Vesnický román je první román z řady Ještědských románů, které autorka Karolína Světlá napsala. Román je vlastně takovou ukázku manželství, ve kterém se žije bez lásky. Popisuje vztah ženy a ženatého muže, ukazuje také to, jak jim je bráněno ostatními lidmi být šťastní a pokojení. Egoismus druhých lidí, mravní a společenské předsudky, to vše román řeší a popisuje. Román byl vydán roku 1867.
O autorovi
Karolína Světlá se narodila 24. února 1830 v Praze do zámožné rodiny. Její vlastní jméno je Johana Rottová, provdaná jako Mužáková. Byla vzdělaná, kromě němčiny a češtiny uměla také francouzsky. Roku 1852 se vdala za svého učitele hry na klavír Petra Mužáka a ten jí uvedl do společnosti, kde se Karolína seznamuje s Boženou Němcovou. Porodila dceru Boženku, ta však umírá.
Právě ve chvíli, kdy překonávala smrt své milované dcerky, začíná tvořit. Byla členkou několika emancipačních spolků, na tu dobu byla velmi vzdělaná a zabývala se postavením žen ve společnosti, které v té době nebylo ideální. Její život a také její dílo ovlivňuje přátelství s Janem Nerudou (s ním udržovala platonický vztah) a přátelství s Boženou Němcovou.
Manželovo rodiště Světlá pod Ještědem jí inspirovala k pseudonymu a svá díla zasazovala do Podještědí. Měla velký rozhled ohledně filosofie, historie, psychologie nebo přírodovědy, proto působila na své okolí jako geniální žena. Od roku 1878 trpěla oční chorobou a tak svá díla musela diktovat. Její společnicí a sekretářkou byla její sestřenice. Je považována za zakladatelku vesnického románu. Zemřela po dlouhé nemoci 7. září 1899 v Praze.
Charakteristika díla
Dílo se odehrává v polovině devatenáctého století. Odehrává se na vesnici.
Román poukazuje na vztah ženy a ženatého muže, na manželství, ve kterém schází láska. Řeší se zde také právo člověka na vlastní štěstí a na svobodu. Objevují se zde také mravnostní a společenské předsudky, které znemožňují lidem, aby byli šťastní a svobodní.
Dílo je aktuální v každé době, vztahy a láska jsou věci, které se řeší neustále.
Ústřední postavy knihy
Sylva – mladá, pracovitá služka, která miluje Antoše. Nachází se však v obětavé práci, která je ve prospěch druhých lidí. Zříká se své milované osoby a lásky, pakliže by měl její vztah působit někomu bolest a neštěstí.
Antoš – pracovitý čeledín, posléze moudrý pán. Je velmi šlechetný a zamilovaný do Sylvy. Jeho život je v knize sledován od začátku do konce.
Rychtářka – je pověrčivá majitelka statku (po manželově smrti). Projevuje se velmi negativně. Je sobecká, pyšná, žárlivá. Vezme si Antoše.
Jirovcová – matka Antoše, velmi nábožensky založená žena.
Jazykové prostředky a stylistika
Román je členěn na odstavce, je psán v delších souvětích.
Vyprávění se odehrává v er-formě.
Používá mnoho přídavných jmen.
Čeština je spisovná pro danou dobu, ve které autorka píše.
Život hlavních postav je sledován i retrospektivně.
Kniha užívá přímé řeči a dialogů.
Dějová linie
Děj se odehrává na vesnici. Vdova Jirovcová posílá svého syna Antoše do služby na rychtářský statek. Antoš je mladík pracovitý, dobrosrdečný a moudrý tudíž není divu, že si jej rychtář společně s rychtářkou oblíbí. Po nějakém čase však rychtář umírá a rychtářka je sama. Na statek si začíná dělat nárok rychtářčin zeť. Mezitím se Antoš dozvídá, že mu hrozí vojna.
Rychtářka a Antoš se dohodnou na sňatku, které je prospěšné pro oba. Statek bude mít pána a Antoš nebude muset na vojnu. Ze začátku vše nasvědčuje tomu, že jsou ideálním párem, mají dva syny, nicméně manželství dlouho šťastné není. Rychtářka začíná na Antoše žárlit, psychicky jej terorizuje, což Antoš po nějaké době už nehodlá snášet, proto se vydává do hor, prodává koně a chce být finančně nezávislý.
Mezitím se rychtářka snaží postarat o statek, ale vše jí tam padá na hlavu. Najme proto do svých služeb služku, Sylvu. Sylva se po vesnických radovánkách vysmívá všem mužů (i Antošovi, kterého dokonce zraní), tudíž se stává jejich nepřítelkyní. Rychtářka přesvědčuje Sylvu o tom, že ona je v manželství ta dobrá a hodná, špatný je Antoš. To se jí podaří a tak se Sylva k Antošovi začíná chovat špatně, špehuje jej, všechno hlásí rychtářce, je její spojenkyní.
Časem se však ukazuje, že rychtářka lhala a Antoš není tak špatný, jak se zdálo. Sylva vidí, že Antošovi křivdila a proto se snaží to nějak napravit, odčinit. Antoš se na Štědrý den vrací domů z hor ke své matce. Jaké je jeho překvapení, když zjistí, že Sylva jeho matce pomáhala s hospodařením a starala se také o jeho syny.
Sylva tak získává Antošovi sympatie. Sylva i Antoš po sobě touží, ale nemohou své pocity dávat najevo, protože je Antoš pořád ženatý. Antoš se rozhodne rozvést se, to mu však jeho vlastní matka rozmlouvá (mravní pohoršení), i když vidí, že je její syn s rychtářkou nešťastný a je zamilovaný do Sylvy. Rychtářka se snaží manžela udržet za každou cenu, proto se vrhne na černou magii.
To se jí nedaří a tak prokleje své syny i Antoše. Na statku všichni onemocní, rychtářka ze strachu z nákazy utíká a tak se Sylva musí starat o vše sama. Rychtářka umírá, zapřísáhne však Sylvu, že Antoš bude jen její, ona jej mít nebude. Sylva jí to slíbí. Jelikož je Sylva čestná, vzdává se svého štěstí s Antošem a odjíždí do Prahy, kde se stává ošetřovatelkou v klášteře. Antoš dožívá v rodném Podještědí se svou matkou.
Další díla autora
