Studium při práci není lehká záležitost, někdo považuje úspěšné dokončení takové formy studia za nadlidský výkon. V čem je největší problém? Mimo jiné v tom, že najednou prostě není dost času ani na práci, ani na studium. Když už váš zaměstnavatel na vaše rozhodnutí studovat při práci přistoupí, bude to nejspíš první a poslední projev dobré vůle z jeho strany. Své pracovní povinnosti budete muset zvládat stejně jako předtím, někdy není snadné ani dohodnout se s kolegy o případných zastoupeních a podobně. Další, mnohdy nečekaný zádrhel může být i samotná forma výuky. Do školy se někdy dochází dvakrát, nebo jen jednou týdně, a tak nezbývá moc času na to, aby se vám vyučující příliš věnoval. Stručně se proberou základy daného učiva, zbytek je ponechán na vás. Jde vlastně do určité míry o samostudium, jednou za čas zkonzultované s vašimi profesory. O studium při práci by se neměl pokoušet někdo, kdo s odřenýma ušima prospíval na studiu denním, které je po všech stránkách nesrovnatelně méně náročné. A jak to nakonec celé zvládnout a skloubit tak, aby vás ze školy nebo z práce nejen nevyhodili, ale aby vám svitla i naděje na úspěch, že studium dokončíte a vaše pracovní tempo to neovlivní? Důležitá je silná vůle a motivace, odhodlání něčeho dosáhnout a uvědomění si důležitosti jednotlivých životních priorit. Pokud je studium a dokončení vzdělání jednou z těch prvořadých, pak máte dobrý potenciál k tomu, dostat ze sebe skutečné maximum. Další podmínkou je nutnost umět si dobře zorganizovat čas a držet se naplánovaného. Pak už jen zbývá trocha štěstí v tom, aby vám ve škole nebo v zaměstnání alespoň trochu vyšli vstříc. Všechno je otázka vašeho postoje k zodpovědnosti a také trochy umění jednat s lidmi, které se vám vyplatí kdykoliv v pozdějším životě. I v době, kdy budete mít své studium dávno a šťastně za sebou.
