Kniha se týká rybaření, autor sám vypráví o svém vztahu k rybám, řekám a k přírodě. Kniha vznikla v posledních letech života a následně vyšla posmrtně.
O autorovi
Prozaik, žurnalista a sportovní reportér Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper, se narodil v roce 1930 v Praze do rodiny židovského otce. Od dětství ho velmi bavil sport. Poté, co jeho otce a starší bratry během 2. sv. války odvezli do koncentračního tábora, žil jen s matkou, která byla nežidovského původu. Jeho rodina válku přežila a vrátila se.
Ota byl krátkou dobu hokejovým trenérem, ale především se věnoval práci sportovního reportéra v rozhlase i v tištěných médiích. Díky své profesi často cestoval, i na západ.
V roce 1964 se u něj projevila psychická nemoc, maniodepresivní porucha a musel odejít do invalidního důchodu. Zemřel v roce 1973 na infarkt.
Jeho próza má autobiografické rysy především z jeho dětství, typická pro něj je i sportovní tematika.
Charakteristika díla
Kniha se odehrává v Buštěhradě ve středních Čechách v době, kdy sám autor žil, tedy od druhé světové války. Dílo je rozděleno na tři oddíly, Dětství, Odvážný mladý muž a Návraty. Dohromady to tvoří dvě desítky kapitol.
Ústřední postavy knihy
Ota Pavel – sám autor je hlavní postava knihy, je to milovník přírod, rybář a také Žid
Hugo – vášnivý rybář, starší bratr Oty Pavla
Jiří – vášnivý rybář, starší bratr Oty Pavla
Tatínek – Žid a také rybář
Maminka Herma – má nežidovský původ
Jazykové prostředky a stylistika
Kniha je soubor autobiografických povídek. Povídky se zabývají rybařením a láskou k přírodě. Ostatně to autora provázelo od malička až do smrti. Rybaření bylo v rodině Oty Pavla velmi důležité a oblíbené. Autor zde popisuje své mládí. Kniha je psána hovorovým jazykem.
Dějová linie
Tatínek autora je vášnivý rybář a milovník přírody, to samozřejmě učí už odmalička své tři syny. Ota je nejmladší a často bývá svými staršími bratry odstrkován. Jeho strýc Prošek mu říkává Prdelka a autor nabývá dojmu, že jej nemá rád. To však není pravda, právě on vyrábí Otovi jeho vůbec první prut a Otovi se na něj podařilo chytit svou první rybu, načež jej bratři přeci jen berou mezi sebou a všichni společně chodí rybařit. Otův oblíbený rybník je v Buštěhradě, jde o Starý rybník. V tehdejší době vypukla válka a oba bratři a otec jsou odváděni do koncentračních táborů, malého Otu si nevzali. Zůstává však s maminkou a chodí pytlačit k rybníkům, aby se s maminkou vůbec nějak uživili. Jednou ho však přistihnou a on utíká. Chytí ho však porybný Záruba. Ota má pocit, že jej zbije či zabije, ale on mu pouze zařídí, aby hodně křičel. Musí u Němců vzbudit dojem, že jej porybný bije. Skutečnost je však taková, že s Otou zachází vlídně a nezbije ho.
Bratr Hugo, když odcházel do koncentračního tábora, řekl Otovi, že v Koníčkovic mlýně je starý kapr, schoval jej tam Hugo, když v mlýně sloužil. Ota tedy jde do mlýna, kde mu mlynář řekne, že u něj v rybníce nic neuloví, pokud však přeci, je úlovek jeho. Ota starého kapra vyloví, ale mlynář mu jej sebere a Ota jde domů s prázdnýma rukama. Skončí válka a tatínek i oba bratři se z koncentračních táborů vracejí domů, z Oty je mladý muž, který si stále pěstuje a udržuje svou lásku k rybaření a k přírodě. Miluje řeku Berounku. Dlouhý Honza je Otův kamarád, učí se od něj rybařit, sjíždějí spolu Vltavu na kánoi. Užívají si společně mnoho dobrodružství, často i nepříjemné situace, ze kterých naštěstí vyváznou.
V dospělém životě Ota cestuje po celém světě a stále rybaří, na ryby se například vydává i v ponorce. Zde potkává pana Romanowského, který jej doprovází. Ze začátku na Otu působí jako kancelářská myš, ze které udělali časem admirála a to jen z protekce. Následně však zjišťuje, že za války to byl velmi statečný bojovník. Svého prvního soudu lituje. Ota se žení s Věrou a spolu jedou k Černému moři do Bulharska, kde Ota poprvé loví palamidy, dravé ryby.
Ve středním věku se Ota i bratři spolu scházejí a rybaří. Všichni tři jsou už ženatí a mezi sebou si velmi dobře rozumí. Malinko si i přesto závidí a to ve chvíli, kdy někdo z nich uloví větší rybu. Bratru Jirkovi se podařilo ulovit obrovského kapra, jeho životní úlovek, všem svým známým se chlubil a byl na sebe velmi pyšný.
Ota ví, že jeho tatínek má sen ulovit zlatého úhoře, chce mu proto k jeho narozeninám udělat radost. Podařilo se mu ulovit zlatého úhoře, vyudil jej a tatínkovi jej dal jako narozeninové jídlo. Ten mu byl velmi vděčný a rozplakal se radostí. Když do zlatého úhoře kousnul, zjistil, že byl přesolený. I tak mu byl velmi vděčný a byl na něj pyšný. Ota si to však nikdy neuvědomoval. Tatínek pro Otu nalovil postupně jedenáct úhořů a připravil jej pro Otu na másle jako odměna za to, jaký mu dal dárek. Poté tatínek umírá. Ota Pavel onemocněl duševní chorobou a pár let je v blázinci. Následně umírá u vody, která pro něj představovala domov, vzpomínky na dětství a provázela jej celým jeho životem.
Další díla autora
