antikoncepce, ale postupem času tato aféra pomalu utichla.
Dnes víme, že antikoncepce skutečně zvyšuje riziko žilních trombóz, a to hlavně u žen s vrozenými poruchami krevní srážlivosti. Proto je nutné, aby každý gynekolog od pacientky zjistil její anamnézu a provedl příslušné testy, protože některé ženy antikoncepci užívat nemohou.
V současné době máme možnost vybrat si z kombinované hormonální antikoncepce (běžné pilulky), tzv. gestagenní antikoncepce nebo nitroděložního tělíska. Bariérové antikoncepce (s výjimkou kondomu) stále více ztrácejí u uživatelek oblibu.
