Román Frantina se zařazuje mezi Podještědské romány, které Karolína Světlá zasazuje do Podještědí, kde to měla velmi ráda. Román má opět jako hlavní hrdinku ženu. Frantina má svou vlastní hlavu, je tvrdohlavá, což se samozřejmě nelíbí jejich pánům. Ukazuje se zde opět láska, která ovšem nekončí nikterak šťastně. Kniha byla vydána roku 1870.
O autorovi
Karolína Světlá se narodila 24. února 1830 v Praze do zámožné rodiny. Její vlastní jméno je Johana Rottová, provdaná jako Mužáková. Byla vzdělaná, kromě němčiny a češtiny uměla také francouzsky. Roku 1852 se vdala za svého učitele hry na klavír Petra Mužáka a ten jí uvedl do společnosti, kde se Karolína seznamuje s Boženou Němcovou. Porodila dceru Boženku, ta však umírá.
Právě ve chvíli, kdy překonávala smrt své milované dcerky, začíná tvořit. Byla členkou několika emancipačních spolků, na tu dobu byla velmi vzdělaná a zabývala se postavením žen ve společnosti, které v té době nebylo ideální. Její život a také její dílo ovlivňuje přátelství s Janem Nerudou (s ním udržovala platonický vztah) a přátelství s Boženou Němcovou.
Manželovo rodiště Světlá pod Ještědem jí inspirovala k pseudonymu a svá díla zasazovala do Podještědí. Měla velký rozhled ohledně filosofie, historie, psychologie nebo přírodovědy, proto působila na své okolí jako geniální žena. Od roku 1878 trpěla oční chorobou a tak svá díla musela diktovat. Její společnicí a sekretářkou byla její sestřenice. Je považována za zakladatelku vesnického románu. Zemřela po dlouhé nemoci 7. září 1899 v Praze.
Charakteristika díla
Dílo se odehrává v Podještědí, kde autorka trávila většinu svého času. Odehrává se také v době vlády Marie Terezie.
Dílo je aktuální v každé době, problémy s láskou. I když je kniha starší, určitě neztratila nic ze svého kouzla.
Kniha kritizuje vrchnost, zbabělost lidu, předsudky, extrémně přehnanou víru v boha.
Ústřední postavy knihy
Frantina – dívka, která bojovala za dobro pro jiné lidi, sama však umírá jako opuštěná a nenaplněná. Celý život žila s člověkem, kterého nemilovala. Byla velmi milá, hodná. Bojuje v ní láska a morálka.
Jazykové prostředky a stylistika
Kniha je psána v ich-formě.
Používá také vypravěče, což je čeledín na rychtářově statku.
Dějová linie
Děj se odehrává ve světlé pod Ještědem. Frantina žije na Čihadníku, se svým strýcem. Strýc je pohan a samotář, který se snaží Frantině zprotivit lidi. Učí jí lásce k přírodě. V lese se Frantina seznamuje s chlapcem, který jí vypráví o přátelství mezi lidmi. Scházejí se spolu každý den v jeskyni. Jednoho dne se stane, že chlapec nepřijde a Frantina si myslí, že zemřel. Je z toho velmi smutná, touží žít mezi lidmi. Nakonec uteče od svého strýce.
Když dorazí do vesnice, připojí se k procesí, které jde do Vambeřic na pouť. Seznamuje se s rychtářem Kvapilem, který jí žádá o ruku. Frantina vidí, že je Kvapil člověk velmi hodný, ale nemocný, proto souhlasí. Na statku jí čeládka nemůže přijít na jméno, vytýkají jí to, že je pohanka. Statek velmi chátral, jelikož Kvapil na čeládku nedohlížel a ona nic moc nedělala. Díky Frantině se to však vše mění.
Pomáhá rychtáři, byla velmi laskavá, krásná, stála si za svým názorem. S čeládkou se dělila, tudíž na ni brzy svůj názor změnili a oblíbili si jí. Nejvíce se spřátelila s Bartolomějem, kterému o všem vyprávěla. Ten jí chtěl pokřtít. Časem však bledla, nebyla tak šťastná a spokojená jako dřív. Bartoloměji se svěřila s tím, že by chtěla dítě. Po roce umírá Kvapil a lidé Frantinu volí jako rychtářku.
Na statek se začínají sjíždět nápadníci, Frantina všechny odmítá. Lidé si povídají o tom, že by se k ní hodil Apolín, ani jeden totiž nechce o svatbě nic slyšet. Apolín se objevuje na statku, chce koupit dřevo. Frantina v Apolínovi poznává ztraceného přítele z dětství, padnou si oba do náruče. Apolín Frantině vypráví, že se s rodiči dostali do šatlavy, jelikož Apolínův otec žádal vrchnost o snížení daní.
Apolín požádá Frantinu o ruku, a prosí ji, aby s ním utekla, lidé ho rádi moc nemají. Pár dní před svatbou se Apolín vydává služebně do Němec, s Frantinou se domlouvá, že se potkají až ve svatební den. Frantina s Bartolomějem odjíždí na jarmark, kde se strhává bitka. Frantina však promlouvá k lidu, jde v jejich jméně na radnici a vymůže si zákaz prodávání vaiskoufrům možnost kradení.
V noci se vracejí domů a potkávají Barču, do které se Bartoloměj zamiluje. Barča žádá Frantinu o pomoc. Pracuje jako služka u staré ženy v horách. Její syn je vůdce lesňáků, kteří jsou velmi obávaní zloději. Frantina vymyslí plán, jak jej chytnout. Podívá se však z okna a vidí Apolínův klobouk a muže, který má ovázaný obličej. Bartoloměj se domnívá, že jej zabili, Frantina jej však poznává.
Druhý den jde ve svatebních šatech na místo, kde se setkává s Apolínem. Společně jdou do své dětské jeskyně, kde Apolína Frantina bodá nožem do srdce. Velmi jej milovala a asi by mu i odpustila, ale jednala po právu, mstil se, a proto musí být potrestán. Svou práci poté vykonávala, ovšem ne s radostí, Barču, kterou si vzala k sobě do služby, si zošklivila. Postupně propustila jí i Bartoloměje.
Po šesti letech si jej zavolá, vypráví mu, že Apolína zabila. Sama umírá a prosí jej, aby její rakev zakopal v jeskyni, aby odpočívala vedle Apolína.
Další díla autora
