Programátor Dr. Raimund Koplík odpovídá

Prvně bych ráda poděkovala za ochotu poskytnout rozhovor pro studentský magazín zapnimozek.cz.

Jak jste se vy sám dostal k programátorství a co vás k tomu vedlo? Je někdo kdo vás inspiroval, podporoval?

K programování jsem se dostal poměrně jednoduše. Na vysoké škole jsme měli předmět „matematické stroje“ a programování bylo součástí tohoto předmětu.

Jaké předpoklady se domníváte, že by měli mít dnešní budoucí programátoři?

Logické a analytické myšlení a přehled v oblasti, pro kterou je žádáno tvořit příslušné aplikace. Nicméně samotné programování je jenom část řešení problému. Také je nutno veškeré potřebné náležitosti, umět analyzovat.

Pokud se pro profesi rozhodneme již na základní škole, jakou střední a následně vysokou školu byste doporučil? Kde jste studoval vy sám?

Přiznám se, nevím o nikom, kdo by na základní škole uvažoval o své profesi. Tak třeba moje představa byla ta, že ze mne bude učitel fyziky nebo chemie, abych mohl dělat ve škole fyzikální či chemické pokusy. To mě totiž tehdy bavilo. Pak jsem se rozhodoval mezi chemickou průmyslovkou (měl jsem za sebou úspěch v okresním kole chemické olympiády) a gymnáziem. Zvítězilo gymnázium, poněvadž zde byly taneční v prvním ročníku, zatímco na chemické průmyslovce až ve druhém. A to pořád ještě stále bylo programování v nedohlednu. Nakonec, tato profese vlastně v té době teprve vznikala.

K poslední otázce. Studoval jsem na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykova univerzita) v Brně, na přírodovědecké fakultě, studijní obor numerická matematika.

Vzpomněl byste si na nějakou příhodu z vašich studentských let?

Jedna příhoda vcelku nezapomenutelná by se našla. Ostatně se přetřásá na každém setkání maturantů. U příležitosti školní vánoční besídky jsme se rozhodli se spolužákem pro zpestření akce výrobou bouchacích kuliček. Spolužák sehnal recept, aktivovali jsme profesorku chemie, která byla taky otevřená duše, spočítali poměry surovin a namíchali.

Pak jsme se rozhodli, že výrobek vyzkoušíme. Zabalili jsme trochu směsi do alobalu a já přistoupil k oknu, že je otevřu a praštím s kuličkou o zem pod oknem. Jakmile jsem ovšem posunul stůl, vibrace kuličku odpálily a rázová vlna nastartovala výbuch zbytku. Okno tím pádem už nebylo zapotřebí otevírat, veškerá skla přestala existovat. Veškerá skla ve skřínkách u zdi se sesypala na zem a taky bylo najednou u stropu vidět do tělocvičny. Jedna zářivka vydržela. Další 4 nikoli. Vcelku se nikomu nestalo nic, akorát jsem do večera neslyšel.

Jaké jsou v dnešní době možnosti studia v zahraničí a jaké jsou případné výhody a nevýhody?

Jo, tak to je otázka, na kterou nedokážu odpovědět, ale snad by se to dalo najít na internetu.

Můžete porovnat možnosti dnešního studia v tomto oboru s možnostmi a omezeními, které byly v době vašich studií?

Ani k tomuto se necítím být příliš povolán. Od doby mého studia přešlo nevím kolik generací počítačů, takže už základní použitelné technologie se nedají pořádně srovnat. Konkrétně, my začínali programovat ve strojovém kódu na počítači MINSK 22. Což byl sálový stroj. No a současný trend jsou aplikace v cloudu tvořené v různě sofistikovaných programovacích jazycích. Nedá se srovnat.

Řekněme, že už máme vystudováno. Jakým směrem se vydat po absolvování? Co byste doporučil pro začátek kariéry a na co si naopak mají nováčci dát pozor nebo si dočasně nechat zajít chuť?

Dovoluji si upozornit, že jsem důchodce a do života generace 25letých opravdu nevidím. Asi by se mohlo hodit sehnat si práci v oboru, který by mě zajímal. Velmi důležité je pracovní prostředí a mezilidské vztahy na pracovišti.

Jsou profese v nichž se lze uplatnit i bez vystudování. Stačí se vyznat a rozumět dané věci, prosadit se. Je jednou z nich i programátorství?

Poněkud ošidná záležitost je ono „stačí se vyznat a rozumět dané věci“. Než se člověk „vyzná“ a naučí se dostatečně „rozumět dané věci“, musí vstřebat značné kvantum informací. Jinými slovy, zase jde o nějaké studium. Nezáleží tedy na tom, jestli takový člověk disponuje či nikoli nějakým certifikátem, ale s „papírem“ se lépe prochází dál. Není to úplné pravidlo. Jedním z nejuznávanějších programátorů z mého produktivního věku byl Jan Sokol, tehdy vyučený zlatník.

Jaká odvětví programátorství dnes prosperují a kterým se naopak nedaří? Můžete to porovnat s dobou, kdy jste studoval vy?

V době, kdy jsem studoval těch odvětví tolik nebylo. Jednalo se prakticky o tři oblasti: První oblastí zpracování dat, což byly povětšinou ekonomické agendy, urychlující a šetřící práci různých referentů jako byli účetní, skladníci, mzdoví referenti apod. Druhou oblastí byly vědeckotechnické výpočty, což byla oblast, která bez počítačů řešit nešla. Namátkou řešení konstrukcí metodou konečných prvků, dynamické modely kmitání složitých soustav… No a třetí oblastí byly úlohy nenumerické, zpravidla šlo o rozličné rešeršní systémy, knihovní systémy, operační systémy a nakonec i vývojová prostředí pro aplikace. To bylo vše. Komunikační záležitosti se tehdy neřešily, grafické věci taky ne…

V současnosti se jeví jako nejžádanější internetové aplikace všeho druhu. A čemu se nedaří? Tak to neumím naprosto ani trošku posoudit.

Očekává dnešní společnost od programátora, že si najde trvalé zaměstnání, nebo lze pracovat i tzv „na volné noze“ na živnostenský list?

Asi jak která firma. Je to otázka smluv.

Jaký vidíte rozdíl mezi programováním pro zahraniční a české firmy?

Nemám jak vidět. Chybí mi jakékoli srovnání. Ptejte se v Seznamu.cz

V čekárně jsem měla možnost vidět pětiletou holčičku, která pohrdla několika krabicemi s hračkami a dala přednost vlastnímu dvd přehrávači s pohádkami. Ani několik hodin strávených denně u počítače není dnes v tomto věku neobvyklých. Naproti tomu se najdou rodiče, které dítku odměří půl hodiny denně a raději je zaměstnají hračkami. Jaký je váš osobní názor a jaké v tom vidíte klady a zápory?

Podle mých zkušeností existují dva životní přístupy. Pasívní (spotřební) a aktivní (tvůrčí). Jsem na rozpacích, kam zařadit čtení knih, ale podle mne evokují v čtenáři fantazii. Nejspíš záleží na prostředí, které malého člověka formuje, do které skupiny se nakonec zařadí.

Zaměstnat dítě hračkami nebo počítačem mi přijde dost podobné. Asi by věci víc prospělo, kdyby se sebrali a šli třeba pouštět draka nebo do lesa na procházku a koukali kolem sebe a probírali okolí, řešili společně provozní záležitosti, rozvržení bydlení, společně si hráli a podobně. Taky je docela důležitá společenská komunikace, která se ovšem přes virtuální prostředí rozvíjet příliš nedá.

V současné době píšete televizní titulky pro neslyšící. Jak jste se k této práci dostal a co vás na ní lákalo?

Jak jsem se k práci dostal. Pojal jsem za manželku ženu bystrou, vysoce inteligentní, leč hluchou. Nu a nenahraditelnou složkou vnímání kultury pro ni jsou titulky. Ty byly dlouhý čas nevalné úrovně, tak jsem byl do věci sám sebou vmanévrován. Chvíli to trvalo, ale nakonec se podařilo pár věcí prosadit. Proces vývoje samozřejmě není u konce, takže mám co dělat jednak při vlastní tvorbě titulků, tak při vývoji softwaru, který k této činnosti používám.

Jaká byla vaše profesní cesta k posledně jmenované práci? Čemu jste se v průběhu let věnoval a co plánujete do budoucna?

Tato otázka navazuje bezprostředně na předešlou, takže to trochu rozvinu.

V době, kdy jsem se konečně dostal k výrobě skrytých titulků, se používala technologie poměrně těžkopádná. Jednak po technické stránce (VHS videopřehrávač, textový editor T602) a jednak po organizační stránce: Speciální synchronizační program, který bylo nutno používat na jednom ze čtyř pracovištích v České televizi v Praze, s nutností objednávat časy, kdy bylo pro mou práci pracoviště k dispozici. Velmi nepohodlné a taky stresující.

Tak jsem se rozhodl, že si napíšu aplikaci, která by mi umožnila veškerou práci udělat doma a odevzdat hotové dílo. Jelikož umím programovat vcelku slušně, sehnal jsem si potřebné informace (strukturu souboru k vysílání titulků) a program uvedl v život. Nemá smysl se příliš rozepisovat o dalším vývoji, zásadní mezník byl přechod filmů z kazet VHS do počítačového formátu.
Plány do budoucna vedou dvěma směry, které se možná časem setkají.

První směr je dodat do výstupního souboru (který je svázán přesnou normou) informace, které by umožnily automatický převod titulků do mluvené řeči (úspěšně řeší Západočeská univerzita v Plzni). Druhým směrem je přechod na zcela jiný formát titulklů v souvislosti s digitálním HD vysíláním, kde už není prostor pro teletext, což je současné nosné médium pro skryté titulky.

Děkuji za váš čas a přeji vám do budoucna mnoho úspěchů nejen v profesním ale i v soukromém životě.