Poltava

Poltava je historickou poemou slavného ruského spisovatele Alexandra Sergejeviče Puškina, jež opěvuje činy cara Petra Velikého, který dokázal vítězstvím nad Švédy a zrádcem Mazepou nasměrovat Rusko k období prosperity a věhlasu. Stejně jako naprostá většina Puškinových děl se jedná o dílo ruského romantismu. Toto dílo vyšlo roku 1829.

O autorovi

Ruský básník, prozaik a dramatik Alexandr Sergejevič Puškin se narodil v roce 1799. Měl šlechtický původ a studoval lyceum pro šlechtice. Po škole se začal politicky angažovat, byl na straně děkabristů, a začal být také literárně činný. Stal se členem literárních spolků Zelená lampa a Arzanas.

V roce 1820 napsal satirické verše proti caru Alexandrovi I. a hrozilo mu vyhoštění na Sibiř. Musel proto odejít na jih Ruska. V roce 1824 se vrátil do rodné obce a brzy mu car Mikuláš opět dovolil volný pohyb. Puškin žil v Moskvě, kde založil časopis Moskovskij Věstnik, a později i v Petrohradu, ale znechutila jej cenzura. Proto se raději oženil a hodně cestoval, stal se úředníkem ministerstva zahraničí.

Zemřel v roce 1837 na následky pistolního souboje na život a smrt s milencem své manželky.

Byl jedním z nejvýraznějších představitelů ruského revolučního romantismu.

Charakteristika díla

Dílo Poltava je vlasteneckým počinem, kde Puškin oslavuje Rusko jako velmoc. Puškin se obrací do necelých 150 let vzdálené minulosti, na přelom 17. a 18. století. Jedná se o jednu z nejdelších autorových lyrickoepických básní, kde jsou skvěle vyjádřeny konflikty mezi hlavními postavami. Celá kniha je rozdělena do tří zpěvů.

Ústřední postavy knihy

Mazepa - postarší ukrajinský hejtman, zrádce, uchází se o Marii.

Kočubej - Mariin otec, pokusí se lstí pokořit Mazepu.

Marie - mladé děvče zamilované do Mazepy.

Jazykové prostředky a stylistika

Poltava je vyprávěna z pohledu třetí osoby a neobsahuje přílišné rýmové variace. Veršované pasáže jsou nepravidelně prokládány dialogy mezi postavami.

Dějová linie

Děj Poltavy začíná tím, že se postarší ukrajinský hejtman Mazepa uchází o Marii, mladou dívku, jež je dcerou Kočubeje. Kočubej však nechce nechat Marii provdat se za starého Mazepu, a to i navzdory tomu, že je Marie do Mazepy zamilovaná. Ukrajinskému hejtmanovi však nesouhlas jejího otce nevadí a Marii unese.

Kočubej se rozhodne, že se pomstí a vydá se do Moskvy, aby caru Petru Velikému udal Mazepu, který údajně chce Rusko zradit a spolčit se se Švédy. Car však Kočubejovi nevěří a nechá ho uvěznit, přičemž ho předá do rukou jeho soka. Mazepa nechává otce své družky mučit, aby se přiznal ke svým zločinům, a také aby vyzradil místo, kde má ukrytý svůj poklad (neboť Mazepa potřebuje mít prostředky na udržení své armády). Kočubej svůj poklad nechce vydat, a tak se Mazepa rozhodne, že ho nechá ráno popravit.

Marie vyčítá Mazepovi jeho malý zájem o ni a žárlí, načež jí Mazepa vysvětlí, že plánuje spolčit se se Švédy, odtrhnout Ukrajinu od Ruska, a následně Ukrajině vládnout. O něco později se u Marie objeví její matka a prozradí jí, že otec má být brzy ráno popraven. Marie spěchá orodovat za svého otce, ale na popraviště dorazí pozdě, což ji rozzuří, pročež uteče.

Mazepa se po vkročení švédského krále Karla XII. na ukrajinskou půdu otevřeně přidá na jeho stranu a v boji proti Rusku ho podporuje. V bitvě u Poltavy však švédské vojsko prohraje proti caru Petru Velikému a z Mazepy se stává nepřítel státu. Rozhodne se tedy utéci a dostává se do Kočubejova sadu, kde potká šílenou Marii, která ho však nepoznává, a on tedy utíká dále.

Marie je ponechána svému osudu, tedy životu o samotě a v šílenství.

Další díla autora