Honzíček Nikušky Nováček napsal „Už se mocniky těším, až budu se svým miláčkem Nikolkou Honzíčka Pekárkovou. Miluju tě!“
Obtěžující, že? Vážně tohle chceme číst? Vyjadřování citů na Facebooku dnes patří k trendům. Kdo s někým chodí a není ve vztahu, nejlépe zasnouben, jakoby nebyl. Sociální sítě, zejména Facebook, nám do života zasahují více, než je zdrávo. Statusy plné nočních postelových dobrodružství připomínají spíše sex chat. Když pominu tu stránku, že jsou určité věci, jež by měly zůstat mezi dvěma lidmi, tak je tu další věc a tou je, že to obtěžuje. Ne, upřímně si nemyslím, že tímto článkem někdy něco změním, protože většina takto jednajících lidí nemají potuchy o tom, že tato stránka existuje a jejich osobní rozvoj zůstal někde v pre-pubertálním věku (to je ten věk před pubertou, nevím jestli to něco znamená, ale zní to učeně). Pojďme se tedy alespoň my zamyslet nad tím, co všechno chceme Facebooku ještě sdělit.
A vyjadřováním lásky to jen začíná. Není víkendu, kdy by se na mé zdi neobjevilo pár statusů o tom, kdo se kdy a kým opil. Smutné je to o to víc, že jsou to lidé čím dál tím mladší. Nepatřím k těm co striktně zakazují alkohol před dospělostí, ale co je moc to je moc. Opilostí na internetu to ovšem také nekončí. Pak jsou tu neříkající statusy ála “pizza” (v lepším případě napsáno gramaticky správně, v tom horším.. no vy víte jak). Ale musíme si tu také položit otázku, jež hájí předešlé statusy. Co tedy chceme na našich zdech číst?
Nelíbí se nám to, s kým byl ten a ten venku, nelíbí se nám to, s kým ten a ten prožívá příjemné chvilky, nelíbí se nám, co právě dělá (i když to je leckdy napsané ve velice okleštěné podobě). K čemu tedy statusy slouží, a teď mluvím pouze o těch ryze textových. Na první pohled by se to možná mohlo zdát jako zbytečnost. Vraťme se tedy do doby, kdy Mark Zuckerberg Facebook vytvářel. Facebook měl sloužit jako studentská síť na univerzitě. Nejspíše by si na ní jednotliví studenti sdělovali tipy na různé přednášky, zadání domácích prací, možná tipy, co a jak při zkoušení. Jenže ouha! Český průměrný středoškolák má třídu na spolužácích anebo icq, kde po večerech spamuje své spolužáky, co že je to za domácí úkol. A najednou se tu objevuje pro Čecha díra. Prázdná kolonka. A Češi nemají rádi nevyplněné věci (na to jsem přišel podle toho ohromného množství byrokracie kolem nás). Čím to tedy zaplnit? Ano, teď to přijde. Kravinami, blbostmi, „mucíkovskými“ statusy.
Nezbavuji se zodpovědnosti za své okolí a neházím vinu na Facebook. Možná je moje úvaha absolutně zcestná a vy to cítíte absolutně jinak. Ale minimálně stojí za to o tomhle tématu přemýšlet a upozornit na to své okolí a především to, které lowishkuje na všechny strany.