Rowlingová vydala svůj první román pro dospělé čtenáře. A jaký! Zapomeňte na fantazijní svět Harryho Pottera, na kouzla i na Bradavice a vraťe se zpátky do kruté reality. Malé anglické městečko Pagford a jeho obyvatelé si Vás získají i bez kouzel, možná i proto, že se, minimálně v jedné postavě, sami najdete.
Kdo by neznal spisovatelku příběhů o Harrym Potterovi, Joanne Kathleen Rowlingovou? Popravdě, asi každý, byť jen z doslechu. Tato rodačka z Gloucestershiru to neměla v životě vůbec jednoduché. Když byla Joanne malá, rodina se často stěhovala, v pouhých 45 letech jí zemřela maminka, po 2 letech se jí rozpadlo manželství a Joanne zůstala sama na výchovu dcery Jessicy.
Matka s dcerou zakotvily v Edinburgu, kde, v té době nezaměstnaná J. K. R., dokončila Kámen mudrců a začala pracovat na dalších knihách o Harrym Potterovi. Dlouho obcházela nejrůznější vydavatele, ale uspěla až u vydavatelství Bloomsbury. To chtělo, aby se Joannino křestní jméno na titulní straně knihy objevilo jen jako dva iniciály, protože se obávalo menšího prodeje úvodního dílu, pokud by bylo zřejmé, že jeho autorem je žena. Z Joanne zůstalo J., a protože neměla žádné prostřední jméno, jako druhý iniciál použila jméno po své babičce Kathleen. Na obálkách se tedy objevilo J. K. Rowling, u nás J. K. Rowlingová.
Možná i díky svým nelehkým životním osudům Rowlingová napsala Prázdné místo (v anglickém originále The Casual Vacancy), o kterém na Zapni mozek nečtete poprvé. Doporučuji článek Denisy o knize a článek Jakuba o Rowlingové. I když všechno to, o čem v knize píše, by na jednoho člověka bylo hodně velké sousto. Doufejme tedy, že je kniha inspirována více osobami, nebo že je čistým výplodem autorčiny fantazie.
Anotace na knihu
Po nenadálé smrti čtyřicátníka Barryho Fairbrothera zůstane Pagford v šoku. Je to zdánlivě idylické anglické městečko s dlážděným náměstím a starobylým opatstvím, ale za hezkou fasádou zuří tichá válka. Bohatí válčí s chudými, teenageři s rodiči, manželky s manželi, učitelé se žáky. Pagford rozhodně není tím, čím se na první pohled zdá. Prázdné místo, které po Barrym zůstane v městské radě, se brzy stane katalyzátorem největší války, jakou město zažilo. Kdo bude triumfovat ve volbách provázených vášněmi, pokrytectvím a nečekanými odhaleními? Brilantně napsaná kniha, která je autorčiným prvním románem pro dospělé čtenáře, zároveň nutí k přemýšlení a na každé své stránce znovu a znovu překvapuje.
Komentář autorky
Byla jsem velmi mile překvapená, když jsem ve schránce našla oznamku z pošty, a po vyzvednutí balíku jsem v rukou držela knihu Prázdné místo. Měla jsem před sebou dlouhou cestu se zastávkami po celé Francii, a tak jsem si řekla, že kniha se stane mým milým autobusovým společníkem.
Před odjezdem, v předvečer vydání knihy v Česku, jsem se zúčastnila jejího čtení v brněnském knihkupectví Barvič a Novotný. Musím přiznat, že mě to na první „poslech“ moc nezaujalo, i když z knihy předčítali moji oblíbení herci z NDB, Jana Štvrtecká a Petr Halberstadt. Byly vybrány dramatické, někdy až trošku šokující úryvky; šokující ve smyslu obsahu, úryvek byl totiž o penisu jedné z postav. To bylo něco nečekaného. Od J. K. R. jsem byla zvyklá na svět studentů, byť kouzelných, svět fantazie, černé a bílé magie a neobyčejných zážitků.
Ve své nové knize Rowlingová čtenářům předkládá zcela jiný, reálný svět, který je mnohdy krutý, plný sexu, drog a násilí. Z počátku se mi to k autorce vůbec nehodilo, píše zcela odlišným stylem, než jakým jsou psány knihy o Harrym Potterovi. Kniha řeší témata na hony vzdálená čarodějnické společnosti, protože se odehrává v prostředí mudlů z maloměsta. Krom výše zmíněných témat jsou nastoleny i politické a sociální otázky – domácí násilí, výchovné problémy mládeže… či první lásky.
Nečekaná smrt radního Barryho Fairbrothera zasáhne mnoho lidí, v podstatě všechny obyvatele malého městečka Pagford, kde se téměř každý s každým zná. Všichni jsou „jedna velká rodina“. Prázdné místo po Barrym nezůstalo nejen v obecní radě, jejíž byl členem, a o jehož post se po sléze strhne nemilosrdný boj, ale i v rodině, kde po sobě zanechal manželku Mary a 4 děti, a v neposlední řadě ve veslařském týmu školy Winterdownu, jehož byl trenérem. I když Barry osobně vystupuje jen na prvních stránkách knihy, je jednou z hlavních postav.
Mezi další významné postavy patří majitel lahůdkářství a taktéž člen obecní rady, Howard Mollison. Jeho syn Miles, spolu s Colinem „Přihrádkou“ Wallem a Simonem Pricem, kandiduje na uvolněné Barryho místo. Mezi obyvateli Pagfordu a obyvateli sousedního města Yarvil panují neshody kvůli spornému území takzvaných „Polí“, což je čtvrť plná narkomanů, prostitutek a chudých lidí, kteří jsou některým snobům z Pagfordu na obtíž. Pole a jejich Bellchapelská odvykací klinika se stanou hlavním tématem mnohých politických výměn názorů.
Rowlingová se v knize věnuje i rodinným vztahům (manžel-manželka, rodiče-pubertální děti), již výše zmíněným sociálním problémům, z nichž mě nejvíce zaujal příběh Krystal Weedonové (16), jejíž matka Terri je feťačka, a ona se tak musí starat o svého bratříčka Robbieho a zároveň hlídat matku, aby si zase „nešlehla“, a příběh dospívající Indky Sukhvinder Jawandové, která pochází z rodiny lékařů, má úspěšné a chytré sourozence, ale ona se vzhledem ke své těžké dyslexii a školním výsledkům cítí jako rodinný outsider. Je terčem posměchu kvůli svému vzhledu a začne se sebepoškozovat.
Kniha má mnoho hlavních postav, nepočítala jsem je, ale nejméně 30 jich určitě bude. Trvalo mi asi 100 stran, než jsem se v nich úplně zorientovala, ale jakmile se mi to podařilo, byla jsem za vodou. Je na Vás, se kterou se nejvíce ztotožníte, výběr je veliký, charaktery jsou rozmanité. Pro Brity musí být kniha o to zajímavější, že podrobně popisuje život jednoho jejich anglického, i když fiktivního, maloměsta, se všemi jeho krásami, chybami i problémy, a oni si ho mohou aplikovat právě na „to svoje“ městečko, ve kterém žijí. Ostatní čtenáři mají na druhou stranu možnost nahlédnout pod pokličku anglického malého města, které na první pohled žije poklidným životem, ale jakmile se ta poklička nadzvedne, nestačí se člověk divit.
Velice by mne zajímalo, kde se J. K. R. inspirovala, pro tolik různorodých postav snad ani nemohla sehnat reálné předlohy, takže musíme opět vzdát hold její fantazii a jejímu vypravěčskému talentu. I přes počáteční „problémy“ prokousat se prvními cca 100 stránkami knihy si mě Prázdné místo nakonec získalo. Jak už jsem řekla, trvalo mi zvyknout si na odlišný styl a témata dosavadní autorčiny tvorby. Z počátku jsem měla pocit, že četné vulgarismy, hovory o sexu a drogách, mají dát čtenářům najevo „Tohle je pro dospělé, tak ať to má grády!“, pak jsem se s tím ale nějak vnitřně smířila, přenesla jsem se přes počáteční averzi k politickému tématu a řekla jsem si, že je to zase něco nového, co jsme u děl autorky dosud neviděli, a že se mi to vlastně líbí.
Popisuje se tu totiž opravdový život, bez příkras, a mnohdy si říkáte, „To mi něco připomíná…“, nebo „Takovou rodinu taky znám.“ a ještě ke všemu děj krásně plyne a čím víc je číslo stránky vyšší, tím víc chcete číst dál a ono to nejde, protože se vám chce například děsně spát, až usnete s knihou v ruce, což se mi několikrát stalo. Ale rozhodně to nebylo tím, že by byla kniha nudná, naopak! Posledních 250 stránek jsem přečetla na jeden zátah a na konci mi dokonce i slza ukápla.
Hodnocení: 80 %