V předchozím díle série o RSS jsme si řekli, co to vlastně RSS je a k čemu by mohlo být dobré. Ve zkratce vám pomáhá zůstat v obraze, pokud sledujete více než jen pár webů a nechcete přijít o žádné články.
Abyste ale mohli RSS využívat, musíte začít odebírat RSS kanály svých oblíbených webů. Pokud o RSS nevíte, pravděpodobně jste si jich ještě nevšimli – ani se tomu nedivím. Nejde totiž o informace, které by na vás křičely z hlavní stránky webu. Jejich teritorium jsou spíše patičky a postranní menu.
Možná vás překvapí, že RSS můžete využít téměř u všech webů. Chcete odebírat jen Auto&Moto zprávy z Novinek? Není problém. Nebo novinky vaší oblíbené kapely? Znovu, není problém.
Proces přidání RSS kanálu do čtečky spočívá v tom, že do ní vložíte přesnou adresu RSS kanálu, kterou zjistíte právě na daném webu. Nachází se většinou pod odkazem, který nese název RSS, RSS odběr, RSS kanál, RSS export, nebo nějak podobně. Magickou zkratku RSS byste každopádně přehlédnout neměli.
Pokud jste kýženou adresu nalezli, stačí ji už jen zkopírovat do RSS čtečky a automaticky již budete informováni o nových článcích.
V závislosti na tom, jakou RSS čtečku budete využívat (zabudovanou v prohlížeči, desktopovou či online), můžete využít i jiných způsobů, jak si do ní RSS kanál přidat. V čtečkách prohlížečových můžete využít různá přetažení adresy, kliknutí na RSS ikonky či jiné způsoby, které se ale prohlížeč od prohlížeče liší a bylo by zbytečné je zde rozebírat – byli byste akorát zmatení.
Zřejmě nejrozšířenější RSS čtečka vůbec – Google Reader – disponuje ještě jednou zajímavou funkcí – nemusíte zadávat přesnou adresu RSS kanálu, stačí jen adresa hlavní stránky webu. Google Reader si už RSS výstup nalezne sám.
Pokud stále ještě tápete a nevíte, jak s využíváním RSS začít, nezoufejte. V následujícím článku se již budeme věnovat různým druhů čteček, tak abyste si mohli vybrat tu, která vám bude nejvíce vyhovovat. Tak buďte připraveni.
