Úspěšný román světoznámého amerického autora Nicholase Sparkse rozněžní srdce nejednoho jeho fanouška. Bez pochyb osloví především dámskou část populace, ale životní moudra v něm zajisté mohou najít i muži. Vzkaz v láhvi je v pořadí druhým románem autora a i přes drobné nedostatky neurazí.
Nicholas Sparks vstoupil do knižního světa románem kratšího rozsahu Zápisník jedné lásky. Tímto titulem ihned prokázal, že i muži v sobě mají romantického ducha, a že lze takovou knihou oslovit široké spektrum čtenářů. Hned na úvod je velmi potěšující, že Vzkaz v láhvi se dočkal dvojnásobného počtu stran, ale současně si zachoval romantický ráz. Je až nečekaně překvapivé, jak dokáže autor procítěně vyprávět o lásce a citech – s lehkostí pak dokáže vyvolat hluboké emoce i u těch otrlých.
Příběh vypráví o dvojici naprosto odlišných lidí: Theresa je bostonská novinářka na počátku slibně se rozvíjející kariéry, zatímco Garrett se stará o svůj obchod s potápěčským vybavením ve Wilmingtonu a jeho jedinou vášní je plachtění na otevřeném moři. Zásahem vyšší moci Theresa jednoho dne objeví na pláži neobyčejně něžný a bolestný dopis vyplavený mořem, který jí od základu změní život. Není překvapivé, že začne pátrat po autorovi – je to zkrátka ženská přirozenost, zvědavost. Právě začátek je pak asi nejslabší, nebo spíše nejutahanější částí knihy. Chvíli trvá takové to typické „zabrání se“ do příběhu, ale obecně je Vzkaz v láhvi velmi čtivý a lze ho přelouskat na jeden zátah i za jeden den.
Dámy jistě ocení dlouhé procítěné dopisy, Sparks má navíc poměrně slušné básnické nadání a tu a tam zarýmuje pro potěchu duše, což v kombinaci s gradací příběhu rozpláče nejednoho čtenáře, dost možná i mužského pohlaví. Od autora jsme zvyklí na různé konce, v některých případech vlastně i takové „sladkokyselé“. V tomto případě ovšem není třeba o závěru příliš přemýšlet – stejně jako celá kniha není komplikovaný a našli by se pravděpodobně tací, kteří dokážou děj včetně jeho rozuzlení velmi dobře předvídat.
Příběh o Garrettovi a Therese cílí především na generaci ve věku kolem pětatřiceti let, které ukazuje, že i přes ztrátu životního partnera je vlastně fajn život nezabalit, protože do něj kdykoliv může vstoupit někdo nový a nečekaný. V mnoha případech pak nenásilně udílí rady unaveným rodičům, potažmo sdílí s čtenářem pěkná moudra („Je nemožné ochránit děti před zklamáním.“). Kniha je vhodná jako odpočinková četba na chladné zimní večery, kdy toužíte ležet na pláži a nechat se hřát na duši i těle slunečními paprsky. A pokud jste fanoušky kinematografie, je tu pro vás radostná zpráva – Vzkaz v láhvi se dočkal i filmového zpracování.
Hodnocení čtenáře: 75 %
