Kniha Kantůrčice se zabývá problémem ženy a především jejím postavením ženy ve společnosti. Převládá zde idylický živel, je to něco mezi románem a povídkou. Opět se autorka zabývá vesnickým tématem a životem na vesnici. Autorka se ve svých dílech zabývá ženami a jejich postavením ve společnosti. Často jsou ženy postaveny do role ženy, která se obětuje a to i za cenu toho, že nebude šťastná a spokojená. Kniha byla vydána v roce 1869.
O autorovi
Karolína Světlá se narodila 24. února 1830 v Praze do zámožné rodiny. Její vlastní jméno je Johana Rottová, provdaná jako Mužáková. Byla vzdělaná, kromě němčiny a češtiny uměla také francouzsky. Roku 1852 se vdala za svého učitele hry na klavír Petra Mužáka a ten jí uvedl do společnosti, kde se Karolína seznamuje s Boženou Němcovou. Porodila dceru Boženku, ta však umírá.
Právě ve chvíli, kdy překonávala smrt své milované dcerky, začíná tvořit. Byla členkou několika emancipačních spolků, na tu dobu byla velmi vzdělaná a zabývala se postavením žen ve společnosti, které v té době nebylo ideální. Její život a také její dílo ovlivňuje přátelství s Janem Nerudou (s ním udržovala platonický vztah) a přátelství s Boženou Němcovou.
Manželovo rodiště Světlá pod Ještědem jí inspirovala k pseudonymu a svá díla zasazovala do Podještědí. Měla velký rozhled ohledně filosofie, historie, psychologie nebo přírodovědy, proto působila na své okolí jako geniální žena. Od roku 1878 trpěla oční chorobou a tak svá díla musela diktovat. Její společnicí a sekretářkou byla její sestřenice. Je považována za zakladatelku vesnického románu. Zemřela po dlouhé nemoci 7. září 1899 v Praze.
Charakteristika díla
Dílo se odehrává na vesnici, v Podještědí, jako téměř všechna autorčina díla.
Dílo je i dnes stále aktuální, postavení ženy ve společnosti je téma, které se řeší snad v každé době.
Ústřední postavy knihy
Enefa (Jenovefa) – prostá vesnická dívka, která má neobvyklou povahovou jemnost. Má schopnost léčit a zaříkávat, což je rodové dědictví Podhajských. Enefa léčitelství zdědila po pradědečkovi.
Pradědeček – je pro všechny studnice moudrosti, životních zkušeností. Má kritické soudy o touze po majetku, lakotě, pýše bohatých lidí, o sociální nerovnosti a podobně.
Jeník – Enefin bratr, nezbedný venkovský kluk
Otík – cítí náklonnost k Enefě, je zhýčkaný mladík, který má rád domov. Nemá však zlé srdce, je odtržen od rozumné matky. Je u strýce, který je velmi hrabivý.
Jazykové prostředky a stylistika
Kniha je aktuální v každé době, je možno si jí proto přečíst i nyní.
Nepřevládá zde pocit, že je kniha zastaralá.
Dějová linie
Děj se odehrává na vesnici. Enefa žije v malé chaloupce v horách spolu se svým bratrem a moudrým pradědečkem. Enefě rodiče zemřeli. Lidé jí přezdívali Kantůrčice, protože se mezi svými vrstevníky vymyká ostatním vesnickým dívkám. Tváří se také přísně. Po pradědečkovi přebírá rodinné řemeslo, léčitelství. K pradědečkovi si chodí všichni pro rady ohledně sklizně, úrody a počasí.
Mezi takové patří i hospodářka Mrákotová, velmi bohatá a hodná žena, která se s Enefou přátelí, mají spolu hodně společného. Mrákotová byla provdána z rozumu, měli spolu syna Otíka. Manžel brzy zemřel a podle závěti byl jeho poručníkem strýc, který je velmi hrabivý. Při promoci matka Otíka přesvědčila, aby se s ní vrátil domů na vesnici. Mrákotová nechala u Enefy šít košile pro Otíka.
Ta spatřila Otíkův obrázek, přečetla si básničku, kterou napsal matce a udělala si o něm krásnou představu, zidealizovala si ho.Otík přijíždí a setkává se s Enefou, okamžitě v něm vyvolává zájem. Od matky se dozvídá, jaké má Enefa schopnosti a tak předstírá bolest hlavy, jen aby jí viděl a byl s ní. Rád poslouchá její vyprávění o její rodině. Návštěvy přestanou a Otík se dovídá, že dědeček zakázal Enefě k Mrákotům chodit.
Myslí si, že Otík si s Enefou jen hraje a dělá si z ní legraci. Matka vidí, že je nešťastný, rozlobený, zamilovaný, chodí jako tělo bez duše. U Enefy je to podobné. Mrákotová tedy navštěvuje pradědečka a přemlouvá ho, aby dal šanci lásce těch dvou. Pradědeček poukazuje na majetkové rozdíly. Otík chodí k Enefě na návštěvu. Objevují se Otíkovi takzvaní přátelé z Prahy.
Před nimi svůj vztah k Enefě zesměšňuje, nazývá jej obyčejným flirtem. Vše vyslechne Jeník, který to své sestře ihned řekne. Dochází k hádce, Enefa se cítí zrazena, ponížena a zostuzena. Otík jí nabízí sňatek, ale ona odmítá. Otík se vrací do Prahy ke strýci a chce se dostat na nejvyšší příčku společenského žebříčku. Dvakrát se zasnoubí, ale zruší to. Dělá vše jen proto, aby se pomstil Enefě.
Vrací se zpět do vesnice, jako nový člověk, dobrý hospodář. Chce Enefě dokázat, že se změnil. Žádá jí o odpuštění, ale Enefa je tvrdohlavá a moc hrdá. Nešťastnou náhodou vystřelí puška a zasáhne Otíka do ramene. Oba dva se záhy usmiřují a probíhá svatba.
Další díla autora
