Legenda věků

Sbírka básní Legenda věků se slávou ani kvalitou nevyrovná nejznámějším dílům Victora Huga. Nabízí ale pohled do duše spisovatele, který byl nucen odejít kvůli politické situaci do exilu, kde v letech 1859-1883 sbírku psal.

O autorovi

Victor Maria Hugo se narodil 26. února 1802 do bohaté francouzské rodiny a už od mládí se věnoval literární činnosti. V roce 1845 vstoupil i do života politického a stal se velkým odpůrcem Napoleona III. Tomu se ale povedl převrat a Victor Hugo musel odejít do exilu. Tím pro něj byl opuštěný ostrov Guernsey, ze kterého se zpět do Paříže vrátil až v roce 1870. V tom roce byl totiž Napoleon III. poražen Prusy.

Stal se senátorem a dál pokračoval i v psaní. Zemřel 22. května 1885. Je pohřben v pařížském Pantheonu a dodnes patří mezi nejuznávanějš francouzské spisovatele všech dob.

Charakteristika díla

Legenda věků je básnická sbírka, kterou autor napsal při svém nuceném pobytu na ostrově Guersney. Zde měl pro psaní výborné podmínky, protože na ostrově neměl skoro žádné přátele, a tak ho od psaní nic nevyrušovalo.

Kniha má za cíl dát lidstvu naději. Lidé se podle ní mají vymanit z područí vladařů a bohů, kteří je omezují.

Děj knihy se odehrává od stvořené světa po autorovu současnost a autor zde zpracovává historické skutečnosti i legendy.

V češtině vyšel pouze výběr z tohoto díla (v knize Beru si slovo).

Ústřední postavy knihy

Roland a Olivier - mladí a bohatí muži, kterým jde o především o jejich čest a pověst.

Satyr - odvážný faun, který se nebojí bohů.

Jazykové prostředky a stylistika

Básně jsou psané v er-formě (Rolandova svatba, Satyr) i v ich-formě (Petrarca, Babylónské zahrady). Členění do veršů není pravidelné. Jazyk díla je spisovný a odpovídá době vydání.

Dějová linie

Rolandova svatba

Mladí muži Roland a Olivier spolu několik dní bojují na život a na smrt. Ani jednomu z nich nedochází nesmyslnost jejich boje, ale mají v sobě tolik cti, že když se jednomu z nich zlomí meč, druhý svůj meč automaticky odhodí. Až když je smrt jednoho ze soupeřů nevyhnutelná, navrhne Olivier, že by se mohli stát bratry a nabídne Rolandovy svou sestru za ženu. Ten souhlasí a zakončuje tím boj.

Babylónské zahrady

V této básni se vyvolává sláva asyrské královně Semiramis, která nechala vybudovat vysuté babylónské zahrady, které lidská síla nikdy nezničí.

Durandal v práci

Báseň líčí jeden okamžik bitvy, známé z Písně o Rolandovi. Roland je posetý ranami, ale stejně pobíjí svým kouzelným mečem Durandalem další a další nepřátele, jejichž krev se vsakuje do okolní suché půdy.

Satyr

Bohové si nechají zavolat na Olymp zvláštního satyra a požadují po něm píseň. Faun se zprvu ostýchá, ale brzy ostych překoná a začne zpívat píseň, kterou všechny bohy vystraší. Jeho píseň je totiž právě o bozích a o vládcích, kteří omezují svobodu člověka, který jim musí nesmyslně sloužit. Faun zpívá dál slova své písně, přestane vnímat přítomnost bohů, používá stále tvrdší výrazy a zvyšuje hlas. Svou píseň zakončí slovy "Všem místo! Já jsem Pan! Jove, teď poklekni!"

Petrarca

Milenec touží po své dívce, která je ale již mrtvá. On dochází k názoru, že může svou dívku mít plně teprve v tom okamžiku, kdy je od něj tak daleko. Právě tehdy si totiž dokáže vychutnat všechny její krásy.

Změněný obzor

Báseň ukazuje rozdíl mezi básníky starořeckými a romantickými. Pro Homéra byl totiž idolem válečník a války a boje byla nosná témata básní, v období romantismu byl takovýmto idolem mír.

Sociální otázka

V jednom městě žije matka se svou dcerou. Navzájem se ale neznají. Matka je prostitutka a malá dcerka je dívka bez domova. Její osud je ale jasný. Přestože matku nezná, půjde v jejích šlépějích a nakonec skončí stejně jako ona.

Dvacáté století

Autor se zde raduje nad lidmi, kteří si dokázali podrobit moře i vzduch. Lidé jsou podle něj konečně svobodní a podařilo se jim vymanit se ze svých pout, kterými byli do té doby poutáni.

Další díla autora