Lidé z maringotek

Po velkém úspěchu své knihy Cirkus Humberto vydal Eduard Bass v roce 1942 knihu Lidé z maringotek, která také vycházela z cirkusového prostředí. Úspěch zmiňovaného díla se již nedostavil, ale povídky z této knihy jsou stále čtené a pro knihu se dokonce vžila přezdívka „malý dekameron.“

O autorovi

Eduard Bass (pův. Eduard Schmidt) se narodil přesně o půlnoci mezi posledním dnem roku 1887 a prvním dnem roku následujícího. Po vystudování pražské obchodní akademie pracoval ve firmě svého otce. Brzy se vrhl do uměleckých sfér a působil jako spisovatel, žurnalista, písničkář, herec, moderátor a recitátor. Je autorem mnoha článků a knih, mezi kterými vynikají zejména Klapzubova jedenáctka a Cirkus Humberto.

Eduard Bass byl několik let také šéfredaktorem Lidových novin. Zemřel 21. ledna 1946 ve věku 58 let.

Charakteristika díla

Kniha obsahuje deset povídek, odehrávajících se především v cirkusovém prostředí po celém světě.

Spojení s Dekameronem není náhodné. Kniha totiž obsahuje deset povídek, které jsou nějakým způsobem spojené s manéží. Deset mužů, izolovaných pro tuto chvíli od vnějšího světa, si vypráví příběhy. Na rozdíl od zmiňované italské knihy nenabízí Lidé z maringotek jen zábavu, ale také prostor k zamyšlení.

Eduard Bass dokázal do jedné knihy vměstnat deset povídek, jejichž vypravěči mají nejen různou mluvu, ale také odlišné myšlení.

Ústřední postavy knihy

Proslov hraběte d'Ascensons-Létardais

Hrabě d'Ascensons-Létardais – bohatý hrabě, který se platonicky zamiluje do nádherné herečky Liane.

Liane – nepřekonatelná herečka s chladnými city.

Vyprávění hráče na xylofon

Harry Harwey – artista, který propadl klamavému mámení krásné zpěvačky.

Povídka krále střelců

Král střelců – odvážný muž, který je ve všem poslušný svému nadřízenému do té doby, než potká milenku Clemencii.

Vzpomínka malíře stínoher

Baron Trincart de Castillard – chladnokrevný šlechtic, obchodující s láskou.

Úvahy zkušeného iluzionisty

Kouzelník – iluzionista, nadřazující svou práci nad rodinný život.

Hypnotizér – chladnokrevný muž, zneužívající slabost děvčete.

Příběh vysloužilého voltižéra

Voltižér – smutný muž, který věnuje celý svůj život ženě, jež ho nakonec opustí.

Podotknutí mistra těžké váhy

Silák – citově založený muž, který ctí spravedlnost.

Historie manéžního šaška

Otte Kreuger – muž, který nenávidí lidi, ale přesto ho přemůže lítost nad osudem starého klauna.

Doslov mudrujícího excentrika

Ivan Ivanovič – slabomyslný muž, který se ztotožní s románovým hrdinou

Jazykové prostředky a stylistika

Stejně jako v Cirkusu Humberto, i zde se objevuje cirkusácký slang, založený na míšení jazyků. Všechny povídky jsou vyprávěny v ich-formě. Vypravěčem je vždy někdo jiný a proto se mění také styl jazyka. Ten je v některých povídkách spisovný (Vyprávění hráče na xylofon) a v jiných nespisovný (Podotknutí mistra těžké váhy).

Dějová linie

Proslov hraběte d'Ascensons-Létardais

Hrabě uspořádá hostinu, na kterou nechá pozvat své nejlepší přátele. Pozvané společnosti poté vypráví příběh o herečce Lianě, do které se zamiloval ve chvíli, kdy ji poprvé viděl hrát. Chodil na každé její představení a nebyl sám, protože takových obdivovatelů měla Liana hned několik.

Liana byla herečka, která se rodí jednou za sto let. Hraní v jednom divadle před stejnými tvářemi ji ale brzy unavilo a dala se k cirkusu, kde sice nemohla naplno rozvinout svůj talent, ale mohla zde okouzlit davy návštěvníků.

Hraběti se sice tato její volba zrovna dvakrát nezamlouvala, ale přesto jezdil s cirkusem a nevynechal jediné její představení. Krásná Liana si brzy pozvala na hostinu několik svých největších obdivovatelů. Ti se ale jen hádali a večírek zakončili neřízenou rvačkou, kterou vyprovokovala sama Liana.

Ta prohodila s hrabětem několik slov, ze kterých stačil pochopit, že ho dívka miluje. Když se ráno probudil, zjistil, že Liana se ještě téhož večera zasnoubila s jedním z jeho soků. Brzy následoval rozvod a Liana žila s dalším z jejích fanoušků. Do několika let vystřídala všechny muže, kteří se zúčastnili hostiny a všem tento vztah zničil život. Jen hraběte vynechala a to je pro něj známka toho, že ho Liana doopravdy miluje.

Vyprávění hráče na xylofon

Hráč na xylofon vypráví příběh artisty Harryho Harweye. Ten měl v cirkuse úspěšné číslo s trojitým saltem, které zvedalo diváky ze židlí. Jednoho dne si ale v publiku všiml jedné zpěvačky, která byla tou dobou u téhož cirkusu. Pohled do jejích očí mu dodal energii a Harry skočil ne tři, ale rovnou čtyři salta.

Tato situace se několikrát opakovala. Pohled z očí do očí, čtyři salta, ale po pokloně hledal v publiku původkyni svého úspěchu marně. Jednou při cestě vlakem na další představení si přisedl do kupé, ve kterém sedělo několik umělců, včetně jeho vyvolené, Louise Printemps.

Společně vyslechli příběh chovatele opic, který provádí představení s opičákem Sáhibem. Na představení ale musí vždy vozit i škaredou opičku, která sice nic neumí, ale Sáhib je do ní beznadějně zamilovaný a všechny triky dělá jen pro ni.

Harry Harwey neví, jestli má ženu svých snů oslovit, a tak se o tom radí s vypravěčem tohoto příběhu, který je ženatý a se svou ženou mají náročná představení hry na xylofon. Po této debatě Harry Louise osloví a za několik dní nastane svatba. Když se hráč na xylofon setkává později s Harrym Harweyem, neskáče už čtyři, ani tři, ale pouze dvě salta a jeho žena vypadá také jinak, než dříve. Vypadá jako ta ošklivá opička.

Povídka krále střelců

Král střelců vypráví svůj vlastní příběh. V mládí se dá k tajné službě a dostává rozličné úkoly, které ho jednoho dne přivedou do francouzské Seville. Zde se, při náhodné návštěvě podůrovňového varieté, seznámí s tanečnící Clemencitou.

Ta omylem odhalí část jeho krytí a prořekne se s ním jedné své kolegyni. Ta vytuší, že král střelců nebude obyčejný turista a dojde jí, že jeho pravý úkol bude jiný. Král střelců sice dostává dopis od svého nadřízeného, ve kterém stojí, aby se s Clemencitou rozvedl, protože informace o něm se dostali k nepřátelům, ale král byl do Clemencity tak zamilován, že nemohl tento krok udělat.

Při jedné z návštěv divadla zabránil král střelců atentátu na svou přítelkyni, ale odsouzen byl on sám. Ve vězení strávil dva roky a poté ho mohl, díky amnestii, opustit. Přemýšlel o své budoucnosti. Do tajných služeb ho s tímto škraloupem již nepustí, do domovského Španělska již také nemůže. A co Clemencita?

Ta stačila za dva roky dokončit úkol, na kterém král střelců pracoval a neustále myslela jen na něj. Po jeho návratu z vězení se živili jako komediantská dvojice. Clemencia jako tanečnice a král střelců jako nejpřesnější ze všech střelců.

Vzpomínka malíře stínoher

Malíře stínoher jednou pozve cyklista Till Vanderpill do restaurace. Přiopilý Till vypráví mladému umělci o cyklistice a o ženách, když vejde do hostince baron Trincart de Castillard, otec taneční a pěvecké skupiny Šest Williamsových.

Po několika sklenkách Trincart přiznává, že dívek nebylo šest, ale 35 a baron nebyl otcem ani jedné z nich. Vždy si našel nějaké vesnické děvče, které naučil dobrým způsobům, vydával je za svou dceru a poté je provdal do šlechtického rodu. Teď má tedy baron příbuzné ve vládnoucích rodinách většiny států.

Mladý muž nedokáže uvěřit vyprávění svého spolustolovníka, protože on sám byl milencem jedné z tanečnic. Starý baron ale začal křičet na celý hostinec, že láska je jen obyčejná věc, kterou on sám dokázal ovládnout a díky tomu je dnes pán a mistro života. V polovině jeho výkladu si pro něj přišla jeho manželka. Opilý baron zmlkl a odvrávoral se z hostince.

Úvahy zkušeného iluzionisty

Iluzionista začne své vyprávění úvahou nad tím, že láska není žádné kouzlo, že to musí on, kouzelník, vědět nejlépe. Přiznává, že ženy se snaží na muže nějak zapůsobit, ale takové on nepotřebuje. Jemu se hodí takové, které projdou víkem jeho kouzelné bedny a splňují i další nutné požadavky na partnerku kouzelníka.

Následuje příběh o hypnotizérovi, kterého kouzelník potkal v jednom cirkuse. Hypnotyzér měl k sobě mladou, ale již od pohledu slabou dívku, kterou dokázal vždy při představení plně ovládnout, že sama nevěděla, co celé večery vůbec dělá. Kouzelníkovi bylo dívky líto a proto jí jednou nasypal do nápoje prášky na povzbuzení, díky nimž se dívka nedala při představení ovládnout.

Hypnotizér byl šílený vzteky a brzy kouzelníkovi jeho kousek oplatil a při jednom vystoupení ve Vídni uspal kouzelníkovu ženu, čímž zkazil kouzelníkův nejlepší trik, rozesmál tím obecenstvo a kouzelníka přivedl na pokraj rozvodu.

Příběh vysloužilého voltižéra

Povídka vypráví smutný příběh artisty, který již v mládí potká dívku svých snů, Ninočku. Láska je opětovaná, ale rodiče dívky nechtějí o lásce ani slyšet. Artista odchází na tři roky na vojnu a když se vrátí, jeho Ninočka už v cirkuse není.

Voltižér ji tedy hledá po celém světě a nalezne ji až v Rusku, kde se ji rodiče snaží provdat bohatému muži. Ninočka je rodiči donucena k útěku před artistou a ten už se vzdává naděje na další shledání se svou milovanou.

K tomu dojde až o několik let později, kdy si ho Ninočka sama najde. Je smutná, ale z předešlého vztahu si s sebou nese dítě, ze kterého mají oba radost a které má voltižér za vlastní. Ninoččina představení jsou velmi nebezpečná, ale také velmi populární. Ninočka získá na každém představení několik nápadníků, ale všechny se smíchem odmítá.

Jednoho dne vezme všechny své úspory a zmizí neznámo kam. Voltižérovi nechá pouze své dítě.

Podotknutí mistra těžké váhy

Silák, považovaný v Čechách za mistra těžké váhy, dostane nabídku na zápasy v Americe. Nabídku ihned přijímá, přijíždí do Ameriky, ke je vítán všemi krajany, kteří na něj vsadí nemalé peníze a vkládají do něj velké naděje. V prvním zápase se silák utkává s malým černochem, který má ale obrovskou sílu v nohou a díky svému agresivnímu stylu soupeře udolá.

Z českého zápasníka jsou všichni zklamaní a on se, bez peněz, toulá ulicemi New Yorku a přemýšlí o chudácích, kteří na jeho výhru vsadili veškerý svůj majetek. Při tomto přemítání se dostane až do zapadlého hostince, vlastněného černošskou menšinou. Zde je ihned po příchodu oslavován, protože celá chudinská čtvrť, ve které se nacházel, získala jeho prohrou spoustu peněz.

Do hostince brzy dorazil i jeho soupeř, který se s ním přátelsky bavil a dokonce mu domluvil i dobře placenou práci v Americe. Když si silák vydělal na cestu zpět, ihned se vrátil domů. Dal se k cirkusu a proslul tím, že unesl najednou celou rodinu. Nikdy se ale nechtěl vrátit k zápasům.

Příhoda cirkusového kapelníka

Cirkusový kapelník potkává při jízdě vlakem zvláštního muže, který o sobě tvrdí, že nenávidí svou rodinu. Jedná se o Čecha, který se přestěhoval do Ameriky, kde díky působení u cirkusu vydělal nemalé jmění. Když se ale do Ameriky přestěhovala většina jeho příbuzenstva, které chtěla z jeho milionů čerpat, vrátil se zpět do Čech.

Přizná také, že brzy se chystá na svatbu. Manželka je ale sirotek a má pouze bratra, který je ale u cirkusu, takže se doma vůbec neukáže. To znamená, že se nemusí bát žádných nových příbuzných. V tom ale kapelník překvapí muže výrokem, že právě on je ten bratr a že na svatbu určitě dorazí a přivede s sebou i rodinu, u které se sestrou vyrůstal.

Historie manéžního šaška

Šašek vypráví příhodu, která se udála, když byl ještě mladý. V té době měl jedno číslo se starým klaunem, který byl kdysi velmi uznávaný, ale teď mu zbývalo již jen posledních pár měsíců života a jeho síly ho pomalu opouštěly.

Když už to vypadalo, že se bude muset jejich číslo vyškrtnout z programu, přihlásil se komik Otte Kreuger, že za starého klauna zaskočí. Mladý šašek už se těšil, že bude moci spolupracovat s někým mladším, než byl starý klaun Agathon, kterému činil problém již skoro každý pohyb.

Otte Kreuger ale kopíroval všechny pohyby starého Agathona včetně ustrašených pohledů a vypadal tak věrohodně, že ani obecenstvo, u kterého byl Otte největší hvězda, si nevšimlo změny a ocenilo vystoupení stejně vlažným potleskem, jako by opravdu vystoupil Agathon.

Agathon brzy nato skonal a konal se pohřeb, na kterém plakal jediný člověk. Otte Kreuger, který si díky kopírování Agathona uvědomil, jaký to byl vlastně velký člověk.

Doslov mudrujícího excentrika

Poslední příběh je příběhem starého Maliny, který kdysi pracoval v Cirkusu Humberto. Ten vždycky tvrdil, že povídky nemají být. Dokládal to příkladem ruského kozáka Ivan Ivanovič, ale po příchodu k Humbertu dostal jméno Michail Strogov podle hrdiny knihy Julese Verna. Podle tohoto příběhu bylo totiž vystavěno také Ivanovo jezdecké vystoupení.

Jezdec jméno přijal a ztotožnil se s ním natolik, že když mu někdo přečetl zmiňovanou knihu, pokládal ji za svou vlastní historii a z cirkusu odešel. Žil několik let na ulici a když se dostal do rukou policistů, ani oni sami nedokázali uhádnout, je-li onen chudák opravdu Michail Strogov, nebo není.

Po jeho smrti vydalo několik novin články o smrti Michaila Strogova, předobrazu knihy Julese Verna. Proto Malina vždy tvrdil, že povídky nemají být.

Další díla autora