Za pár dní a týdnů jsou tu zase po roce maturity, pak přijímačky – to znamená nacpat si hlavu k prasknutí vším možným, užitečným i neužitečným. S tím, jak to v pohodě zvládnout, Vám ve škole dost často neporadí. Což je škoda, dnešní psychologie a neurovědy vědí, jak na to. Co doporučují pro efektivní učení?
1. Věřte si, že to zvládnete. Klíčem je úsilí
Maturitu udělalo před vámi už spousta lidí, zas tak těžké to není. Kopec vždycky vypadá zezdola větší než z vrcholu. Důležitý není ani tak talent, jako vynaložené úsilí. Mozek se rozvíjí podle toho, jak a čím ho zatěžujeme, kdo ho cvičí, vyhrává. S každou naučenou věcí navíc poroste vaše sebevědomí a zmenší se stres.
2. Bojujte s prokrastinací: disciplínou a plánováním
Odstraňte všechno, co vás při učení ruší, co odvádí pozornost, co vás svádí k tomu dělat jiné, sice zábavnější, ale v tuhle dobu neproduktivní věci. Vypněte mobil, počítač, dejte si dovolenou od Facebooku a počítačových her. I tak se nechce učit? To si pište, ale to se jen v mozku spouští centrum bolesti v očekávání nepříjemného (jj, učení bolí 🙂 ). Kdo ale tuhle počáteční bolest překoná, sama po chvíli zmizí a docela to jde.
Vyplatí se také naplánovat si veškerý čas, který je k dispozici, včetně času na odpočinek, jídlo, zábavu a spánek. Dobrým pomocníkem je kuchyňská minutka: 25 minut na učení, 5–10 minut pauza s malou odměnou za dodržování plánu a vlastní disciplínu. Tím nejtěžším nebo nejméně příjemným je dobré vždycky začít.
3. Krátkodobá paměť nestačí, je potřeba zapojit dlouhodobou
V krátkodobé paměti udržíme najednou maximálně 4–7 různých věcí, pokud nejsou nějak propojené na paměť dlouhodobou. Ta se ale nevytvoří za hodinu, je potřeba minimálně den, aby se během spánku naučené informace do dlouhodobé paměti zapsaly. A pak další dny opakování, aby to v hlavě i zůstalo.
Dá se ale využít toho, že mozek sám umí ve věcech nacházet vzorce. Když mu je předpřipravíme (a vlastně zkomprimujeme) ve formě nějaké zapamatovatelné struktury, např. schematického obrázku, mapy, příběhu, zkratky nebo anagramu, mozek si ji snáze uloží a nám se pak lépe vybaví.
4. Využijte svoje poznámky
Poznámky z hodin, ze školy, z knížek jsou něco jako pomocná a dlouhodobá paměť. Je důležité, aby to byly poznámky vlastní, vlastnoručně vytvořené, a v papírové podobě, ne na počítači. Právě vytvářením poznámek, výpisků, obrázků a mapiček se mozek učí, nejenom vizuálně, ale i pohybem ruky – psaním a kreslením. A také tím, že si k tomu mluvíte, představujete si, přemýšlíte. Pokud máte poznámky od někoho nebo u internetu, přepište si je, zvýrazňování a opakované čtení ke všemu cizích poznámek nefunguje.
5. Zpevněte základy
Často se stane, že něčemu i ve vlastních poznámkách nerozumíme, jako kdyby byly psané maďarsky. Bývá to problém v matematice, fyzice, chemii, ale třeba i v češtině nebo cizím jazyce. V tu chvíli se vyplatí vrátit se zpátky, k základům a základním pojmům toho, o čem se mluví, a osvěžit si je. Nebojte se vzít si učebnici klidně i ze základní školy a zapomenuté si osvěžit, uvidíte, že potom složitější věc pochopíte snadno.
Bez spánku to fakt nejde! Kredit: Konrad Bak (Vic@Flickr) – CC BY
6. Spánek a odpočinek jsou nezbytné
Bez toho, že necháte mozek odpočinout, to nefunguje. Ve spánku se mozek čistí, informace se ukládají do dlouhodobé paměti, neurony se vzájemně propojují, vyrábějí se neurotransmitery pro další den. Když na spánek rezignujeme, nebo spát z nějakého důvodu nemůžeme, mozek se za chvíli vyčerpá, přestává se učit, nefunguje už ani krátkodobá paměť, často nastupují úzkosti a deprese. Množství potřebného spánku je u každého různé, průměr je kolem 7–8 hodin.
7. Opakujte si, učte se průběžně
Jasně, vopruz, to řikaj všichni! Ale bohužel je to pravda. Abychom si mohli něco pamatovat déle, a udržet toho v hlavě hodně, je potřeba paměťové stopy průběžně aktivovat opakováním a procvičováním. Vědci potvrdili dvě efektivní techniky opakování: jednou je vybavování, kdy si právě nastudovanou nebo opakovanou část pokoušíte se zavřenýma očima představit v paměti (a nejenom představit, ale i provázat s dalšími naučenými kusy), tou druhou je pak cvičné testování, kdy se pomocí vlastních otázek nebo testů k naučenému vracíte. Ideální je techniky kombinovat.
Průběžné učení má vedle opakování ještě další výhody, které jsme už zmínili: máte možnost si věci rozložit a naplánovat, vytvořit si vlastní strukturované poznámky, a konečně zbude víc času na odpočinek a na zábavu, která je také důležitá pro udržení dobré nálady.
Všechny metody a techniky efektivního učení se do sedmi rad nevejdou, navíc každý jsme trochu jiný a učíme se jinak. Výše uvedené rady by ale měly fungovat všem.
Jak se učíte vy? Podělte se o své zkušenosti v komentáři. 🙂
Článek vznikl ve spolupráci s portálem EfektivníUčení.cz.
