Mladičký Richard Krauz je opět se svojí mordpartou na stopě vrahovi, který zanechává za sebou jen slzy a zkázu. Uběhl rok od smrti Cley Petreskuové a vrah stále běhá na svobodě. Vyšetřování je ve slepé uličce. Dokud ovšem vrah nezaútočí znovu.
Uběhly tři měsíce a v knihkupectví se před nedávnem objevil další překlad detektivního románu Dominika Dána. Ovšem ve světě, ve kterém žije Richard Krauz, uběhl už rok a případ se nepohnul nikam.
Na Slovensku začíná rok 1991 a Clea Petreskuová z příběhu Moucha je stále mrtvá. Vrah znovu nezaútočil a dokonce ani nic nepodnikl. Richard a Oto, hlavní vyšetřovatelé se tedy nemají čeho chytnout. Na Slovensku je po amnestii a celá struktura politiky si hraje na škatulata hejbejte se. Aby toho nebylo málo, tak se objevuje jiný vrah – Bestie. Ten za sebou nechává zmrzačená ženská těla k nepoznání. A na místě činu nechává pouze páry ponožek. I když je toho na Richarda moc, tak se přeci jen snaží stále najít vraha Cley a přivést ho před spravedlnost.
Případ začíná nabírat obrátky, když se z okrsku ozve policista s tím, že mladá holka zmizela beze stopy. Richardův šestý smysl zalarmuje celou „mordpartu“ a práce začíná. Krauzovi je jasné, že vrah se opět ukazuje. A má pravdu. Stopy je dovedou až do věznice, ze které nedávno propouštěli několik vězňů. I když si je Richard jistý, že mají toho správného, pro nedostatek důkazů ho musejí pustit. Ovšem náš mladičký hrdina to nenechá jen tak.
Co se týče samotné knihy, tak Dominik opět exceluje. Opět snoubí humor s vážným tématem vraždy. Kniha začíná únosem, a i když vám dá autor nahlédnout do mysli vraha, přesto vás samotný příběh zaskočí. Děj se ubírá opravdu rychlým tempem a nehledě na křižovatky na cestě jede rychlostí horské dráhy. Je úžasné, jak se vlastně autorovi podařilo spojit dva příběhy v jeden. V Mucholapce se objevují odkazy na jiný román Bestie (který u nás v překladu též vyšel). Detektivové tedy řeší oba případy, ale v této knize se věnují pouze akci „Mucholapka“. V té druhé, a sice Bestii, se věnují převážně zase „ponožkovému vrahovi“. Ovšem obě dějové linky se místy propojují.
Zdroj: albatrosmedia.cz
Knížce nemám, co bych vytkl. Opět se jedná o výbornou knihu, která vás vtáhne a nepustí. Tak už to u knížek Dominika Dána bývá. Příběh, který započal v předchozí knížce Moucha, jde do finále, a to finále je opravdu velké. Jen bych rád podotkl, že finále celé knížky je nejen hodně napínavé, ale zároveň dost depresivní. Na samotném závěru je rozhovor se samotným vrahem. A jak už jsem psal v předchozím článku Moucha, autor zakládá knihy na svých skutečných zážitcích. Troufl bych si tvrdit, že rozhovor by mohl být napsaný velmi pravdivě. A to, milí čtenáři, není opravdu pro každého.
