Pan Tadeáš

Pan Tadeáš od Adama Mickiewicze, celým názvem Pan Tadeáš čili poslední nájezd na Litvě, je polský národní epos z roku 1834 obsahující 12 zpěvů, který bývá označován za poslední velký veršovaný evropské literatury. Toto dílo zachytává idealizovaný obraz Polska ještě před tím, než získalo svůj vlastní stát, přičemž jeho naděje se upíraly k Napoleonovu tažení Evropou proti Rusku.

O autorovi

Adam Mickiewicz je polský spisovatel, který se narodil 24. prosince 1798 na území dnešního Běloruska a zemřel 26. listopadu 1855. Na univerzitě ve Vilniusu vystudoval filologii, polskou literaturu a historii, načež roku 1819 začal tyto předměty vyučovat.

Jeho dílo je poznamenáno nešťastnou láskou k Maryly Wereszczakové, stejně jako známostí s Alexandrem Sergejevičem Puškinem a děkabristy, se kterými se seznámil ve vyhnanství v Rusku. Jedním z jeho důležitých životních stanovisek byla podpora demokracie, přičemž se aktivně zasazoval o polskou nezávislost. Značnou část svého života strávil v Paříži, kde přednášel o slovanských kulturách. Mezi jeho další významná díla patří Konrad Wallenrod a Balady a romance.

Charakteristika díla

Dílo je zasazeno na litevský venkov v letech 1811 - 1812, přesněji do prostředí malé litevské šlechty ctící tradiční způsob života, kde zachytává pět dní roku 1811 a jeden den roku 1812. Dílo se odehrává v době, kdy Poláci doufali, že jim Napoleon pomůže zformovat vlastní stát. Stejně jako ostatní Mickiewiczovy počiny je i Pan Tadeáš dílem romantismu.

Ústřední postavy knihy

Tadeáš - mladík, titulní hrdina knihy, který je nejprve zamilován do Telimeny, ale povrchním vnímáním jejího stáří od této lásky upustí.

Telimena - žena zralého věku, které jde o zabezpečení své schovanky Zošky.

Zoška - mladá dívka v opatrovnictví Telimeny.

Jazykové prostředky a stylistika

Děj je u tohoto díla méně podstatnou složkou, důležitější jsou popisy citů a přírody, respektive litevské krajiny. Dílo je vyprávěno z pohledu třetí osoby a skládá se z třináctislabičného verše s jednoduchým AA, BB rýmem. Jedná se o idealizovaný obraz litevského venkova.

Dějová linie

Děj Pana Tadeáše se odehrává prakticky na třech úrovních. Výchozí situací tohoto díla je spor a nenávist mezi dvěma litevskými rody Horešků a Sopliců.

Druhou úrovní Mickiewiczova eposu je pak láska, kdy se mladý Tadeáš Soplica (synovec soudce) zamiluje nejprve do Telimeny, ale následně především do Zošky z rodiny Horešků, což vyvolá pobouření u jejího příbuzenstva a Tadeáš se tak ve strachu před odplatou (zatčením) musí uchýlit do francouzské armády.

Poslední dějovou úrovní je lov, ve kterém je rozsáhle popisována litevská příroda, a který je využit pro zformování zápletky neznámé identity mnicha, který Tadeáše při lovu na medvěda zachrání před smrtí. U mnichovy smrtelné postele se pak vyjeví tajemství, že mnich je Tadeášovým otcem, jenž stál při zrodu nenávisti mezi oběma šlechtickými rody, jelikož zabil jednoho z rodiny Horešků. Tadeáš a Zoška se nakonec vezmou a Tadeáš na svém panství zruší nevolnictví.

Celé dílo je doprovázeno nadějí polského lidu v osvobození napoleonským vojskem od ruské nadvlády.

Další díla autora