V pátek večer měli diváci brněnského Mahenova divadla, jako první v České republice, možnost vidět hru britsko-amerického dramatika Davida Seidlera – Králova řeč. Po úspěchu filmu se scénáře chopila světová divadla a Národní divadlo Brno mezi nimi nemohlo chybět. Režie se ujal Martin Stropnický, dvou hlavních rolí pak Martin Sláma a Ladislav Frej.
V roce 2011 ovládl film Králova řeč Oscary. Z 12ti nominací proměnil 4, z nenápadného Toma Hoopera se stal uznávaný režisér, který se tak směle mohl pustit do dalšího, nominacemi na „Plešouna“ ověnčeného projektu, kterým jsou muzikáloví Les Miserables – Bídníci.
Divadelní hra The King’s Speech, podle níž vznikl nejúspěšnější film roku 2010 ověnčený mnoha cenami, měla premiéru ve Velké Británii v únoru 2012 v divadle Yvonne Arnaud v Guilfordu. Autor hry, David Seidler, sám v mládí trpěl vadou řeči, a o zpracování příběhu založeného na skutečných událostech uvažoval už v minulosti. Jelikož ale nezískal souhlas od královny matky, vdovy po Jiřím VI., vrátil se k tomuto tématu až po její smrti v roce 2002. V roce 2010 Seidler hru přepracoval na filmový scénář.
Mahenovo divadlo uvedlo Královu řeč jako první v České republice. V české premiéře je hra nastudována režisérem Martinem Stropnickým, hercům je do úst vkládán text z překladu Jitky Sloupové.
Hlavní role krále Jiřího VI. se ujal Martin Sláma, který patří ke stálému souboru Mahenovy činohry a diváci ho mohou znát například z her Ideální manžel, Romeo a Julie či Scapinova Šibalství.
Roli svérázného logopeda, Lionela Louga nastudoval známý herec Ladislav Frej, pro kterého není účinkování v Mahenově divadle premiérou. Na prknech MD se tento brněnský rodák objevil již v dětství, jelikož zde ve svých deseti letech začínal svoji hereckou kariéru. Do divadla se vrací po šedesáti letech; ještě minulý rok byl Ladislav Frej stálým členem pražského Divadla na Vinohradech, ze kterého odešel spolu s Martinem Stropnickým.
Ve vedlejších rolích se divákům představí Eva Novotná, Jan Grygar, Vladimír Krátký, Jaroslav Kuneš, či Zdeněk Dvořák.
Na Mahenově divadle již týden visí upoutávka na Královu řeč
Foto: Lucie Říhová (Zapni mozek.cz)
Děj příběhu se odehrává těsně před druhou světovou válkou a vychází ze skutečných událostí. Diváci sledují boj prince Alberta, budoucího anglického krále Jiřího VI., s nepříjemným handicapem – koktáním, které se objevuje jen při veřejných projevech či ve společnosti neznámých lidí.
Po abdikaci svého bratra, Eduarda VIII., musí nastoupit na trůn. Vypjatá doba si žádá ve svém čele pevného panovníka, kterým se ale jen stěží může stát koktající vévoda z Yorku. Proto následník trůnu, na popud své ženy Alžběty (budoucí královny matky), a za podpory Winstona Churchilla, podstupuje neobvyklou léčbu u australského logopeda, Lionela Logua. Ten nebyl jen logopedem a svérázným terapeutem, ale měl také herecké ambice. Mezi nastávajícím králem a jeho léčitelem se postupem času, i přes počáteční nedůvěru, vytvoří silné pouto, které přeroste v celoživotní přátelství.
Královna Alžběta (Eva Novotná) a král Jíří VI. (Martin Sláma)
Foto: facebook.com
Představitel hlavní role, herec Martin Sláma, se prý při zkoušení nejvíce natrápil s vadou řeči, což se není čemu divit. K nácviku koktání uvedl toto:
„Nejprve jsme text četli plynule, teprve postupně jsme ve větách hledali místa a písmena, kde se člověk může zadrhnout. Existují deníky, které si logoped Lionel Logue vedl o své práci s králem. Tam má přesně popsáno, na kterých písmenech se zadrhával, tak jsme je přizpůsobovali češtině. Pomáhala nám s tím i profesionální logopedka Ilona Kejklíčková.“
Hra je velmi podobná filmu, a pokud jste ho viděli, asi se stejně jako já neubráníte srovnávání. To ale tvůrci, vzhledem ke zvolenému tématu, museli očekávat. Film Králova řeč je známým počinem a já jsem tak do divadla vstupovala plna očekávání. Před samotným začátkem představení před diváky vystoupil pan režisér Martin Stropnický, uvedl diváky do obrazu a řekl něco k průběhu představení. Pak zaujal své místo v hledišti. Jelikož se jednalo o veřejnou generálku, mohl pan Stropnický, jakožto režisér, do hry zasahovat, což ale neudělal. Občas něco řekl do mikrofonu, nebo si za světla lampičky udělal pár poznámek a pak se divadlo opět ponořilo do tmy, tedy krom reflektorů, ozařujících jeviště.
Režisér Martin Stropnický na zkoušce
Foto: facebook.com
Hned na počátku hry mne zaujaly kulisy, jsou klasické, nezmodernizované, jak je tomu v dnešní době u některých her zvykem, zkrátka jako by vypadly ze 30. let 20. století. Scénograf Adam Pitra si velmi pěkně poradil s oddělením královy pracovny, která je na pravo jeviště, a bytu Logueových, který je nalevo. Na dokreslení atmosféry je několikrát využito promítací plátno, ať už jde o promítání letadel, prostoru Westminsterského opatství, nebo dobových fotografií. Z rekvizit byl účelně využit mikrofon, bez kterého by se neobešel žádný proslov, trůn tak vysoký, že i pan Sláma měl co dělat, aby se na něj mohl posadit, nebo koruna, symbolizující královu přítomnost.
Zmenšený model scény pro Královu řeč
Foto: facebook.com
Dále se mi velmi líbily kostýmy, postarala se o ně Sylva Zimula Hanáková, která se krom divadelních kostýmů zasloužila i o kostýmy televizní, za všechny uveďme seriál Četnické humoresky nebo film Maharal – tajemství talismanu. Nadchly mě už její náčrty, které divadlo uveřejnilo již před premiérou.
Než se dostanu k hereckým výkonům a celkovému dojmu ze hry, chtěla bych zmínit hudbu. Jejím autorem je Petr Malásek, který krom instrumentální hudby použil i dobovou píseň v podání Rose Murphy – Pennies From Heaven, jejíž motiv se ve hře objevil hned několikrát. Další píseň – Swanee River (Labutí řeka) zazněla i z úst Martina Slámy, který, jakožto Bertie, na její melodii zpíval své zážitky z dětství. Když člověk zpívá, tak totiž nekoktá.
Kostým krále Jiřího VI., alias Martina Slámy
Foto: facebook.com
Tím se dostáváme k neortodoxním metodám, které pan Logue při své terapii používá. Krom zpěvu si své pacienty nahrává – při čtení jim pouští hlasitou hudbu, aby se neslyšeli, a oni pak na nahrávce překvapivě nekoktají, provádí s nimi různá dechová a logopedická cvičení (jazykolamy), nebo je nabádá, aby svou řeč prokládali sprostými výrazy, mají-li tendenci se na nějakém slově zaseknout. Všechny scény týkající se logopedických cvičení jsou velmi úsměvné, jak se ostatně můžete přesvědčit i v přiloženém videu na koci článku.
Bertie a Lionel na hodině rétoriky
Foto: facebook.com
Dva hlavní protagonisté, pan Sláma a pan Frej, se svých rolí zhostili velice dobře; Bertiemu skutečně uvěříte jeho vadu řeči, a jeho terapeutovi zápal pro profesi a víru v metody, které uplatňuje. Je zřejmé, že celý herecký ansámbl odvedl na zkouškách pořádný kus práce. Hra působí celistvě a děj hezky plyne, až k závěrečnému korunovačnímu proslovu a následné řeči v rádiu k lidu.
Král Jiří VI. v podání Martina Slámy
Foto: facebook.com
Abych nepěla jen samé ódy, dovolím si i pár drobných výtek; trošku jsem nepochopila účel, nebo nějaké poselství, úvodní a závěrečné scény, nehodily se mi ke zbytku hry, který je jinak zcela jasný a ucelený. Kdyby tam nebyly, divák by asi nepřišel o nic podstatného (teď jen doufám, že nemají nějaký hlubší smysl, a já „kulturní ignorant“ jsem jej neodhalila…), nechci nic moc prozrazovat, ale počáteční scéna se odehrává v koupelně, a závěrečná je po králově řeči v rádiu o blížící se válce, kdy se královský pár usadí na trůn a začne pršet – pokud se někdy na hru vydáte a význam scén pochopíte, byla bych moc ráda, kdyby jste se k nim pod článkem vyjádřili.
Občas jsem také nerozuměla některým replikám pana Freje, jako by polykal konce vět, nebylo jich mnoho, ale není to jen můj názor; pokud si toho všiml i pan Stropnický, jakože nejspíš ano, jde o jednoduše napravitelnou záležitost.
Poslední „rýpnutí“ je zcela subjektivní. Kdo jste viděli film, možná mi dáte za pravdu, že u závěrečné řeči krále Jiřího VI. v rádiu je velmi pěkný hudební podklad (Beethovenova 7. symfonie), který se mi k projevu zkrátka hodí. Trošku jsem doufala, že tato skladba zazní i v Mahenově divadle, což se nestalo. Použitá instrumentální hudba je pěkná, ale není to Beethovenova 7. symfonie, jestli mi rozumíte.
Tím končí výčet mých výtek, tu první mi možná někdo z vás objasní, třetí je můj osobní problém, takže jediná druhá o polykání vět by se dala brát jako „nedostatek“. Je také docela dobře možné, že jsme se spolužáky nedoslýchaví, takže vlastně ani 2. výtka není opodstatněná, hra vlastně žádné nedostatky nemá a je tedy dokonalá. O tom se už přesvědčte sami, Králova řeč je bezesporu kvalitní představení a rozhodně stojí za zhlédnutí.
O Královu řeč v Mahenově divadle byl obrovský zájem ještě před tím, než se uskutečnila včerejší premiéra. Představení jsou téměř vyprodaná až do konce května, takže pokud byste měli zájem o lístky, tak rozhodně neváhejte a berte, dokud je ještě z čeho vybírat.
V dubnu hru uvede ještě pražské Divadlo pod Palmovkou, ve kterém se jedné ze zkoušek tento týden zúčastnil i britský princ Edward (vnuk krále Jiřího VI.) s manželkou Sophií. Hlavní role koktajícího krále se ujme Martin Stránský, Lionela Logua bude hrát Dušan Sitek a režie se ujal Petr Kracik. Premiérová představení jsou naplánována na 19. a 20. dubna 2013.
