Je zajímavé, že první inscenace těch nejvýznamnějších děl od klasiků české i světové literatury se většinou objevily až po roce 1989. Největší zásluhu na tom měli postmoderní režiséři, kteří díla nejen poprvé přenesli na jeviště, ale na divadlo se začali dívat z jiného úhlu pohledu. Jejich hry pobuřovaly, ale také se setkaly s aplausem nadšených diváků. Šokovaly, ale bavily. Byly terčem kritiků, ale přesto se o nich my dnes bavíme.
Petr Lébl
Lébl je jediným z „trojice průkopníků“, který je již po smrti. V roce 1999 spáchal sebevraždu v provazišti Divadla Na Zábradlí.
Byl maximalista a perfekcionista. Jeho hry se snadno rozpoznají – spousta herců naráz na scéně, monumentální kulisy, barevné, výrazné a mnohdy až nepochopitelné kostýmy, hlasitá hudba.
V roce 1993 se stal uměleckým šéfem Divadla Na zábradlí. Svým netradičním způsobem zde inscenoval díla jako např. Naši furianti (L. Stroupežnický), Revizor (N. V. Gogol), Služky(J. Genet). V oblibě měl ruského spisovatele Antona Pavloviče Čechova. Inscenoval Strýčka Váňu, ale především dílo Racek, za něhož si odnesl cenu Alfréda Radoka (1994) a Ivanov, se kterým sklidil přinejmenším stejný úspěch, což dokazuje druhá cena Alfréda Radoka (1997).
Jan Antonín Pitínský
Pitínský je pouze režisérův pseudonym, vlastním jménem je Zdeněk Petrželka. Je také spisovatelem, básníkem a dramatikem.
Čtyřikrát získal cenu Alfréda Radoka, dvakrát cenu nadace ČLF, na Slovensku získal cenu DOSKY, což dokazuje, že Putimský hostuje v divadlech nejen po celé ČR.
Nejvýznamnější inscenace: Bratři Karamazovi (F. M. Dostojevský), Její Pastorkyňa (G. Praisová), Babička (B. Němcová), Cikáni (K. H. Mácha), Maryša (bratři Mrštíkové),… Připomenout by se měla i Liška Bystrouška (česká inscenace roku 2004), kde zvířecí postavy ztvárňují lidé a herečka Jitka Josková si tím vysloužila ocenění „nejlepší herecký výkon 2005“ .
Inscenace Naši furianti (L. Stroupežnický) a Radúz a Mahulena (J. Zeyer) jsou dosud na repertoáru. Na svém kontě má i dvě opery – Tristan a Isolda, Dalibor.
Vladimír Morávek
Po revoluci v roce 1989 začal Morávek spolupracovat s brněnským divadlem Husa na provázku, které je známé svojí nevšedností a schopností šokovat ve chvílích, kdy si myslíte, že vás už nic nepřekvapí. Z toho vyplývá, že tento kontroverzní režisér se tam mohl cítit jak ryba ve vodě. Od roku 1995 pracuje ale pro Klicperovo divadlo v Hradci Králové.
Inscenoval např. Maryšu, od Shakespeara Krále Leara či Hamleta. Kromě divadelních režií se zabývá i filmy. Nejznámější jsou Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště a Nuda v Brně – cena Český lev za nejlepší film roku 2003. Dále režíroval muzikál Excalibur v pražském divadle Ta Fantastika (2003).
V dnešní době převažuje spíše fenomén filmu, než divadla – vše je snazší, levnější a pohodlnější. Přesto divadelní kořeny sahají do tak daleké historie, že bychom si je měli ponechat. Milujete koncerty na živo? Pak si zamilujete i divadlo.
