Autorova nejlepší hra, napsaná roku 1592. Hra se vydala tiskem roku 1604. Jde o nejlepší Marlowou hru. Jde o osobité a první dramatické zpracování německé knížky lidového čtení. Hlavní hrdina knihy je renesančním hrdinou.
O autorovi
Christopher Marlowe se narodil 26. února 1564 v Canterbury. Byl to anglický dramatik pozdní recenesance, je to nejvýznamnější ze Shakespearových předchůdců. Jeho otec byl obuvníkem i tak získal univerzitní vzdělání na Cambridgi. Žil v Londýně a jako dramatik slavil velké úspěchy, patřil do skupiny univerzitních vzdělanců. Označovali se podle vzdělání, které získali na Oxfordské či Cambridské univerzitě. Předpokládá se, že byl nějakou dobu agentem tajné služby, která sledovala emigrantské katolické opozice.
Jeho život by nevázaný a byl velmi svobodomyslný, proto tak získal pověst rouhače, rváče, pijáka, homosexuála, ateisty, machiavelisty. Měl také problémy s úřady, kdy byl vyšetřován Státní radou za údajné autorství spisků, které byly buřičské a ateistické. Než však došlo k nějakému vyšetřování, byl v hospodské rvačce zabit. Nakolik byla tato rvačka inscenována tajnou službou je otázka. Umírá tedy 30. Května roku 1593 v Deptfordu.
Charakteristika díla
Jde o divadelní drama. Téma středověk faustovské legendy je známé, zpracoval je například i J. W. von Goethe. Dílo balancuje nad filozofickými otázkami, dílo je náboženské i protináboženské, podobně jako je tragické i fraškovité. Kniha má prolog a epilog.
Ústřední postavy knihy
Hra má mnoho postav, které děj doplňují, avšak pro děj jako takový nejsem příliš podstatné. Hlavní postavy jsou dvě.
Faust – velmi vzdělaný člověk, doktor teologie, potácí se celou dobu mezi touhou být veliký dokonce až božský a mezi pýchou, pokáním, strachem, odvahou a podobně. Jméno Faust je původem buďto latinské, což znamená šťastlivec, nebo německé, kdy Faust znamená pěst.
Mefistofelles – ďábel, který Fausta pokouší a nabízí mu výměnný obchod, pokouší se dostat Fausta na scestí. Jméno Mefisto je dosud neobjasněno, možná je hebrejského či řeckého původu.
Jazykové prostředky a stylistika
Hra je rozdělena do pěti dějství, je psaná dvěma styly, blankversem a taky prózou. Objevují se veršované kousky, které zpívá chór. Próza je zde jako nástroj komičnosti, blankvers zase znázorňuje dramatičnost. Verše koncentrují tragičnost hry, avšak i některé scény vážnějšího charakteru jsou psány prózou.
Dějová linie
Doktor Faust má v sobě jakýsi konflikt. Přemýšlí, z čeho vzešel, co ho stvořilo a k čemu byl předurčený. Touží být velmi velký, ale zároveň má strach ze zatracení, z pýchy a pokání. Touží po vědění, vzdělávání, ale všechno, co nabízí ostatní vědy, už zná. Snaží se vyrovnat Bohu, dokonce se dá říci, že se chce domoci božství. Když se Faust rozhoduje jak dál, objevují se vedle něj andělé, dobrý a zlý. Ti mu radí. Faust se tak dává na magii, se kterou mu pomáhají jeho dva kamarádi Kornelius a Valdes, přičarovává si Mefistofela. Sám Faust mu nabízí, že mu Mefistofeles bude 24 let sloužit a dělat pro něj všechno výměnou za jeho tělo i duši po smrti.
Za těch podmínek se mu Faust upisuje, kdykoliv chce, učiní ho neviditelným, odpoví mu na všechno, co neodporuje peklu (nesežene mu manželku, leda poběhlici, neříká mu, kdo stvořil svět a podobně). Faustův sluha Wagner se z jeho věd něco přiučil a slouží v podstatě jako Faustovo zrcadlo, pokleslejší zrcadlo. Chová se ke klaunovi, kterého chce učinit svým žákem a sluhou. Faust poprvé zaváhá, nestačí mu vědění, které získává z knih, jež mu přináší Mefistofeles, chce se kát. Tu se objevuje sám Lucifer a zastraší ho, ukáže mu sedm smrtelných hříchů. Faust s Mefistofelem si dělají legraci z papeže a z kardinálů, Faust si tropí legraci ze dvou sluhů a podobně.
Takto Faust procestuje celý svět a vrací se domů. Císaři přičaruje ducha Alexandra Velikého a jeho milenky. Provádí různé kousky, jako například prodává koně, ale varuje nového majitele, nového koně nemá brát do vody, jinak zmizí. Faustův čas se krátí, vykouzlí si Helenu Trójskou, což mu poradí studenti. Objevuje se stařec, který promlouvá Faustovi do duše, ten už je pokání nakloněn, ale Mefistofeles ho zastraší. Faust po něm žádá, aby na starce seslal utrpení. Za Fausta se modlí jeho studenti. Přichází poslední hodina, kdy se Faust modlí, kaje, prosí o spasení a svůj největší dar si uvědomuje až nyní. Zjišťuje, že ho promrhal svůj největší dar což je nesmrtelná, věčná duše. Prosí, aby jeho peklo a utrpení v něm trvalo tisíc let, ale jen aby nebylo věčné. V tu chvíli propadá peklu.
