The Lone Ranger – John Reid a Tonto se prohánějí po prériích již 80 let

Nový The Lone Ranger má za sebou již několik filmů a seriálů. Vycházel v románové podobě, jako komiks a dnešní děti si můžou hrát i s jeho legem. Původní charakter vznikl již roku 1933 jako rozhlasový seriál a netrvalo to dlouho, první fanoušci se roku 1938 dočkali svého hrdiny i na plátně v podobě seriálu. Prvním představitelem The Lone Rangera se zde stal Lee Powell, americký herec čtyřicátých a padesátých let minulého století.

The Lone Ranger, 1938
zdroj: serialsquadron.com

Role Johna Reida (Osamělého jezdce) se ujal Armie Hammer a bláznivého indiána jménem Tonto má na svědomí Johnny Depp, jemuž koluje v těle indiánská krev. Jeho prababička byla členem kmene Čerokíů.

Režie se ujal Gore Verbinski, jež má na kontě první tři díly Pirátů z Karibiku a před The Lone Rangerem projekt Rango. O soundtrack k filmu se postaral Hans Zimmer. Jedná se již o pátou spolupráci Verbinskeho, Zimmera a Deppa. S herečkou Helenou Bonham Carter se Depp střetl na place již po šesté. Prvních pět filmů, v nichž spolupracovali, natočil Tim Burton. Jedním z nich je např. Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street.

Film je plný odkazů a podobností. Jedním z těch výraznějších je např. pták v klícce, jež se objevil již v Ospalé díře. Náhoda či nikoli – zatímco v Ospalé díře otáčel optickým klamem sám Depp, v Osamělém jezdci je to jeden z jeho dvou hlavních nepřátel. A zatímco jako Sweeney Todd podřezával Depp staromódní břitvou lidem krk osobně, v Lone Rangerovi je jeho nepřítel, tentokrát ten druhý, říznut břitvou do tváře.

Vzhled Deppa v roli Tonta je inspirován obrazem Kirbyho Sattlera nesoucím název I am Crow. Indián na obraze má v černých vlasech peří a na hlavě černého havrana. Tvůrci ke vzhledu Sattlera přidali ještě korálky, peří a vybledý šátek (dříve pravděpodobně červený!) způsobem, který až bolestně připomíná vzhled Jacka Sparrowa. Ten je vykraden nejen vzhledem, ale částečně i chováním a zmatkařstvím. Stejně jako Jack, i Tonto přijde příležitostně s inteligentní myšlenkou, načež se opět vrací k „bláznovství“.

Kirby Sattler, I Am Crow
zdroj: culturewarreporters.com

Největší podobnost však nalezneme s charakterem Zorra, který vznikl o celých třináct let dříve. Poprvé jsme se s ním mohli setkat ve snímku nazvaném Zorro mstitel v roce 1920. To on si jako první získal srdce fanoušků.

John Reid je až příliš podobný Zorrovi. Oba dva přišli o bratra přičiněním zloducha, který se následně stal jejich nepřítelem. Tak jako mstitel na černém oři zdědil poslání po svém učiteli, Reid získal rangerskou hvězdu svého otce a stal se po jeho vzoru rangerem. Rozdíl je snad jen v tom, že náš ranger není zprvu hnán mstivostí, ale touhu po potlačování bezpráví si osvojil při studiu práva. I Reid má svou vysněnou ženu, která se dostane k mocným lidem a nakonec musí být zachráněna, zatímco její malý syn se projeví jako hrdina. Oba mají svého koně „na písknutí“, liší se pouze v barvě srsti. Zorro dal přednost černému oři a Reid naopak čistě bílému hřebci – oběma hrdinům tak ladí koně s jejich klobouky.

Pozadu nezůstaly ani vykradené scény. Jednou z nejvýraznějších je jízda na koni po střeše vlaku. Oba hrdinové mají namále, když vlak začne vjíždět do tunelu. Další je vzpínající se kůň, jehož jezdec mává kloboukem.

The Lone Ranger
zdroj: media.salon.com

Teď už ale k snímku samotnému. Děj začíná symbolicky v roce 1933. Projekt je to sice hezký, ale v mnoha ohledech nedotažený. Film se celých dlouhých 151 minut nemůže rozhodnout, čím chce být. Jako základní koncept se jeví western s epickými prvky a historickým kontextem. Z historie se však nedozvíme téměř nic, je to jen kulisa pro formu. Naproti tomu s epickými scénami si Verbinski vyhrál. Ve snímku se dočkáme nádherných scenérií starého západu a širokých plání, po nichž se prohánějí kovbojové. Pozadu nezůstávají ani záběry na cválající koně v plné kráse a dusot kopyt po vyprahlé zemi. Ostří rangerové se na nich ženou za spravedlností s kamennými výrazy ve tváři. První půlhodina je výborná a divák je vtažen to slibně se rozjíždějícího westernu.

Scénář nám pomalu představuje jednotlivé postavy. Netrvá dlouho a ukáže se, jak moc jsou černobílé. Máme před sebou ryzí hrdiny a padouchy jak vyšité. Zajímavě působící postava Tonta se v průběhu děje mění spíše na otravnou. John Reid, jevící se zpočátku jako slibný hrdina, se stává lehce předvídatelným a tuctovým.

Jednotlivé scény jsou ve většině případů velice povedené, ale dohromady to celé bohužel příliš nefunguje. Několik dobrých hlášek je promíseno s mnohem větším počtem kýčovitých vtipů a rádoby vtipných scének.

Nad zmutovanými králíky s tesáky, jako symbolem současného stavu přírody, zůstává rozum stát. Zvířata působí velice nemístně a zbytečně. Jsou vytvořeni digitálně a kontrastují s živoucími záběry koní a krajiny.

Tonto a Silver
zdroj: news.yahoo.com

Podivný je i bílý kůň, který je schopen nejen vylézt na střechu hořícího domu navzdory vší své přirozenosti. Dokonce se i projde po větvi stromu a výrok, že s tím koněm je něco v nepořádku, jen potvrzuje celou podivnost. Bílý hřebec má být sice jakýmsi duchem, ale chození po stromě opravdu není ideální vyjádření jeho nadpřirozenosti.

Spíše než jako western film místy působí jako parodie na western a nepříliš povedená komedie. Podivnosti se pravidelně mísí se spoustou nesmyslných scén a nevysvětlených dějových zvratů. Hlavní postavy se znenadání ocitají na různých místech a potkávají další postavy, které znají kdo ví odkud.

Děj je vyprávěn stařičkým Tontem, který má ve všem evidentně zmatek. S chlapcem, jež mu připomíná Johna Reida, hovoří až příliš kamarádsky.

Kapitola sama pro sebe jsou závěrečné akční scény. Na jednu stranu velice povedené, velkolepé a strhující, na tu druhou nereálné a přehnané. Záleží na divákovi, zda se nechá uchvátit na milimetr přesnými dopady, výbuchy a dalšími akrobatickými kousky, nebo zda dá na zdravý rozum a bude to považovat za velice nepravděpodobné.

Celý film bych ohodnotila jako rodinnou víkendovou záležitost s krabicí popcornu navrch.